Bajk.cz

Vstáváme kolem půl sedmé, oklepáváme slimáky ze stanu a ze všech věcí co byly venku. Vypadá to, že bude zase pěkný pařák, a tak neotálíme a vyrážíme dokud je ještě chladno. Jedem dál podél Salzachu a přemýšlíme, kam dnes dojedeme a hlavně kudy.

Nakonec za nás rozhoduje náhoda. Místo abysme jeli po 305 na Berchtesgaden (chtěl jsem se podívat na Orlí hnízdo), jedeme podél Salzachu do Halleinu. Nevadí, nakonec tedy pojedeme podél Salzachu kam až se nám bude chtít. Příjemným zpestřením je Pass Lueg - první z průsmyků na naší cestě. Nahoru se jede opravdu snadno, a tak se mě dostává mylného přesvědčení, že všechny průsmyky budou takhle snadné. Hned za passem začíná foukat silný protivítr, který se však po chvíli uklidňuje. Jedeme téměř po rovině. Vedle silnice vede trať, za ní je Salzach a celé to obklopují strmé skály. Je úplně nádherně svítí slunce, nefouká vítr a ani není moc teplo.Najednou si všímám, že Vaškovi nějak hází zadní kolo a po bližší prohlídce zjišťuji, že má na pravé straně prasklý plášť. Rozhodujeme se co dál. Je neděle takže jsou všechny obchody zavřené, a tak nemůže být o opravě ani řeč. Na to že by mohl prasknout plášť jsem opravdu nemyslel. Nakonec jedem dál a doufáme, že zadní guma ještě nějaký čas vydrží.

O kousek dál míjíme hrad a údolí se mírně rozestupuje, jsme v Bischofshoffenu. Kousek za městem hodně zesiluje provoz a hned za tunelem, který objíždíme po staré cestě, začíná pěkný stoupák. Slunce nám praží do zad a pot z nás jen leje. Provoz je opravdu hustý a nepříjemný. Kousek dál se silníce mění v dálnici, respektive čtyřproudovku. Zákaz vjezdu cyklistům nikde, a tak jedem dál. V Taxenbachu je už zase normální silnice. Zase nám došla voda, a tak hledáme na nádraží a pak u benzinky. Nakonec čerpáme u benzinky, kde se trochu meju. Je opravdu děsné vedro a když dojíždíme do Zell am See, tak řešíme dilema jestli jet na Hochtor, nebo se raději vykoupat v Zeller See.

Vítězí Hochtor a představa, že dneska při tak perfektním počasí bude nahoře krásně teplo. Odbočujeme tedy z 311 a napojujeme se na cestu zvanou Hochalpenstrasse. Mírné stoupání nás provází až do Pichlu, kde u jakési fontány náměstí nabíráme "plnou" (vody). Cesta vede ještě asi 6km relativně po rovině a ve Fusch pak postupně nasazuje stoupání od 1,3 do maximálních 12%.

Ve Fusch je také mítnice, kde auta platí 26€. Vzpomněl jsem si že by u měl také být nějaký systém měření času, ale jelikož mám na kole vlastní, tak ušetřím. Podle mapy, kterou průběžně sleduju, to vypadá jako kousek. Jelikož jsou ale zakresleny jen některé ze serpentin, tak to je přesně opačně. Nahoru nás čeká ještě 16 km se stoupáním 12%. Vašek se opět šine do kopce svou hlemýždí rychlostí a i když se to na sobě snažím nedat znát, pěkně mě tím štve. Nabízím mu, že mu vezmu alespoň část bagáže, ale odmítá, a tak jedu vždy k další ceduli, které lemují celé stoupání přibližně po 500 až 1100 metrech a tam na něj čekám. Alespoň mám čas udělat pár fotek. Cestou je také spousta "kašen", kde se dá nabrat voda - sice není pitná , ale aspoň na omytí je příjemná. Nahoru také míjíme vcelku slušné množství krav, které mají ve svazích vyšlapané takové kozí stezky a dostanou se tak úplně všude. Počasí je zatím perfektní, svítí slunce a jelikož jsem už docela vysoko, tak není takové vedro. Cestou několikrát fotím protější stěnu údolí a ledovce.

Asi 3km před budovou Muzea alpské přírody dáváme delší pauzu, jíme pijeme a zíráme co jsme vyšlapali. Poslední kousek k památníku obětem stavby se rozhoduji jet sám s tím, že na Vaška nahoře počkám. Cestou potkávám Škodovku 1203 a nevěřím vlastním očím. Jsou to nějací Češi a vzadu mají naloženy 2 horská kola. Chci je vidět až s tím pojedou dolů … Nakonec zastavuji u Muzea alpské přírody a vyhřívám se na obrovském kameni, kde mě napadá vyfotit protější štíty a údolí přes kvetoucí loučku kousek ode mě. Když dojíždí Vašek, tak chvilku odpočíváme a pak jedeme k památníku. Pěkně tu fučí vítr a taky se zatáhlo.

Oblékáme co se dá, dělám pár fotek a frčíme z kopce k horské chatě kousek pod námi, od které je opět stoupání až k tunelu, který je zároveň nejvyšším bodem naší cesty. Cestou potkáváme sviště a také pasoucí se ovce. Těsně před tunelem začíná mrholit a vítr taky nepolevuje, ale nakonec, když projedeme na druhou stranu, tak je teplo a bezvětří. Fotíme se u cedule Hochtor 2504m a já pokukuju po vratech, kterými se zřejmě na zimu zavírá. Představuju si jak to tu asi v zimě vypadá. Teď už pojedeme jen z kopce. Dole v údolí se schyluje k dešti, ale je aspoň teplo. Svištíme to dolů co to dá, chvílemi jedu přes 70 km/h, ale silnice je samá zatáčka takže to víc nejde. Trochu poprchává a začíná se taky stmívat. Nakonec asi po 12km téměř neustálé jízdy z kopce dojíždíme do Heiligenblutu. Po krátkém dohadování se rozhodujeme, že zkusíme nějaký camp. Ptám několika lidí a je nám doporučen camping dole u řeky. U recepce je všechno OK a cena je taky dobrá. Kolem půl deváté stavíme stan, vaříme večeři a vysprchovaní jdeme asi v 10 spát.