"Jizerská 50." Každému se jako první vybaví zimní klání v bílých stopách, tradující se od roku 1968. Avšak pořadatelé této světově známé akce, která mimochodem patří od roku 2000 do světové ligy dálkových běhů "Worldloppet", se v roce 2001 rozhodli pro uspořádání
cyklistického závodu na stejném okruhu. Už tenkrát se bojovalo, stejně jako dnes, na 50 a 100 kilometrové trati a došlo i k zajímavému spojení zimní - běžecké a jarní - cyklistické části. Po absolvování obou disciplín se sečtou dosažené časy a pro nejrychlejší je připraven titul Velkého (50 km na lyžích a 100 km na kolech) a Malého (25 km na lyžích a 50 km na kolech) krále a královny Jizerských hor.
Letošní třetí ročník byl navíc obohacen o velmi zajímavou kategorii "Urostlý Biker". Podmínkou byla
váha nad 100kg! Tolik trocha zajímavostí z historie a současnosti této akce.
Opět jako vždy, vyjíždíme již o den dříve. Bydlíme v nám už známem pensionu asi 8 km od
startu. Několik dní před závodem se na internetu objevila mapka se změnou trasy, ale
opatrnosti není nikdy dost, takže čekáme co nám řeknou pořadatelé na prezentaci. A je to
tu. V důsledku oprav opravdu došlo ke změně. Dostáváme mapku, ale bohužel bez profilu.
No nic. Otevíráme igelitku a zkoumáme co pro nás organizátoři (SKI KLUB Jizerská 50)
nachystali. Ne, že by jsme jezdili po závodech sbírat tašky s upomínkovými předměty,
ale vždy, když klesnu pod její tíhou, mě zajímá příčina a snažím se odstranit přebytečná
kila.
Po příjemném překvapení od pořadatelů Krále Šumavy se i tady pořadatelé vytáhli.
Kniha "Jizerská 50" od Jiřího Langera je opravdu super. Mapuje 35 let historie tohoto
závodu, včetně cyklistické části. Opravdu moc pěkné a zajímavé čtení. "Díky!". Po
vyzvednutí čísel, míříme někam na dlabanec. V hospůdce u Hrocha je opravdu veselo. Jídlo
je tu super a obsluha ochotná. Kdyby nebyly druhý den závody vzal bych jídelák od shora.
No nic, zítra je taky den. Je asi 11 večer a začíná se pěkně ochlazovat. Schválně trochu
škádlíme našeho dívčího nováčka Denisu a vyprávíme o chladných ránech, dešti apod.. Zdá
se, že se nám daří ji trochu znervóznit. Ohání se předpovědí, ale moc jistá si není.
"Píp-píp-píp" - opravdu příjemný zvuk 9. Je 7. 6. 2003, 6 hodin a 45 minut. Čas vstávat.
Snídaně je na sedmou a tak se trochu ještě válíme. Je nádherně. Svítí sluníčko a dle
tepla v již tak ranních hodinách, bude opravdu pařák. Myslím, že Denisa si taky oddechla.
Po obvyklé snídani jdeme přidělat čísla, dofouknout a provést poslední kontroly biku.
Následuje oblékání a frčíme. Zmíněných 8 km na start je dobré rozjetí, takže spíše vítaným
plusem. Za to nazpátek to bude ouvej. Start první skupiny je v 9.30 z Bedřichova před
úpravnou vody (celkem bylo 5 vln po 300 účastnících s časovým odstupem 5 minut). Jako
obvykle nejsme všichni pohromadě. Jelikož zde nejsou čipy, pořadatelé pečlivě hlídají
vstup do každé kóje, které od sebe oddělují jednotlivé vlny. Loučíme se a každý míří do
té své. Hlasatel pečlivě upozorňuje na zbývající čas do startu a pořadatelé informují o
avizovaných změnách trasy. Zbývá poslední minuta. Nervozita stoupá, všichni chtějí být
vepředu. Nastává vyhánění diváků a na poslední chvíli přijíždějících účastníků z
asfaltky, po které bude pole stoupat. "Výstřel!" Opět chvíle čekání než se dá dav do
pohybu.
Tempo je opravdu rychlé. Jede se většinou ve skupinkách. Chvilkami ťukám do
tepáku jestli se nezbláznil? Nezbláznil! Průměrná rychlost se pomalu blíží k třicítce.
Volba jemného vzorku a maximálního tlaku v gumách, se opravdu potvrdila jako správná.
Také možnost úplného uzavření vidle či pevná, je plusem. Trať není nijak náročná. Většina
trasy vede po asfaltkách, panelech a štěrkových cestách. Stoupání jsou mírná, sjezdy, až
na pár výjimek pohoda. Na můj vkus je tu hodně panelů, takže strach z proražení je na
místě. Obě občerstvovačky projíždím bez zastavení. Pití, které mám sebou bohatě vystačí.
Značení trasy je bez chyb a všude na nás číhají pořadatelé, kteří dobře a včas upozorňují
na nebezpečí, případnou změnu směru. Míjíme ukazatel 5km do cíle. Tempo i boj se
stupňuje. 4, 3, 2, 1 km do pásky - tak teď jde opravdu do tuhého. Povedlo se mi urvat
a řítím se do cíle 50 km okruhu.
"Uf a je to!" Odebírají mi čárový kód připevněný na
čísle. Chvíli pozoruji organizaci dojezdu. Pomocníci chytají závodníky, strhávají zmíněné
kódy a nosí je k počítači. S přibývajícím množstvím účastníků to vypadá opravdu
komicky. "Zlaté čipy". Tohle opravdu není nejlepší metoda. Čekání na kamarády si
krátím klábosením se spolubojovníkem z tratě. Jo, být mezi svými je příjemný pocit.
Díky malé náročnosti a rychlosti závodu, přijíždějí další a další ve velmi krátkých
intervalech. Jsme skoro všichni.
Jdeme na jídlo. Tady se organizátoři opět vytáhli.
Dostáváme uzavíratelný box s těstovinami, nechybí v něm vidlička a ubrousek. Houska a
tatranka od Opavie je příjemným bonusem. K pití je ionťák, Poděbradka a samozřejmě
- pivo. Kdo má málo, není problém si přidat. Do vyhlášení je moře času, tak uleháme do
trávy. Klábosíme o závodě a netrpělivě čekáme na posledního z naší výpravy. Dle
informací ho potkalo to, čeho se obávají všichni bikeři. Píchnul a hned čtyřikrát! Vše
ale dobře dopadlo. Dojel a dokonce na dobrém místě. Vyhlášení proběhlo v pohodě a nás
čeká posledních zmíněných 8 km. Konečně máme čas se pokochat Jizerkami. Jsou opravdu
nádherné.
A celkové zhodnocení? Zdá se, že vše probíhalo bez větších problémů. Alespoň jsme žádné
nezaregistrovali. Za úvahu by stálo použití čipů, což by určitě usnadnilo a zpříjemnilo
práci pořadatelů. Dle výsledkové listiny dokončilo 1000 závodníků na krátké a 373 na
dlouhé trati.
Pořadatelům nezbývá než poděkovat a těšíme se na další ročníky.
Letošní třetí ročník byl navíc obohacen o velmi zajímavou kategorii "Urostlý Biker". Podmínkou byla
váha nad 100kg! Tolik trocha zajímavostí z historie a současnosti této akce.