Rozcestí U Škorvagy - zel. šipka přehrada
Tuhle část mám už víckrát projetou, hlavně opačným směrem a můžu ji jet téměř po paměti a tak víc než cykloznačky sleduji říčku Vychylovku vpravo kolem silnice, abych nepřehlédl vyhlášené Vychylovské prahy. Ty mi neunikly, a ani stavba nové silnice : N. Bystrica - Or. Lesná, bohužel hotová má být až v únoru 2009. Chladným mně nechává i odbočka před skanzenem vpravo, směr Námestovo, přes Demänovou - t.č. je totiž její spodní úsek v dosti dezolátním stavu. Dnes je na pořadu jiná trasa - přes skanzen, nebo - li Múzeum kysuckej dediny (610 m.n.m.). V zájmu legálnosti si kupuji vstupenku na prohlídku areálu (50Sk + 40 Sk za foto. Penízků mi líto vůbec není, jelikož mi konečně do puntíku vyšel záměr vyfotit hlavní zdejší atrakci v akci - o ničem jiném, než o lokomotivě na parní pohon nemluvím. A zatímco tento vláček vyjel s turisty, aby je povozil nahoru - dolů skanzenem, já po pořízení dostatečného množství záběrů pokračuji nahoru po silničce, jenž jej protíná.
Parní lokomotiva dokazuje, že ještě nepatří do starého železa.
Měla by se napojit na tu do Demänové (930 m.n.m.) asi v její polovině. Námaha za zdolání asi 300 výšk. metrů je jako obvykle velice sladká - lesy, louky, daleké výhledy napravo - nalevo, a nakonec i vlastní sjezd do Or. Lesné, přes Kubínskou. V Oravské Lesné (795 m.n.m.), vpravo před kostelem je rozcestník, díky němuž konečně vím, jak se trasa oficiálně jmenuje : tedy Terchovsko - oravská magistrála, ale googl vyhledávač si s tím vůbec netyká. Abych nabral správný směr na průsmyk na Hôli nad Klobučnou (1070 m.n.m.) mám prý sledovat značky s modrým céčkem, tzn. silnička vlevo, tak do toho. Obavy při plánovaní trasy ze zabloudění, se ukázaly jako úplně liché, na žádném z důležitých bodů značení nechybělo. A už vůbec jsem nečekal tak kvalitní povrch silničky, pohled na mapu předurčoval, že něco jako lesní cestička tam je, ale tahle mnohdy nevypadají ani regulérní silnice mezi vesnicemi.
Jak stvořené na rychlou jízdu, ale i oko přijde na své.
Samozřejmě taky toho využilo sem tam i nějaké to auto, nedbající na zákaz vjezdu. Stoupání do sedla tak probíhá v poklidu, dalo by se říci, že jej mám v kapse málem zadarmo, na 8.5 km asi o 300 m , to jde. Z vrcholu sjíždějící cyklisté si mohou dovolit dosti svižnou jízdu, ostré nebezpečné zatáčky zde prakticky nejsou. Pravda až na tu první - po sjetí asi150 m ze sedla, za ohybem silnice vlevo, je nečekaný asfaltový defekt, vylepšený zhruba deseti metrovým pásmem drobných kamínků. Hotová past, ale pak až do Oravské Lesné super.
Pohled na Rozsutce z polní cesty na Hôli.
Za průsmykem, ve směru na Zázrivou, to chce na chvilku sejít z trasy pár metrů vpravo, na lesní cestu, z níž se otvírají nečekané scenérie pohledů na Malý (1343 m.n.m.) a Velký Rozsutec (1610 m.n.m.) a další vrcholky Malé Fatry. Fotka střídá fotku a po nabažení si po krátkém sjezdu, už po silnici asi o 100 m níže, celou proceduru zopakuji, ještě s lepším výsledkem
A o něco níže, už opět ze silnice, to taky není špatné.
Sjezd do Zázrivé (600 m.n.m.) je z kategorie snů, tak kvalitní asfalt, vzhledem k nadm, výšce jsem neviděl, ani nepamatuji. Ale otevřeně přiznávám, nahoru bych to jet nechtěl. Nastoupání o 470 m. na 9,5 km sice není nic odstrašující, ale pár úseků je strmých víc než dost. Výrazy v obličejích cyklistů v protisměru jsou dosti výmluvné, málem se jim v duchu omlouvám, jak lehce to šlo mně z druhé strany. Ne že bych za každou cenu musel někde vyštrachat nějaké negativum na dnešním výletě, ale přišlo to nakonec samo. V centru obce Zázrivá se uhlazený asfalt mění v nenáviděné kostky a to na pro mně předlouhé 2 km. A jelikož má další mapa nemá vrstevnice, jsem nemile překvapen, že za obcí musím do 12°° stoupání do sedla Rovná hora (751 m.n.m.), odhad byl, že do Terchové (527 m.n.m.) to bude jen a jen z kopce.
Mně se do Zázrivé se pojede ala tuty...
Nahoře ve výšce kolem 900 m.n.m. jsem si vůbec nepřipouštěl, jak moc je dnes teplo, ale tady dole roste teplota přímo drasticky. Ta se nestydí v těchto dnech zastavit až někde kolem 34°C. Není divu, že mi po zdolání výše jmenovaného sedla odlehlo. Toto se se láme takřka přímo pod M. Rozsutcem a pro poutníky je na něm vybudován malý přístřešek, třeba na krátký odpočinek. Já odpočívám jízdou z kopce, teď už doopravdy, přes obce Biely Potok a Terchová, ve které v centru odbočuji vlevo do Vrátne doliny.
Brána do Vrátne doliny.
Bránu do ní tvoří rozeklané skaliska, jakoby naschvál natisknuté na sebe tak, že se tam s bídou najde místo na úzkou silničku a říčku. Postupně se však rozestupují, to aby si jeden mohl lépe vychutnat tu všechnu krásu kolem a není toho málo. Asi po kilometru paráda končí, na další křižovatce je nutno odbočit vlevo do Štefanové (625 m.n. m.), ale než tam dojedu, musím zdolat dva hluché km, protože okolní les moc výhledům nepřeje. Na konci zato čeká majestátní Velký Rozsutec.
Pohled na Rozsutec z Vrátne doliny.
Mít více času, tak by rozhodně neuškodil výstup na něj. Jiná varianta zase nabízí třeba krátké zajetí do vedlejšího údolí vpravo do tzv.Starého Dvora. Je tam možnost využití služeb lanovky (250 Sk). Vyveze turistu až do výšky 1520m.n.m.do Snilovkého sedla, odkud je to už jenom kousek na zdejší Veľký Kriváň (1709m.n.m.), nebo Chleb (1647m.n.m.) Další lanovka vede na Grúň (989m.n.m.)
Malebná Tiesňava ze strany od Štefanové.
Mně ale dnes takové radovánky tohoto typu nečekají a vracím se zpátky do Terchové, doplňuji vodu, mimochodem míst vhodných je po trase dost, jenom na to myslet včas. Ač nerad opouštím toto hezké místo a pokračuji na Belou (453 m.n.m.). Zde je na mně, zda pojedu rovně na Žilinu, nebo dokončím okruh odbočením vpravo před Belou, směr Kubíkova (530 m.n.m.) Lutiše (560 m.n.m.), Radôska (450 m.n.m.) a St. Bystrica. Tímto by byl okruh, dlouhý 101 km a s 1180 nastoupanými metry uzavřen. Do Čadce je to odsud jen kolem 20 - ti km a skoro pořád z kopce
