Je 27.6. a pro školáky dnešním dnem končí učení mučení a začínají prázdniny. My míříme směrem na Znojmo, do malebné vísky zvané Šatov, kde se již po čtvrté scházejí bajkerští nadšenci z celé republiky. Ze strachu z nekonečných kolon dovolenkářů, vyjíždíme co možná nejdříve. Obavy se ukazují jako bezpředmětné. Na silnicích vládne klid a pohoda. Kol na střechách aut je opravdu dost a jen těžko se rozeznává kdo míří za relaxem a kdo potit krev na závodní trať. Tento obraz ale vypovídá o jednom. Obliba cyklistiky u nás roste neuvěřitelným tempem.
Přijíždíme do Znojma a ubytováváme se (v místě a blízkém okolí akce je beznadějně plno). Musím přiznat, že nás toto město a jeho okolí opravdu uchvátilo. Stojí za to jej navštívit a blíže poznat. Bohužel je den před závodem, takže návštěva vyhlášených sklípku se musí odložit na zítra, což neseme opravdu dost těžce.
28.6. - den Z. Probouzí nás sluníčko. Je něco kolem půl sedmé. Jdeme se podívat ven a zbývá jen konstatovat, že „meteorologové se opět trefili“. Bude hic. Po snídaní nasedáme na kola a zdoláváme 13 km vzdálenost do místa konání. Cestou se postupně přidávají další účastníci. Po čase připomínáme formaci kachen mířících na jih. V Šatově je již vše připraveno. Původní obavy z kolapsu při výdeji čísel se ukázaly jako mylné. Organizátoři vše zvládají bez problémů, ačkoliv na výdej čísel a prezentaci je vyhrazen čas pouze od 7.30 do 9.10 hod.. Je zhruba 45 minut do začátku. Ze zkušenosti víme, že by bylo záhodno zamířit na start.
Závodníci jsou řazeni ve dvou vlnách. První vlna je připravena asi pro 150 bajkerů (přihlíželo se k loňským výsledkům a přání pořadatele), zbývající závodníci musí do vlny druhé. Když míjím čekající masu ve druhé brázdě, děkuji bohu, že jsem v první. Kamarádi takové štěstí nemají. S přáním ať šťastně a ve zdraví dojedou je opouštím a mířím před brány Znovína, kde se už shromažďuje vybraná hrstka závodníků. Čas do startu krátí pořadatelé informacemi o trati, změnách oproti loňsku a doprovodnými akcemi, které zpříjemní dnešní den. Průjezd dvou vlaků přes přejezd, pár metru od pásky, informuje o posledních pěti minutách do začátku. Čas se nachýlil. Páska je pryč a pořadatelé uskakují. Je čas vyrazit.
Hned dochází ke kolizi. Naštěstí bez následků. Úvodní část závodu vede po asfaltce a vytýčená trať nás žene ven do polí a vinic, které nám připomínají, že „ta jižní Morava je skutečně krásná zem“. Po několika kilometrech chápu moderátorovo postesknutí ohledně počasí. „Malý deštík den před, by opravdu bodnul“! Několikadenní sucho udělalo své a prach je opravdu všude. Z výšky to musí vypadat jako když se splaší stádo nosorožců v Africe.
Převýšení je minimální. Většinou se jedná o krátké výjezdy, po nichž následují opěr krátké sjezdy či dlouhé táhlé rovinky. Určitě za zmínku, stojí zatáčky. Jen hrstka jich je nad 90°. Většinou jsou ostřejší. Díky kamení a štěrku je pak o zábavu postaráno. Nevím, zda se to dá nazvat adrenalinem, ale heslo „kdo brzdí, nemůže vyhrát“ tu jednoznačně sedí. Brzdí se opravdu za minutu dvanáct a „kotouče“ vítězí na plné čáře. Blížíme se k první občerstvovačce asi na 28 km. Dostáváme ionťák a müsli tyčku. Pole závodníků je roztrháno na malé skupinky a tempo se ustaluje.
Přejíždíme do Rakouska a začínáme zdolávat jediné dlouhé stoupání s převýšením cca 200 m, jenž je vedeno po silnici a po němž následuje dlouhý sjezd do městečka Niederfladnitz. Do cíle moc nezbývá a začíná se taktizovat. Snažíme se o střídání, ale pár jedinců, hlavně těch mladších, se rozhodlo jen vézt, což mě přijde dost „srabácké“. Co se dá dělat? Kličkujeme uličkami a hurá opět do terénu. Rychle se blížíme do Retzu. Plynule jim projíždíme a míříme opět do Čech. Míjíme druhou občerstvovací stanici, kde je možné doplnit tekutiny. Zbývá posledních asi 6 km a nervozita stoupá. Na nástup je brzo a každý se snaží trochu sil ušetřit. Poslední kopeček střídá sjezd do Šatova. Na konci se ale jede už naplno. Poslední kličkování mezi mlíky a je tu „cíííl“. Dostáváme igelitku a pořadatelé nás směřují na přilehlé hřiště. Možnost sprchy či opláchnutí je opravdu bomba. Občerstvení je super. Výběr je mezi párky, koláči a müsli tyčinkami. K pití je samozřejmě víno nebo multivitamin. Vše můžete konzumovat do omdlení. Po návratu do pensionu následuje drhnutí ve sprše a hurá do sklípku.
Resumé. Je vidět, že kvalita a úroveň cyklistických akcí neuvěřitelně stoupá. Výrobce vína Znovín Znojmo (hlavní sponzor) se sídlem právě v Šatově je opravdu partnerem jak má být a zaslouží si pochvalu. Zajímavostí byl počítač, na kterém bylo možno ihned po dojetí vyhledat dle čísla či jména své umístění, a to jak v kategorii tak celkové. Organizace po celou dobu závodu probíhala bez nejmenších zádrhelů. Co se trati týče, byla rychlá a pěkná. Značení bylo čitelné a přehledné, pomocníků mraky. Bohužel bylo dost úrazů, což je spíše vina nás, účastníků. Určitě by neuškodilo startování ve vlnách či použití čipů. Start by byl pak klidnější a pohodovější. Celkem se zúčastnilo přes 1500 bajkerů. Nejmladšímu účastníkovi bylo 11 let a ten nejstarší oslavil letos 67 narozeniny. Vítěz Pavel Boudný absolvoval trať za 1:42:45, což je opravdu úctyhodný výkon. Nezbývá, než se těšit na další, V. ročník.
A pokud vás tyto řádky zaujali, neváhejte a příští rok přijeďte. Mohu opravdu jen doporučit.
