Spittal -> Katchbergpass -> Tamsweg -> Murrau -> Stein
Ráno je opravdu nemilé. Probouzíme se kolem sedmé, všechno je mokré a navíc je zima a trochu prší.
Oproti včerejšímu ránu je to tedy pořádná změna. Snažím se sbalit věci, aniž by byly ještě více mokré něž jsou.
Nakonec se mi to po značném úsilí daří. Vašek se vydává na průzkum okolí a já se zase bavím s
nějakým houbařem či co. Ptá se odkud jsme a kam jedem. Ujišťuji ho, že balíme a odjíždíme
a že tady nenecháme žádný svinčík. Nakonec přátelsky poklábosíme o předpovědi počasí a s přáním
šťastné cesty nás opouští.
Vyjíždíme něco po sedmé. Přestalo pršet a celkově to vypadá, že bude docela hezky. Dojíždíme do centra Spittalu,
které je k mému překvapení asi 3km od místa, kde jsme strávili noc. Obchody jsou zavřené a město také nevypadá
nějak zajímavě, takže se nezdržujeme a vyrážíme na Katchbergpass.
V Gmündu nakupuju ve Sparu kolu, chleba a nějakou celozrnnou bagetu a kousek za městem si dáváme snídani.
Čeká nás asi nejprudší stoupání co pojedeme.
Mírně stoupáme asi dvě hodiny podél řeky. Dálnice nám hučí nad hlavou nebo na jedné straně údolí.
Kousek před Katchbergpassem nás ještě vítá krátké 15% stoupání a kousek za Rennwegem, kde se dálnice noří do 6km tunelu,
začíná teprve ten pravý stoupák - 21%.
Kopec je to opravdu dost brutální. Silnice se ani neobtěžuje s nějakými serpentinami a míří přímo do kopce.
Samozřejmostí je zákaz vjezdu s přívěsy a poučení, že dolu se má jet se zařazenou jedničkou.
Jízda se bagáží není žádný med, protože máme všechnu zátěž na zadním nosiči. Jedu na převod 22/28 a mám co dělat. Vašek to má ještě horší,
jelikož má jen 28/28 a má tedy hodně práce, aby vůbec jel. Několikrát zastavuji a čekám na Vaška,
pro kterého je takový stoupák asi opravdu utrpení. Těsně před vrcholem je pár budov a za zatáčkou je vidět veliký
nápis Katchberg.
Na tohle stoupání se opravdu nedá zapomenout - 15% nahoru a 21% dolů. Není sice nijak zvlášť dlouhé
zato pořádně výživné.
Nahoře není zvlášť příjemně, a tak se nezdržujeme a svištíme dolů.Hned za vrcholem se silnice láme
a nabíráme parádní rychlost. Ve střední částí musíme sice brzdit kvůli práci na silnici, ale přesto kousek
potom dosahujeme rychlosti 84km/h. V St. Michael se dáváme doprava na Tamsweg a odtud dál mírně z kopce kolem řeky Mur a přes Muhr
do Murau :-) Tady obědváme a rozhodujeme se, že ještě dnes zdoláme jeden průsmyk - Sölkpass. Má "jen" 1788m a žádné brutální stoupání.
Jedeme krásnou cestou na Ranten, před kterým odbočujeme na Schöder a za ním doprava na Sölkpass. Opravdu to není nic strašného a
popravdě musím říct, že to je asi nejhezčí a nejlehčí ze všech průsmyků co jsme jeli. Jsme tu skoro sami a cestou nahoru nás
předjíždí jen pár aut a společnost nám dělají po krajích silnice a na silnici postávající krávy.
Stejnými tvory jsou okupována některá turistická odpočívadla. Nahoře jsem kolem šesté a čekám v závětří za kamenem
na Vaška, který se nějak loudá a který se mi později přiznal, že našel nějaký vodopád a notnou chvíli ho okukoval.
Fouká vítr a je neskutečná zima, a tak jen fotím vrcholovou ceduli. Oblékáme co se dá a jedem dolů. Letíme kolem 60km/h,
kašleme na zatáčky a krouháme je opravdu co to dá. Asi po 20km jízdy výhradně z kopce dojíždíme do Steinu, kde se dáváme na východ
podél řeky Enns.
Nemůžeme najít žádné solidní místo na spaní, takže se dohadujeme jestli nejít do kempu. Nakonec je to vyřešené. Nejbližší kempink je asi 20km.
Po delším hledání se rozhodujme využít louku kousek od vesnice. Stavíme stan, večeříme a solidně unavení kolem desáté usínáme. Ujeli jsme skoro 175km
a vystoupali dva výživné průsmyky.
