Odpoledne byl na plánu odložený 4X. Bohužel jak jsem předpokládal, trať byla prakticky ve stejném stavu jako v pátek. Měkká, bez pevného podkladu. Podél trati byla již spousta netrpělivých diváků. Jenže uběhla hodina a furt se nic nedělo. Vůbec jsme dole v cílové lajně netušili, že se nahoře na startu zatím vášnivě debatuje, zda závod pustit nebo ne. Asi za další půlhodinu se najednou všichni závodníci hromadně vrhli dolů z kopce. Eric Carter dokonce jel jenom ve slipech. Nikdo nevěděl co se děje. Dokonce i komentátoři byli zmatený. Konečné rozhodnutí znělo, že závod je definitivně zrušen. Symbolicky se z oblohy spustil další nekonečný ceďák. Těžko říci kdo udělal chybu, ale myslím, že pořadatelé špatné počasí hodně podcenili. Byl z toho docela slušný trapas na světové úrovni. Vždycky jsme myslel, že něco podobného se může stát jenom u nás. Škoda, moc jsem se těšil na souboje našich. Hlavně na Michala Prokopa, čerstvého mistra světa z Lugana Ten se alespoň objevil na podiu, když přebíral cenu za vynikající druhé místo v celkovém pořadí. Jinak všechna vyhlášení probíhala až po velké pauze ve večerních hodinách, takže za tu dobu byla většina z oceňovaných už slušně navátá. Když se pak na podiu sešli Cedric Gracia a Nathan Rennie, všem ukázali ,že jsou právem považovaný za největší šoumeny. Málem se to tam zvrhlo. Nejdřív si začali poměřovat, kdo že to má z nich větší trofej a pak si začali poměřovat, kdo že je lépe vyvinutý v rozkroku. Renniemu se vůbec nechtělo z podia pryč.
Dlouho do noci pak trvala bouřlivá party v depu týmu Maxxis. Sešla se tam většina závodníků a protože jsme měli náš stan jen pár metrů od nich, byli jsme tak nečekaně v centru dění taky. Ráno tam po nich zbyl slušný bordel

V neděli se konečně umoudřilo počasí a přestalo pršet. Během dne začalo prosvítat sluníčko a odpoledne už bylo azůro. To ovšem neměnilo nic na tom, že trať pro crosscountry byla stále šíleně rozbahněná. Už brzy ráno se vydali na start junioři a juniorky. Naši mladí reprezentanti nám poslední dobou dělají ve světě velkou radost. Vzpomeňme na zlato Jardy Kulhavého z MS nebo stříbro Terezy Huříkové z ME. Kulhavý zde sice nebyl, ale dokonale ho zastoupil jeho stájový kolega Jiří Friedl. Hned od startu šel spolu s Ukrajincem Oleksandrem Yakimenkem výrazně dopředu. Ve druhém kole mu nastoupil a v posledním třetím kole už jen svůj náskok zvyšoval na konečné necelé 3 minuty v cíli.. Výborně také zajel Jiří Novák, který sice začal zvolna, pohyboval se někde kolem 7. místa, ale pak se propracoval až na bednu na 3. místo.
Juniorky jely jenom dvě kola. Od startu všem výrazně ujely 3 závodnice. Italka Eva Lechner, domácí Elizabeth Osl a naše Tereza Huříková. Tereze bohužel moc nešly technické sjezdy. Většinou je běhala a tím ji vedoucí dvojice odskočila asi o 40 sekund. Podle zašpiněného dresu bylo vidět, že ji potkal i nějaký ten pád. Ve stoupáních se ještě dokázala dotáhnout na nějakých 10 sekund, ale v závěrečném sjezdu do cíle se zase propadla. Ale i třetí místo je super výsledek. Vyhrála nakonec Rakušanka, když ve druhém kole Italce odskočila. Výborný výsledek našich ještě podtrhla pátým místem Tereza Jansová a osmým Andrea Jonášová.
Bohužel v elitních kategoriích už to dlouhodobě zase tak skvělé není. Mezi ženami se na startu dokonce z našich závodnic neobjevila žádná. A to i přes to, že jméno Ilony Bublové na startovce zapsáno bylo. Suverenkou letošní sezony je norka Gunn-Rita Dahle. Vyhrála zatím všechny závody a nenechala nic náhodě a vyhrála i popáté. V cílové rovince pak rozradostněná dokázala za jízdy s vlaječkou v puse otevřít šampaňské. Inu, kdo umí, ten umí. Jak bych si při tom rozbil držku. Na druhém místě dojela její stájová kolegyně Sabine Spitz a skvělý výkon týmu potvrdila ještě 4. místem Ruska Irina Kalantieva. Velice slušně zajela na 3. místě Kanaďanka Marie-Helene Premont. Tým Merida International se stal celkovým nejlepším trade teamem sezony. Při vyhlášení absolutní vítězky poháru přišla Gunn-Rita na podium ve slušivém kočičím oblečku.

Mezi chlapama už naše barvy zastoupení měly. Ti startovali odpoledne. Tou dobou už svítilo sluníčko, dokonce se ukázala i hora Kitzsteinhorn, ale přesto bylo stále všude bahno. Z našich nejlépe odstartoval Radim Kořínek. Držel se někde na hranici první třicítky. Postupem času se před něj propracoval Pavel Elsnic. Za nimi pak jezdil Milan Spěšný, Ondřej Zelený, Tomáš Vokrouhlík, Pavel Boudný, Michal Talavašek a Jiří Vávra. Talavašek s Boudným odstoupili a jediní, kteří nakonec odjeli plný počet kol, byli Elsnic (31), Kořínek(36) a Spěšný (49).
Na konci prvního kola se ujal vedení čerství mistr světa Belgičan Filip Meirhaeghe. Do konce závodu už před sebe nikoho nepustil a dojel si tak pro zasloužené vítězství. Byl vynikající ve sjezdech. Doslova jsem čuměl, v jaké rychlosti a s jakou lehkostí se některé pasáže dají jezdit. Dokonce jako jeden z mála jezdil i všechny výjezdy. V bojích o další pozice už to tak jednoznačné nebylo. Dlouho se tam střídavě objevovala jména jako Paulissen, Sauser, Absolon, Hermida, ale nad všemi nakonec vyzrál zezadu jedoucí Thomas Frischnecht. Třetí dojel Julien Absolon. Až čtvrtý skončil Christoph Sauser, který si brousil zuby na celkové vítězství. To připadlo Absolonovi.

Vyhlášení vítězů skončilo kolem sedmé hodiny večer a my se vydali na sedmihodinovou jízdu autem domů. I když počasí moc nevyšlo, přesto to byl nádherně strávený víkend. Všem vřele doporučuji, příští rok se zajeďte podívat taky.