Trasa byla dlouhá 130 km a účelem bylo projet 6 kontrolních bodů. Tyto body se pro zjednodušení sestávaly z horských chat, hospody nebo z mužíka na Smrku, který nám ochotně razil razítka a vysílal nás na další štreku.
V mapě byla zaznačená ideální „Drtičova“ trasa, ale nebyl problém si to kdekoli zkrátit – v cíli nejsou vyhlašovány výsledky, pouze na oficiálním
webu je zveřejněna dojezdová listina. Proto není koho obelhávat a člověk jede pouze pro radost z jízdy – toto činí Drtiče unikátním a dělá z něj příjemné zpestření závodníkova roku.
Start se v sobotu uskutečnil již o půl osmé, aby měla horda bajkerů dost času na projetí (chvílemi protlačení) celé trati. Maximální časový limit, 13 hodin pro zaznamenání příjezdu do cíle a 11 hodin pro stihnutí závěrečné tomboly, musí stihnout prostě každý.
| |||||
Odstartováno bylo výstřelem, po kterém jsme se více či méně rychle vydali po cestě vzhůru do kopce. První kontrola byla umístěna již před 20tým kilometrem na Ondřejníku, na který se jede po mírně zvlněné cestě. Cesta, tak se tomu říká v Beskydském nářečí, u nás na jižní Moravě, bychom to nazvali „kamenolom“.
Z Ondřejníku vedl velmi krásný sjezd kamením, který nás zavedl na asfaltku do Frýdlantu nad Ostravicí. Průjezd města byl zpestřen o průjezd podchodem, který je velmi spoře osvětlen.
Z tohoto města se již začalo stoupat na Lysou horu, na kterou jsme stoupali přes hodinu. (závěrečné tlačení po modré a po sjezdovce bylo velmi zábavné a uvedl nás do situace horských koz – tato cesta nebyla v mapě, což nám vlastně ani nevadilo, protože i když zabral časově totožný úsek, byl asi o 5 kilometrů kratší a rozhodně méně asfaltový)
Na Lysé hoře okupovala grupa bajkerů dvě hospody, čímž se jim značně zvedly tržby a prodloužily čekací doby na jídlo – alespoň byl čas na promyšlení další strategie jízdy. Zde se musím přiznat, že i když mám letos docela najeto, po dvou razítkách jsem to chtěl vzdát a jet po Drtičových zkracovačkách již pouze na Kontrolu číslo 5 a pak již směr cíl. Bohužel se mi to nepovedlo a po oddělení se od skupiny bajkerů jsem zabloudil na Smrk (nahoru jsem tlačil po červené přes hodinu a půl – když už jsem na Smrk narazil, nechtěl jsem to vzdát). Tímto jsem získal třetí razítko a posléze zhruba 10ti kilometrovým sjezdem spadl na vytouženou kontrolu číslo 5 a 4té razítko bylo na světě.
Po té jsem již skutečně využil zkracovačky a odebral se do cíle – tuto cestu mi ještě „zpříjemnil“ brod a pak skutečně zpříjemnila pasáž kolem místní říčky, ve které se šlo dosyta vyřádit (jednalo se o pasáž, kterou nejlépe charakterizuje: „brzda, plyn“)
V cíli si mě zapsali a já, jako většina ostatních se mohl odebrat na zasycení svých hladových tužeb a podívat se na již vytisknuté fotky, které se daly na místě zakoupit.
Závěr: nejsem proti klasickým maratónům, mám je dokonce ve své oblibě, ale Drtiče si nenechám žádný rok uniknout. Jedná se o akci, kde si své místo najde téměř každý a málokdo se zde bude nudit.
Na konec několik fotek:
Copyright 2024 Bajk.cz, www.bajk.cz
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
