Účastníci pěli pochvalné písně na jeho adresu, a tak jsme letos neodolali a zaškrtli tento závod na našem seznamu akcí.
Příjemným překvapením a plusem pro pořadatele bylo zvýhodněné startovné při účasti na letošním Malevilu, a to 290,- Kč. Paklisport to prostě umí.
Přestože start byl až v neděli, vyrážíme do lůna tamního kraje už v pátek. Tradičním útočištěm nám je víska Krompach, vzdálená asi 20 kilometrů
od Stráže. Sobota, která slouží jako tradiční rozjezdový den, je plná malých přeháněk. Slunce a teplo však převládá. Lehce brouzdáme po trase
tratě Malevilu a dnes již jen s občankou v kapse, objíždíme cukrárny v pohraničních německých městečkách. K večeru je náš Czech Crocodile Team
kompletní. Úkoly jsou rozděleny. Ještě se třemi druhy jsme vyfasovali vyzvednutí čísel. Míříme na prezentaci. Ta se letos nachází, včetně cíle a
startu, v kempu v obci Hamr na Jezeře - rekreační areál Zátiší. Vládne tu pohoda, klid a dobrá nálada. Dostáváme čísla a ..."Zase ledvinku!" Už mám
třetí!" Spořitelna opět nezklamala. Zlatá trička (nemyslím ta od spořitelny). Aspoň se lidé kolem mne nebudou hádat. Večer usedáme ke stolu, tlačíme
do sebe špagety, rýži s jablečným pyré a buchtu na závěr. Celé to doprovází plánování strategie jízdy a vtipkování na adresu nadcházející akce. Venku
to vypadá, jako by se všichni čerti ženili. Na to jsme ale tady celkem dost zvyklí, takže to s námi ani nehne a v klidu všichni usínáme.
Ralsko je bývalý vojenský prostor
Ráno dost připomíná letošní Malevil. Na obloze se to hemží mraky. Teplota je ale vyšší a zdá se, že poroste. Hurá snídat. Každý, dle svých stravovacích
návyků, tlačí nutnou dávku energie. V obou koupelnách je napilno. Obvyklá hygiena a tzv. starťák zaměstnává valnou většinou z nás. Kola jsme připravili
včera, a tak se v klidu oblékáme rovnou do startovního. Následně upevňujeme oře na auta a míříme směr Ralsko. Na cestě závodíme s místním psiskem těžko
specifikovatelné rasy a pohlaví. V areálu kempu jsme naváděni na pole, které po chvilce vypadá jak parkoviště před supermarketem. Při včerejší večerní
kontrole našich biků jsme z hrůzou zjistili, že na jednom z nich, jsou úplně sjeté špalky. Díky bohu tu byl stánek s těmito doplňky, a tak ještě na
poslední chvíli dochází k jejich nutné výměně. Pomalu se rozjíždíme a přemísťujeme na malé náměstí před obecní úřad, kde je start. Pěkně se to tu
již štosuje, a tak se raději také řadíme do pole netrpělivců. Pravidelné předbíhání, zejména elity, nás příliš nevzrušuje. Při poslechu informací o
nástrahách a nebezpečích na trati, nabýváme dojmu, že na každém pátém kilometru je nějaký ten zádrhel.
10.30 hod. - start. Řítíme se po asfaltce směr divočina. Asi po pěti kilometrech šlapu na prázdno. Vyšroubovaný pedál mě posouvá o pěkných pár
desítek míst směrem vzad. Co se dá dělat, jak říká můj otec "život je boj". Po umístění SPD zpět na kliku, nasedám opět na kolo a rozjíždím to
vstříc dalším dobrodružstvím a bojům.
mapa trati
Závod vede přes Lázně Kundratice - Náhlov - Nový mlýn - Vicmanov - Olšina - Dolní okna - Hvězdovské rybníky - Svébořice - Sochorův pomník - Hamr na Jezeře.
Na trase se setkáváme snad se všemi povrchy. Bahno, písek, krásné dlouhé asfaltové úseky, brody, lávky, kamenité a lehce technické sjezdy a výjezdy.
Ne nadarmo tady byl výcvikový vojenský prostor. Teplota se vyšplhala na příjemnou asi 20 stupňovou hodnotu, a tak ani ostrý déšť v jedné části trati
celkem nevadí.
Díky vydatným dešťům, několik dní před startem, není nouze o pády. Hrůza v očích, jenž se objevuje na tvářích mnohých účastníků, z blížícími se
kalužemi, bahenními a písčitými kolejemi, neuvěřitelně roste. Okamžitě pak hamtají na brzdy a ...neštěstí je na světe. Naštěstí se valná většina
těchto situací obejde bez zranění, doprovázené pouze bohatou zásobou jen těžko publikovatelných slov. U mnohých z nich asistuji jako nezúčastněný
divák. Po té co jsem sledoval jednoho bikera jak si ustlal na bok v kaluži hluboké po kolena, mi nezbývá než konstatovat "zlaté brody na Králi
Šumavy". Ale i Ralsko má svůj brod. Není sice nijak dlouhý a hluboký, ale svůj úkol plní dokonale.
Asfaltové úseky jsou místem pro taktiku. Až na to, že mnozí se střídáním zrovna nezatěžují. Jednu dobu jsem při pohledu vzad zjistil, že počet
klíšťat čítá hodně přes patnáct. Snažíme se je setřást, ale marně. Až změna povrchu nekompromisně závodní pole trhá. Do cíle už míříme ve
dvou. Občas ještě někoho doháníme a předháníme. Poslední metry po ne zrovna rovné louce a hurá do cíle.
Tady nás čeká teplá sprcha a fronta na mytí kol. Půl hodinové čekání krátíme klábosením a šrotováním výborných těstovin s masem. Vyhlášení
je rychlé a tombola bohatá. Myslím, že valná většina odjíždí spokojená. Včetně jednoho člena našeho teamu, který díky třem píchnutím běžel
posledních dvacet kilometrů po svých. Dokonce ani v cíli mu humor nechyběl a vehementně zjišťoval v okolí, zda by někdo neměl plavky, aby
byl jeho duatlonový výkon povýšen na triatlonový, i když v obráceném gardu. Klobouk dolů!
logo závodu
Celkově lze hodnotit akci za velmi zdařilou. Paklisport jako pořadatel prostě patří mezi špičku. Značení, kromě cedulí a tzv. mlíka, bylo i
na zemi. Pomocníků a záchranářů fůra. Zabloudit tak dalo opravdu fušku. Občerstvovačky byly dvě a velmi dobře a hojně zásobeny. Čipy, úschovna
kol a jídlo v podobě těstovin s masem jsou u paklistů samozřejmostí. Zmiňovaná teplá voda ve sprchách, byla za daného počasí super záležitostí.
Co vytknout? Snad jen zmiňované ledvinky a dojezd po poli. Loňské reference nelhaly, a tak se tu určitě příští rok sejde daleko více účastníku,
což možná bude zralé na vlny. Uvidíme. Mé pravidelné hodnocení zní "jasná 1".