Tady bych chtěl nastínit, že Tomáš a já jsme hobíci, kteří si nedávno pořídili horská kola a učarovala nám atmosféra závodů v terénu. Před dnešním ČP jsme absolvovali 50 Českým rájem a pár závodů regionálního Straka cupu. Ani jeden z nás nemá ambice vítězit ale zajet co nejlepší výsledek. A samozřejmě být lepší než ten druhý :-) Určitě víte o čem mluvím. Kdyby jste nevěděli nestáli by jste týden co týden na startu nějakého závodu :-) Prohlídka trasy začíná dlouhým táhlým stoupáním po štěrkové cestě. Pokračuje přes louku s nepříjemně zvlněným profilem do rovného lesního úseku. Po kratičkém ale ostrém výjezdu, kterým točíme doprava sjíždíme dolů a oba zastavujeme na hraně sjezdu, který nám připadá, že není možné sjet. Oba dva se otáčíme a hledáme zda jsme někde neuhnuli z cesty ale z omylu nás vyvádí další biker který bez skrupulí projede okolo a slupne si na sjezdu jako na malině. Když on, tak já taky, říkám si a spouštím se dolů, a hele ono to jde. Ještě se vyhnout tomu pařezu a jedeme dál. Že to nic nebylo ještě nevíme. Lesní cesta točí doleva a potom vyjíždíme z lesa na louku pod Barborou (tou gotickou). Mírným sjezdem už zase v lese se dostáváme k ostré zatáčce doprava a po pár metrech k něčemu čemu se nám opravdu nechce věřit. Hrana dalšího sjezdu nás skoro vyděsí. Pohled dolů je úžasný ikdyž člověk stojí na pevné zemi natož ze sedla biku. Nejsme sami kdo chvíli váhá předtím než se spustí dolů. Dole se na mě výhružně mračí matrace připevněné na stromech a tak se radši trefuju na lávku přes vodu. Paráda. V životě by mě ani nenapadlo tohle sjíždět a najednou to mám za sebou a bylo mi to málo. Nejradši bych jel ještě jednou. No nic budu si to muset nechat až na závod.
Podél koryta vody sjíždíme po dlážděné cestě a točíme ostře do leva na silnici. Po krátkém vybočení ze silnice se na ni vracíme a dojíždíme k malému výjezdu, kterým točíme vpravo a pokračujeme po kamenité uličce ke schodům. Sesedám a hlavou mi blikne jestli tyhle schody Elita nějak vyjíždí. Snad ne. To by byli opravdu bozi. Poměrně nebezpečnou úzkou cestičkou se dostáváme do parku pod Vlašský dvůr a na schody. Ty musíme nejdřív vyjet a nahoře se okolo stromu otočit a zpátky. Skvělý sjezd okořeněný čtyřmi schody a tedy čtyřmi "banyhopy" se jede nadoraz. Žádné brždění. Najíždíme na asfaltku a točíme doleva podél vody "tunelem" pod železnicí. Slézáme a vybíháme pár schodů. Snažím se potom nasednout na kolo a vyjet kopec který následuje ale nedaří se mi. Ve vyjíždění mám velké rezervy. Zvedá se mi kolo a když jdu ze sedla zase nemůžu pořádně zabrat a prokluzuje mi zadní kolo. Technika se prostě nedá jen okoukat, ta se musí naučit. Pokračuju tedy po svých, vybíhám na rovnější plac, naskakuju na kolo ale po pár metrech opět sesedám a musím tlačit. Tentokrát do kopce, který snad ani vyjet nejde. Ikdyž možná … Dostáváme se nahoru, cesta pokračuje dalším sjezdem, který točí trochu doleva a přes křoví tam ani není vidět. Otrkaný z předchozích chvil už ani nepřemýšlím a jedu. Docela v pohodě dole stáčím kolo doprava a pokračuju rovným úsekem.
Následuje další sjezd na jehož konci je velmi ostrá zatáčka vpravo. Člověk musí skoro zastavit a balancovat aby se dokázal otočit. A nebo se nějak lépe najet. Pokračuje se rovnějším úsekem po kraji lesa až k cestě podél zbytků zdi. Výjezd po chvíli zase vzdávám a opět musím tlačit. Nahoře se točí doleva a sjíždí na k další ostré vracečce. Cesta pokračuje k bahnitému úseku, kterým se točí do kopce doprava. Ztratit rychlost se nevyplácí a člověk by se jen těžko znovu rozjížděl. Na měkkém podkladu si připadám jako kdybych měl defekt ale pokračuju a točím opět doleva. Mírným výjezdem se dostávám k poslednímu sjezdu trati. Po silnici se pak po poslední zatáčce dostávám až do prostoru startu a cíle. Zastavujeme u auta a sdělujeme si dojmy. Oba dva jsme toho plní. Dozvídáme se, že pojedeme čtyři kola a já osobně jsem strašně rád. Jedno kolo, které jede kategorie příchozích, by mi určitě nestačilo.
Samotný závod už popisovat nebudu. Abych řekl pravdu moc si z něho stejně nepamatuju. Jsem ten typ, kterej se soustředí na trať a okolí moc nevnímá :-) Vím jen, že jsem dvakrát šel přes řidítka. Vůbec mi to ale nevadilo a zaplať pánu bohu jsem si nic neudělal. Několik ostatních nemělo takové štěstí. To, že jsme skončili až na konci startovního pole nám vůbec nevadilo. Takovýhle závod jsme oba jeli poprvé a můžu říct, že kdo si to nezažil ten asi nemůže pochopit proč jsme z toho pořád ještě tak "vyplácaný". Jen by mě zajímalo jestli je takováhle trať v českém poháru běžná. Srovnávat tenhle závod s 50 v českém ráji snad vůbec nejde. A tak každému doporučuji se občas něčeho takového jako byl závod v KH zúčastnit. Je to SUPER. Už se těším na další výzvu. Tou bude 101km v Mostu (hodně jsem slyšel o MOIRA sjezdu) a potom XTERRA v Rychnově nad Kněžnou. Třeba se tam uvidíme.
