V sobotu 8.6.2002 se v Jedovnici u Brna konal další z „velkých“ letošních marathonských podniků. Protože asi tři dny před startem závodu začalo vytrvale pršet, dalo se tušit, že trať bude značně rozmoklá, rozbahněná a tím pádem velice obtížná. Někteří přemýšleli, jestli to rovnou nezabalit, ale v sobotu ráno v Jedovnici dokonce na chvíli vykouklo sluníčko a to vlilo borcům optimismus do žil...
Místo a čas konání:
kemp u rybníka Olšovec, Jedovnice u Brna, sobota 8.6.2002 v 10:00h
Technická data:
délka: cca 100km
převýšení: cca 2300m
ostatní údaje (mapa, profil, výsledky) tady
Cesta na start
Do Jedovnice jsme s kolegou bikerem dorazili v sobotu 8:55h, jen pět minut před oficiálním ukončením prezentace, z důvodu několika dlouhých objížděk na trase. Kemp jsme našli snadno, na parkování bylo místa dost. V kanceláři závodu jsme dostali obvyklou „startovací igelitku“ s tričkem, startovní číslo a čip pro měření času a šli se připravit na start. Měl jsem dilema, co si obléci, deštivé počasí předchozích dnů a věštby předpovídačů počasí dávaly tušit, že bude zima a pršet. V tomto okamžiku (cca 9:20h), však mezi mraky vykouklo sluníčko a začalo to vypadat nadějně. Zvolil jsem tedy funkční spodní tričko, dres s krátkým rukávem a do Camelbaku jsem ještě přibalil nepromokavou vestu. Počasí však během 10 minut vzalo prudký obrat, obloha se opět zatáhla, ochladilo se, ale zatím nepršelo - věštby nelhaly, a tak jsem se raději převlékl do dresu s dlouhým rukávem.
Start
Na start marathonu se nakonec v sobotu ráno postavilo asi 700 odhodlaných závodníků. Závod tvořily dva různé, přibližně 50 km dlouhé okruhy, před těmi co jeli „krátkou“ byl jeden okruh, na odvážné na 100km trati čekal po průjezdu kempem, ještě druhý okruh. Stáli jsme s kamarádem bikerem asi uprostřed startovního pole a převažoval u nás mírný optimismus, způsobený nevědomostí, co nás vlastně tento den čeká. V deset zazněl povel ke startu a celý dlouhý had cyklistů se vydal na celodenní strastiplné putování po kopcích Moravského krasu.
První kolo
Úvodních cca 5 km vedlo po silnici, do mírného stoupání. Cílem bylo roztrhat ten obrovský balík cyklistů před nájezdem do terénu, to se celkem podařilo, při vjezdu na lesní cestu k ucpání trati nedošlo. Trať byla sice mokrá, ale s množstvím bahna to zatím nebylo tak hrozné. Jelo se dost rychle a cesta příjemně (zatím) ubíhala. Po asi 16 km byla první občerstvovací stanice, tu jsme minuly bez povšimnutí a pokračovali dál. Tady začínalo první větší stoupání, nebylo ani tak obtížné, co se týká sklonu stoupání, ale rozbahněná, klouzavá trať nás donutila místy tlačit. Po dalších asi 19 km (tj. na 35 km) byla další občerstvovací stanice. Tady jsme již na chvíli zastavili, něco málo pojedli, doplnili ionťák a pokračovali dál. V jednom z následujících sjezdů, kolega zjistil defekt zadního kola, tak jsme zastavili a měnili duši. V této době bylo závodní pole už tak roztrhané, že nás za cca 10 minut opravy předjelo jenom minimum závodníků. Po další hodině jízdy jsme dorazili, na v pořadí třetí, občerstvovací stanici. Ta byla v prostoru cíle, před nájezdem do druhého kola.
Druhé kolo
Následujících 50 km se však proměnilo v noční můru, neustále přeháňky trať více a více rozbahňovaly a sil valem ubývalo. Stoupání, které by nebyl problém vyjet za sucha, se měnila v pěší pochody po kotníky v jemném bahně. To ulpívalo úplně na všem, při pohledu na naše biky, nešla téměř poznat ani původní barva. Po pěším výstupu na kopec následoval sjezd, který se v všudypřítomném bahně často měnil v neřízený skluz. Na 65.km v asi 300m dlouhém sjezdu, který tvořilo bahno a v něm stékající potoky vody, mi nadobro „odešly“ zadní brzdové špalíky. Tak jsem zbývajících 25 km do cíle jel jen na přední kotoučovou brzdu. V těchto extrémních podmínkách se plně ukázaly přednosti kotoučových brzd před ráfkovými. Na 68. kilometru nás čekala další občerstvovačka, tady jsme pojedli musli tyčinky a něco tvrdého sýra a dál pokračovali směrem k cíly. Povrch trati byl již tak bahnitý, že jsme téměř do každého většího stoupání museli jít pěšky. Na 87. kilometru byla ještě poslední občerstvovací stanice. Zde prozřetelný organizátor nachystal tank s vodou, tak jsme omyli alespoň převodové ústrojí našich zabahněných ořů. Posledních 13 km do cíle jsem už jel na poslední zbytky sil, abych po 100km jízdy, v čase 7:03 hod. na 239. místě v kategorii muži (297. místě celkem), protnul pomyslnou cílovou pásku. Hned po dojezdu jsme obdrželi malý zlatavý pohár s logem letošního ročníku Merida Bike Tour, jako upomínku na toto velké blátivé dobrodružství.
Postřehy z trati:
nároky na hardware
Co se týká funkce kola, i přes nánosy bahna, nenastal žádný problém. Plně se osvědčily nepřerušované bovdeny po celé délce lanek a gumové těsnění na jakémkoli volně přístupném kousku lanka (zadní ráfková brzda, přehazovačka) a gumové převleky na vstupech bovdenů do koncovek. Stopy po všudypřítomném bahně nebyly zjištěny, ani pod neoprenovým krytem tlumiče a gumovými „harmonikami“ vidlice, takže jediné co selhalo, byly již zmiňované brzdové špalíky zadní brzdy...(inu, kotouč je kotouč)
nároky na techniku jízdy
Pády se nám bohudíky vyhnuly, i když kolega si to po nevybrání prudké zatáčky šněroval směrem ke stromu - naštěstí však stačil zastavit. Jinak, co jsem viděl, ostatních bikerů padalo dost - většina však po technických chybách ve stoupání a následném nevypnutí espédéčka...
a další...
parkování
jak již bylo řečeno úvodem, místa k parkování bylo dost, kapacita kempu nebyla zdaleka zaplněna
organizace
- podle mého názoru perfektní, kemp u rybníka Olšovec skýtal pro konání takhle velké akce výborné zázemí
- značení trati bez problémů
- zásobení občerstvovacích stanic na dostatečné úrovni
- jako plus jsem viděl možnost opláchnutí (nejenom) kola na poslední občerstvovačce
trať
trať nebyla z nejobtížnějších (za sucha), v tomto počasí však dala pořádně zabrat, co se týká výběru trasy, vedla hodně lesem, tak nebylo mnoho příležitostí kochat se krásami přírody, v závěru druhého kola pak bylo několik nejetelných stoupání
očista
možnost se po závodě opláchnout byla v umývárnách kempu, to že v 17:30h již netekla teplá voda, mě ani nepřekvapilo...
mytí kol
prováděli hasiči ve velkém hadicí, protože jsem neměl chuť nechat si nalít do rámu hektolitr vody, využil jsem malé hadice s vodou u jednoho ze sociálních zařízení počasí
jak bylo napsáno: chladno, mokro, dešťové přeháňky, zkrátka nic moc
měření času
probíhalo standardně pomocí čipů, které proti záloze půjčoval pořadatel, po umístění na levém kotníku, byl měřen čas po přejezdu speciálního koberce
tombola
tombola startovních čísel proběhla v cca 18:00h, první dvě ceny byly odpružené rámy Merida Mission za 18 tis.Kč, třetí a čtvrtá, pak silniční rámy Merida, tombola měla celkem asi 50 cen - hodinky, trička atd.
