Bajk.cz

Probouzíme se do pěkného slunečného dne a přes plno rosy se brodíme k silnici. Jsme rozhodnuti se dnes dostat do Čech a tomu podřizujeme celý režim dne. Pojedeme zkrátka s co neméně zastávkami.

Dojíždíme do Liezenu a ještě za ranního chladu zdoláváme Pyhrn Pass - asi nejlehčí ze všech průsmyků co jsme vyjeli. Nedělám ani fotky a frčíme dolů, předjíždíme náklaďák a rozšiřujícím se údolím se pomalu ale jistě posouváme směrem na sever. Slunce máme v zádech, je ještě docela chladno a okolní kopečky jsou nádherně ozářené, zkrátka je to krása. Provoz sice za chvíli začíná houstnout, ale dá se to vydržet. Nejhorší jsou kamiony, které mají problémy se nám na úzké silnici vyhýbat. Přesto se necítíme v nebezpečí, protože se řidiči opravdu snaží nás ojíždět co největším obloukem.

Kousek za vesničkou s pěkným názvem Klaus obdivujeme malou a jistě dost starou vodní elektrárnu na řece Steyr. Pokračujeme dál, obědváme a já konečně dorážím poslední ze zásoby paštik, co táhnu z domova. Odbočili jsme na menší silnici mířící do Steyru, do kterého nakonec dojíždíme za pěkného pařáku kolem třetí hodiny. Před městem ještě odbočujeme na cyklostezku vedoucí kolem řeky. Steyr se dá srovnat velikostí s Jizerou, ale s čistotou je na tom mnohem líp, a tak se v jedné písčité zákrutě řeky osvěžujeme v parádně studené vodě.

Steyrem jen projíždíme a jeho starobylé centrum necháváme bez povšimnutí. Odsud až k Dunaji je to už jen rovina. Popravdě řečeno po deseti kilometrech mně začíná jít na nervy. Bohužel nám ale zase začíná docházet voda, a tak v Enns prosím u domu u cesty o vodu. Pro jistotu pak ještě dotankujeme u benzinky a při přejezdu Dunaje ještě přemýšlíme, zda nenavštívit Mauthausen. Nakonec ale zvítězí představa, že zítra již budeme doma a pokračujeme na Freistadt.

Kousek za mostem přes Dunaj jsme ještě svědky dost hnusné bouračky a musíme uzavřené míst krkolomně objíždět. Nakonec se dostáváme na správnou cestu a po dvaceti kilometrech vidíme poprvé ukazatel Praha - 230km. Po E55 se dostáváme do Freistadtu a pak dále bez zastávek až na hranice.

Na celnici se ještě český celník vyptává odkud jedeme, a tak ho suše odbývám, že z Großglockenru. Míjíme pár českých šlapek a po několika kilometrech zabočujeme doprava na lesní cestu a notný kus od silnice rozděláváme na posledy stan. Vaříme ještě naposledy špagety s kečupem, dohadujeme se na zítřejší jízdě domů a v deset usínáme.