Bajk.cz

Bajk.cz

Mé dojmy z MČR v XC na Zadově

06.08.2003, volná tvorba - Konopásek Tomáš, Ze sportu

Uplynulý víkend hostil Šumavský Zadov další díl českého poháru XC, který byl ještě okořeněn tím, že se tentokráte udělovaly i mistrovské tituly. Kromě kompletní elitní špičky se zde objevil snad každý, kdo to myslí s horskými koly alespoň trochu vážně.

Předem musím říci, že pořádající Bike-klub Vimperk odvedl obrovský kus práce a všem ostatním podobným akcím nasadil laťku pořádně vysoko. Hodně jim k tomu pomohlo překrásné takřka tropické počasí a také hojná divácká účast, takže atmosféra byla po oba dva dny vynikající. Pořadatelé oproti předcházejícím ročníkům trochu upravili a zkrátili trať, avšak na atraktivitě to vůbec neubralo. Spíše naopak. Kvůli problémům s pozemky byla vypuštěna nejspodnější pasáž pod sjezdovkou, na druhou stranu ale výjezd po sjezdovce byl zase o trochu delší. Sjezd pod lanovkou byl vysypán štěrkem a těsně před ním byl zařazen uměle vytvořený trialový úsek. Tato část v podobě navezených kamenů byla divácky velice atraktivní a spoustě závodníkům přidělala nečekané problémy.

Bylo zde myšleno i na diváky a tak se na stadionu objevil obrovský pivní stan a kousek opodál bylo možno sledovat přímý přenos závodu na obří obrazovce.

Já osobně jsem závod jel taky a sice v sobotu za hobíky. Byla to moje první pohárová účast a to hned na asi nejtěžší trati. Délka okruhu je cca 5 km a je plný velice fyzicky náročných pasáží. Krátce po startu se vjíždí na běžecké tratě. Je to sice rovina, ale je zde spousta kořenů a kamení. Jede se ve vysokém tempu, takže pořádná makačka. Za hotelem Olympie následuje krátký sjezd, který v mnoha divácích vzbuzuje hrůzu, ale nakonec se stává vcelku lehkou záležitostí. Vracečkou přes rampu se mírným stoupáním po asfaltu opouští stadion. Zahýbá se doprava a všechny čeká dlouhé klesání až k lanovce. Asi v polovině sjezdu se musí přejet silnice, kde je docela nepříjemný skok. Nakonec ale také vcelku pohoda. U lanovky se nachází již zmiňovaná trialová pasáž s kameny. Spousta závodníků váhala, zda běhat či jezdit. Podle stopek bylo možná rychlejší běhat, ale nakonec většina volí jízdu. Každopádně také velice atraktivní místo pro diváky. Následný klikatý sjezd pod lanovkou možná díky navezenému štěrku nedělá takové problémy, jak bylo asi původně zamýšleno, ale rozhodně dává pořádně zabrat. Co si každý pod lanovkou sjel, to si také musí vzápětí vyjet. Řadí se lehké převody a začíná první pořádná dřina. Po výjezdu se objevuje krátké klesání po panelce a výjezd k parkovišti. Zde se zahýbá prudce doleva do lesa vstříc nejdelšímu sjezdu na trati. Začátek je hodně nepříjemný hlavně díky rychlému přechodu z ostrého sluníčka do tmavého lesa. Očím trvá dlouho než si na přechod zvyknou. Spodní část je pak díky kořenům a balvanům naprostá drtička vidlic, plášťů a ráfků. Po zdolání sjezdu se zahýbá doleva a začíná se stoupat až nahoru pod meteorologickou stanici. Nejdříve lesem po mírné cestě, poté po hodně prudké sjezdovce. Od lanovky dál k meteorolce už to naštěstí tak prudké není. Poslední úsek zpět k stadionu vede po rovině lesem mezi stromy a kořeny.

Zkrátka velice náročná trať, ale spravedlivá. Celý okruh si zajeli hobíci a juniorky 4x, ženy 5x, junioři 6x a elita 8x. Ne nadarmo se říká, že vyhrát zde může jen ten opravdu nejlépe připravený závodník.

O svém výkonu se raději moc zmiňovat nebudu, protože to byla bída a utrpení. Hobíků bylo na startu opět jako vždy požehnaně. Se svým vysokým startovním číslem jsem startoval ze zadních pozic. Po startu jsem šel mírně dopředu, ale ve sjezdu pod lanovkou se mi zamotal řetěz do přesmykače a než jsem to rozmotal, propadl jsem se až na samotný konec startovního pole. Navíc přesmykač přestal házet dolu, takže jsem musel jezdit všechna stoupání na prostředek, na což jsem samozřejmě neměl. Po celý závod jsem se nemohl dostat do tempa a byla to pro mě veliká dřina Ve druhém kole jsem byl rozhodnut to zabalit ale nakonec jsem do cíle dojel. Rozhodně to byla pro mě obrovská zkušenost. A poslední jsem nakonec nebyl a ztrátu jednoho kola jsem také nenabral, což byl můj hlavní cíl.

Závod vyhrál Karel Videcký. Spolu s hobby jezdci startovali také master 1 a 2 a mistrovské tituly si mezi sebou rozdělili mladší Tomáš Veselý a starší Jan Vašek. U hobíků se titul neuděloval.

K večeru se pak chystal nejatraktivnější závod dne a sice závody štafet jednotlivých týmů. Štafety se jezdí jen a pouze při mistrovství republiky. Podmínkou složení tříčlenné štafety je účast zástupce každé kategorie včetně jedné ženy. A právě výkon žen hraje zde asi největší roli. Nejlépe se podařilo sestavit tým České spořitelny MTB II, kteří ve složení Kasík, Huříková, Friede celkem s přehledem vyhráli. Navíc juniorka Tereza Huříková odvedla opravdu vynikající výkon a všem dala tak najevo, že do nedělního závodu je skvěle připravena.

Sobotní program ukončil večerní ohňostroj nad hotelem Churáňov.

Nedělní ráno dávalo tušit, že teploty budou ještě o nějaký ten stupínek vyšší a divácká účast o mnoho početnější.

V 10 hodin vystartovali junioři, za nimi ženy a pak juniorky. Mezi juniory potvrdil Jarda Kulhavý, že je opravdová extratřída a s přehledem vyhrál před svým stájovým kolegou s CCC VELLA APACHE TEAM KOLÍN Jiřím Friedlem o více jak 4 minuty. Třetí místo obsadil Jan Škarnitzl z CK Fastum.

Mezi ženami se na startu neobjevila Alla Epifanová, která byla na domácím šampionátu a tak všichni očekávali souboj mezi Jindřiškou Bejstovou a Ilonou Bublovou. Černým koněm pak byla nestárnoucí Kája Polívková. Od začátku šla výrazně do čela Bejstová, následována všemi svými soupeřkami. Ve sjezdu pod lanovkou se Iloně Bublové stalo něco podobného, co mě s přesmykačem. Ona však na rozdíl ode mě ho totálně rozlomila, takže musela poměrně brzo odstoupit. Jindřiška to ze začátku evidentně přepálila. Ve druhém kole ji začaly chytat křeče a musela také odstoupit. Na čele se tak střídavě objevovala trojice Chmurová, Polívková a Němcová. Šárka Chmurová (MAX CURSOR ) se začala propadat, Kája Polívková (Gary Fisher) také nestačila a tak se nakonec z titulu mohla radovat pro mnohé možná překvapivě Martina Němcová (O.K.BAG MTB TEAM).

Ovšem tento souboj žen byl tak trochu v pozadí toho, co předváděla za nimi jedoucí teprve šestnáctiletá (věkem stále kadetka) juniorka Terezka Huříková (Česká Spořtelna MTB II). Tato copatá závodnice nenechala v domácím prostředí o své výkonnosti nikoho na pochybách a všem ujela o parník. Ačkoliv startovala až minutu za ženami, během půl kola se na ně dotáhla a při průjezdu do dalšího už byla před všemi v čele. Stala se tak asi největší hvězdou dopoledních závodů a úplně tak zastínila výkony všech žen.

V jednu odpoledne se na trať vydala naše elita. Nechyběl nikdo ani Luboš Kondis, který den před tím v sobotu vybojoval na slovensku svůj další titul. Hodně se mluvilo o tom jak dostatečně budou aklimatizováni Pavel Elsnic a Michal Talavašek po návratu z poháru z Kanady. Ihned po startu za to pořádně vzal právě Elsnic (Česká Spořitelna MTB), jakoby chtěl všem ukázat, že je naprosto v pohodě. První dvě kola to tahal, ale pak začal odpadat, navíc měl problémy se sedlem a raději odstoupil. Pořadí se hodně měnilo, vpředu byli Vokrouhlík, Hejduk, Kořínek, Spěšný, Horák, Rybařík, Boudný. Zhruba v polovině závodu šel do čela Martin Horák (Rock Machine – Cyklomax) a dost dlouho to vypadalo, že by to mohl dotáhnout až do konce. Dvě kola před cílem mu ale došlo a začal se propadat. Do čela tak šel Vokrouhlík, následován Kořínkem , Spěšným, Boudným a Rybaříkem. V posledním kole se snažil Radim kořínek (Olpran Dominátor) dotáhnout na Vokrouhlíka, zariskoval, jel ve sjezdu kudlu a prorazil duši. Zbytek kola dojel s defektem. Toho využil výborně finišující Pavel Boudný (Rocky Bikes), který se tak posunul na 2. místo. Třetí místo už Kořínek uhájil. Celkovým vítězem se tedy stal Tomáš Vokrouhlík (Rubena Merida), který obhájil mistrovský titul z loňska.

Závody byly všechny velice atraktivní a napínavé. Většina favoritů zajela podle očekávání (Jarda Kulhavý, Terezka Huříková). Objevila se i některá překvapení jako třeba vítězství Martiny Němcové mezi ženami nebo vynikající výkon v podání Martina Horáka na 4. místě v elitě. Naopak v elitě celkem překvapivě vybouchl tým České Spořitelny. Určitě se od nich čekalo více než 7. místo Standy Hejduka.

Po závodě se uzavřela také nominace na nadcházející ME v Rakousku a zároveň se tím otevřela diskuse, proč nebyla pozvaná Martina Němcová. Upřímně řečeno jako nová mistryně republiky by si to určitě zasloužila, ale na druhou stranu, pokud ji předjedou hned dvě juniorky, tak tam asi moc platná nebude.