Bajk.cz

Je ráno 14. srpna a my si to řítíme směr Jičín. Prezentace je do 10 hodin, a proto není potřeba spěchat. Po horkém pracovním týdnu, přichází předpovídané přeháňky. Průtrže mračen jsou fakt děsivé, a tak se trochu obáváme případné jízdy v ní. „Ale co, nebude to poprvé a ani naposled! Nakonec takových akcí už jsem zažil......jé je.“ Parkoviště na náměstí, včetně blízkého okolí, praská ve švech. Nakonec objevujeme místečko před budovou sídla místní policie, jenž se také nachází v těsné blízkosti startu. Alespoň budeme pod dozorem:-). Je asi hodinka do konce prezentace a začíná se tvořit fronta. Kupodivu čekají ti, co se předem přihlásili. Vyzvedáváme si potvrzení o zaplacení a jdeme ke stolkům s čísly. Při odchodu zjišťujeme, že fronta se neustále zvětšuje. Připevňujeme čísla a sledujeme oblohu. Bude teplo, ale jestli sprchne nikdo netuší. Blíží se 11 hodina a pořadatelé přivážejí dělo. Ano čtete dobře, opravdické historické dělo. Má sloužit jako startovní pistole. Místní prostě nejsou žádní troškaři. Po dočasném ohluchnutí je jasné, že na startu nikdo nezaspí. Šlo však jen o zkoušku. Bikeří se pomalu řadí na start. Koridor je ze všech stran dostatečně uzavřen, aby nedocházelo k případnému předbíhání, tolik v Čechách oblíbenému nesportovnímu chování. Navíc je tu ještě druhá prezentace při vjedu do jeho útrob. Zdá se, že se organizátoři poučili z chyb jiných. Moc se mi tenhle systém líbí.

„BOOM“. Opět ztrácíme sluch. První start se vydařil a dálkaři to valí do zaváděcího kola. Po opětovném projetí náměstí se řítí vstříc nástrahám přírody. Startujeme o půl hodiny déle, a tak nikam nespěcháme a ještě se rozjíždíme. Sice už neprší, ale mráčky občas neudrží pár kapek a děsí svoji temnou barvou. Věříme, že se počasí umoudří, stejně jako většina lidiček. Jedeme tedy na lehko. Nastává opětovné řazení. Postup je stejný. Dělo je na svém místě a připravené. Je zhruba 5 minut do startu a pomocníci uvolňují přední část koridoru.

„BOOM“. Letíme jako střeli do zaváděcího kola. Asfaltka je široká, takže můžeme jet bez velkých obav z kolize. Po cca 500 m točíme vpravo – 100 rovně - a opět vpravo na polní cestu. Ta se po chvíli mění zpět na asfaltku, která nás navádí zpět do místa startu a následně ven z města. Diváci vehementně a hlasitě fandí. Pole se už značně roztrhalo na malé skupinky. Míříme mimo obec do terénu. První část je lehce bahnitá, a proto není nouze o pády. Kola tam tancují jak na bále. Jede se proto za maximálního soustředění a opatrnosti. Trať nabízí širokou škálu co do členitosti, převýšení a povrchu. Ač profil v propozicích spíše připomínal Alpské země, výsledná stoupání a klesání jsou v celku bezproblémové. Střídání lesních, polních, kamenitých, písečných, jílovitých, či bahnitých povrchu, nikoho nenechává spát a vyžaduje pečlivé sledování. Problém s tzv. špuntem tu opravdu nehrozí. Cesty jsou dostatečně široké. Značení je všude přítomné a dobře viditelné. Místa kde dochází ke křižování, nebo vjezdu na silnici, hlídají pečlivě pořadatelé. Občerstovačky jsou celkem 3 a nechybí nic. Perníky, koláče, müsli tyčinky, banány, voda, ionty jsou v dostatečném množství, včetně dobrovolníků, kteří vám je s úsměvem podávají. Trať je celkově dost rychlá, a tak se naše skupinka trhá až několik km před cílem. Docházejí síly a začíná se taktizovat. Poslední část je více méně asfaltová a mírně z kopce. Jedu co se dá a frčím směr park do cíle. A je to tu. Bylo to super. Postupně se zdravíme se soupeři a vzájemně si děkujeme za spolupráci.

V cíli je poslední stánek s jídlem, kde je i melounek, což je moc fajn osvěžení. Ostatní sortiment také nechybí. Jdu do fronty na hadici, kde se myjí kola. Místní bahno je kvalitka, a tak to po několika minutách vzdávám a jdu umýt sebe. Letos jsou i sprchy, ale přiznám se bez mučení, loňská kašna mě natolik oslovila, že jsem opět využil její pohostinnosti. Začíná svítit sluníčko. Bude to fajn odpoledne. Voda v kašně je super. Místní i přihlížející turisti to celkem neřeší, ba naopak. S úsměvem sledují dvou barevně zbarvenou postavičku (cyklisté ví o čem mluvím), jak se ráchá v místní atrakci. Přijíždějí další a další. Klábosí se, myjí se těla a kola a dlabe se. Vyhlášení je až v 18 hod. Zbývá dost času na prohlídku města a kontrolu místní cukrárny. Vyhlášení a tombola probíhá v celku v pohodě a poklidu.

Mé pro vás již známé bodové hodnocení 1-5, mi trochu zamotalo hlavu. Na jedné stránce super akce s dobrými a originálními nápady a na straně druhé zbytečné chybičky, které nemusely být a mohl se tak ještě zvýšit celkový dojem ze závodu. Dávám 2. Ale určitě se rád do Bělohrad příští rok vrátím a vás srdečně a upřímně zvu. Bylo to moc fajn.

+
	Organizace závodu. Opět, stejně jako loni, mě nadchla.
	Řazení a vůbec systém startu byl vynikající.
	Značení. Bylo umístněno viditelně a vždy s předstihem za pomocí výrazných barev a plechových cedulí, takže případní šprýmaři neměli šanci.
	Pořadatelé a pomocníci. Bylo jich dostatek a jejich ochota a smích navozovaly příjemný pocit.
	Trať. Co do profilu, povrchu, šířky a převýšení postavena na jedničku. Navíc vedla krásnou přírodou.
	Občerstvovačky. Dobře a hojně připravené a ještě hodně zbylo.
	Letos byla i možnost sprch.
	Startovné. Cena startovného 200,- Kč a 300,- Kč bylo příjemné. Navíc kdo chtěl, mohl si určený příplatek doobjednat triko, nebo kraťasy s motivem závodu.
	Výsledková tabule s aktuálním pořadím. Byla ihned aktualizována. Sice bez časů, ale za to veliká a přehledná.
	Občerstvovačky. Dobře a hojně připravené a ještě hodně zbylo.
-
	Prezentace. Přihlášení čekali frontu na potvrzení o zaplacení, kde byli odbavování po jednom, a pak museli jít k dalšímu stolku pro číslo. Bylo to zbytečně složité a překombinované.
	Jídlo po závodě. Pro padesátku párky, pro devadesátku guláš. Proč se nás v anketě pořadatele ptali na jídlo fakt netuším. Opět tvrdím, že uvařit rýži či těstoviny zvládne pětileté dítě! Ještě že bylo občerstvení v cíli, i když každý měl už toho sladkého po závodě dost.
	Vyhlášení. Mohlo být dříve. Stačilo o trochu posunout start na dlouhou štreku. Navíc bylo pro mne a nejen mne, trochu zklamáním jeho pojetí. Vítězové sice dostali věcné dary, ale žádný diplom či pohár, jenž by připomínal jejich úspěch.