MTBO je poměrně mladý sport, řadící se do oblasti orientačních sportů. Jeho oficiální vznik se v České Republice datuje od konce roku 1993, kdy byl na valné hromadě ČSOB (Český svaz orientačního běhu) oficiálně zapsán do rodiny orientačních sportů. Jde tedy o orientační cyklistiku, to znamená, že tratě nejsou v terénu vyznačeny, ale každý závodník obdrží mapu, podle které absolvuje závod.
V mapě je zakreslena poloha kontrol, kterými závodník musí v určeném pořadí projet (kromě disciplíny scorelauf, což je závod s volným pořadím kontrol). Volba trasy od jedné kontroly ke druhé je jen a jen na závodníkovi a právě při volbě postupů se projevuje zkušenost závodníka a jeho umění vyhodnotit, která z možných variant je nejlepší. Právě v takových místech závodu se v elitních kategoriích rozhoduje o umístění. V ostatních kategoriích mohou pořadí jezdců ovlivnit, už někdy značné rozdíly ve výkonnosti, nebo nedokonalé čtení mapy a následné „kufrování“. Nejrychlejší čas vyhrává, pokud někdo nemá označený průjezd některou z kontrol, je diskvalifikován. Ježdění je povoleno jen po cestách ( i těch, které opravdu nejsou sjízdné), mimo cesty se musí závodník pohybovat po svých a nést kolo na rameni. SI-čip pro ražení kontrol musí být pevně připevněn na kole. Nedodržení jakýchkoliv pravidel se trestá diskvalifikací. Kompletní pravidla pro MTBO jsou k dispozici na www.mtbo.cz.
Čím MTBO člověka okouzlí?
Dříče okouzlí škodolibost pořadatelů, kteří vedou ideální postupy několikakilometrovými výjezdy po takřka nesjízdných lesních cestách a prudkými výšlapy lesem, s kolem na rameni.
Stratégy okouzlí ražení kontrol pomocí SI-čipu, který zaznamenává mezičasy na jednotlivých kontrolách, a následné dlouhé hodiny strávené jejich srovnáváním s ostatními jezdci a dohady, kudy se to vlastně ideálně mělo jet.
Lovce adrenalinu okouzlí kilometry cest a sjezdů v neznámém terénu, plno nečekaných příkopů, spadlých kmenů, nepovšimnutých kamenů a následných letů přes řidítka.
Pařiče okouzlí hektolitry piva, které protečou v noci ze sobotního na nedělní závod pípou, skvělá zábava skoro až do rána a nedělní start kolem deseti hodin.
Technicky založeného člověka okouzlí 10 – 15 kg kovových slitin, plastů a jiných kompozitů, převodové ústrojí, které mnohdy přenáší sílu takřka jednoho koně, pár pružin tonoucích v otevřené olejové lázni (ideální kombinace), 5 – 12 cm zdvihu řešící jezdcovi chyby a to vše v hodnotě 10 – 100 tisíc, na kterých lítá terénem rychlostí přes 70 km/h. Proti klasickému orientačnímu běhu zažívá konečně ty slastné pocity při úspěšném řešení, během závodu vzniklých, problémů na jeho dvoukolém miláčkovi, může kalkulovat s různým osazením pro dosažení menší hmotnosti, může polemizovat s ostatními technicky založenými kolegy, zda je přehazovačka Shimano Deore LX srovnatelná se Sramem 9.0, nebo ne a konečně při výběru optimálního dezénu plášťů pro závod zavzpomíná, jaká to byla nuda, když se kdysi před závodem orientačního běhu rozhodoval, zda si vzít boty s hřeby nebo ne.
Kdo si může v MTBO klást medailové ambice?
Myslím, že na tuto otázku není tak těžké odpovědět. V orientační cyklistice se nejlépe daří bikerům (a bikerkám), kteří dokážou při plném výkonu přemýšlet, číst mapu a orientovat se v ní. Zkušenosti bývalých orientačních běžců bývají k nezaplacení, ale dobrá technika jízdy na biku je neméně důležitá. Ten kdo si myslí, že když je dobrý „mapař“, může tím kompenzovat špatnou fyzičku, mýlí se. Za těch deset let existence MTBO v České Republice se nasbírala pěkná řádka bikerů, kteří, nejen, že jsou skvělými „mapaři“, ale také výbornými závodníky, jež se dokáží umístit na předních pozicích i v závodech cross-country či v maratónech. Opravdové úspěchy však může v MTBO dosahovat jenom ten, kdo se dokáže po celou dobu závodu maximálně koncentrovat a nenechá se ničím „rozhodit“.
Budoucnost MTBO
Přestože je orientační cyklistika velice zajímavým a čím dál tím populárnějším sportem, stále má a vždy bude mít drobnou vadu na kráse. Tato, pro samotné závodníky, zdánlivě nepodstatná chyba však naplňuje smutkem duše pořadatelů, kteří ne zrovna lehce shánějí peníze nutné pro konání závodů. Nejde o nic jiného, než o diváky, sledovanost a s ní související prestiž a popularitu závodů. Bohužel televizní přenosy snímající kontrolu, ke které se trousí závodníci a záhy opět záběr opouštějí, by asi nemohly nikdy dosáhnout takové sledovanosti, jako přenos partičky chlapů kopajících si na hřišti s balónem a primitivního fanouška, který právě rozbíjí hubu rozhodčímu. A s tímto právě souvisí skutečnost, že na stupních vítězů neobdržíte výhru 50 000 Kč, a ani vás nedraftuje konkurenční stáj za 2 000 000 Kč. Jenže MTBO není o penězích, parta nadšenců dokáže i z mála udělat perfektní závody a díky tomu ve startovních koridorech přibývají stále nové a nové tváře.
Připraveny bývají i kategorie pro příchozí, takže proč to také nezkusit?
