5,30 hod.- budík nesnesitelně řve, ale ne dost na to abych se přinutil vstát. K probuzení mě přinutí až upozornění manželky, že bych možná měl ten budík zamáčknout. Hodně,..hodně ospalý sobotní ráno. Zhruba za 4 hodiny budu stát na startu Jizerské padesátky.
Naházím do auta věci a kolo na střechu. Po cestě nabírám dva kámoše a vyrážíme. Nálada je výborná. Jarda má dnes svůj premiérový závod, takže se cpe pudinkem s oříšky a rozinkami, zatímco já s Pavlem do sebe tlačíme housky s vysočinou. Cestu známe, před měsícem jsme byli kousek od Bedřichova na chatě. Cesta ubíhá bez problémů, jedu opatrně abych neurval bajky usazený na střeše auta.
Je přesně půl devátý když míjím ceduli Bedřichov. Je to perfektně načasovaný. Jediný co nás mate, že nikde nevidíme žádný kola. Nejistě kontroluju hodinky, no jo, je fakt těsně po půl devátý. Projíždíme Bedřichov. Nikde nic. Zastavím u hotelu a Pafka se jde přeptat do recepce jakéhosi hotelu. Za chvilku se vrací, z tupým výrazem ve tváři – něco je jinak….
„Přídu tam, docela pjekná kočička v recepci. Povidám: slečno, tady se dneska jede závod na horskejch kolech. Nevíte kde je start?“ …..
„A vona na to: horský kola? Závod? Tady? To fakt nevim.“ ….
„Povidám: to my neřikejte, menuje se to Jizerská padesátka, to je přece dost známý ne?“…
„No a vona: No jo, to je, ale tady ste v Krkonoších!!!!“
?????????????????????????
Průser jako hrom! Rána mezi voči…. Rychle jsme vyndali můj autoatlas z roku 70 a jedem. Do jizerskýho Bedřichova je to sotva 100 kiláků. Máme necelou půlhodinu do vydávání čísel a necelou hodinu do startu 1. vlny. Jedu jak o život. Kola na střeše lítaj ze strany na stranu. Kluci žhavěj telefony aby nám někdo vyzvedl čísla. Máme smůlu. Někdo telefon nezvedá, jinej to nestíhá….. Přede mnou se objevujou 3 německý mikrobusy. Vychutnávám si jednoho po druhým, skopčáci jsou docela vykulený.
Píííííp!!! Zapískala rezerva, nafta dochází. Chvilku se hádáme jestli dojedem nebo ne. Běžná průměrná spotřeba je pod 7 litrů, dneska mi to ukazuje …… no je tam míň než 14 (promiň Áďo ). Nakonec brzdíme u benzínky. Úkoly jsou rozdělený: já tankuju, Jára kontroluje držáky kol a Pafka platí u pokladny. Vidět nás Šumachr tak máme všichni tři, bezva placenej džob. Ani ne dvě minuty a jsme z benzínky pryč. Za vesnicí před sebou vidim 3 německý mikrobusy. Skopčák mě zmerčí ve zpětnym zrcátku a voči má jak tenisáky. Rozhodne se nám zachránit život a nechce se nechat předjet. Řadim za tři a máme ho. Dneska už po druhý.
Po půl desátý se objeví cedule Bedřichov (tu už sem dneska viděl). Zastavuju u nějaký budky a ptáme se hlídače parkoviště kudy tudy. „Normálně musíte tady dolu a vobjet to… Ale jesi chlapy spěcháte, no… vidíte támletu ceduly zákaz vjezdu?……“
Parkuju v „jizerskym“ Bedřichově asi 500m od startu závodu. Cestou sem jsem porušil snad všechny dopravní předpisy. Večer neusnu. Jára vyráží dolu ke startu pro čísla. My se rychle strojíme a sundaváme kola. Čas běží. Jarda nikde. Začínáme mít obavy, okolo projíždí už bůhví kolikátá vlna. Jarda se objevuje. Přiděláme čísla a jede se. Na startu už ani noha. Prej startujeme zhruba tak 15 minut po poslední vlně. V půlce kopce nás zastavuje chlápek s hosteskama a lepí nám na čísla nějaký čárkový kódy, prej ať jsme alespoň na výsledkový listině…..