Bajk.cz
IV. ročník mezinárodního maratónu - Malevil Cup 2003 19.05.2003, Fořt Svatopluk, Ze sportu
A je to tu zase! Co? Jeden z nejpopulárnějších závodů naší zemičky Malevil Cup. Letos pod záštitou Rubeny a České spořitelny. Akce se koná v překrásné chráněné krajině Lužických hor, jenž pochopitelně přináší diskuse z ochranáři. Pro 4. ročník pořadatelé vybojovali účast pro 1200 účastníků, což zcela neuspokojuje poptávku, ale je to příslib do dalších roků a díky za to. Z těchto důvodů a ze zkušeností z minulých let, jsme přihlášky odeslaly ihned po zveřejnění propozic a vyplatilo se. Zájemci vzali kratší trať útokem. Využili jsme možnosti přijet už o dva dny dříve, a tak nasát atmosféru a pohostinnost tohoto kraje.

Je čtvrtek ráno. Nasedáme na naše oře a pokoušíme se nastudovat první část trasy závodu. Ta byla změněna kvůli již zmiňovanému navýšení počtu čísel. Po zhruba dvou hodinách zoufalého snažení a bloudění potkáváme místního borce. Ujišťuje nás, že ani oni, místní, nejsou schopni z pořadatelské mapky vyčíst, přesnou trať. Vzdáváme to. Pokračujeme směrem na Rynoltice a Loupežnický vrch, kde se trať napojuje na nám již známou část. Na Krompach, naší základnu, se vracíme těsně před setměním. Jsme unaveni, ale spokojeni. Následuje sprcha a doplnění vyčerpaných kalorií. Při večeři probíráme dnešní vyjížďku a úskalí tratě. Co následuje poté, není nutné popisovat. Po probuzení zjišťujeme další devizu Lužického kraje. Je tu takový klid, že spíte klidně 10hodin a kdyby vás neprobudili jisté neodvratné potřeby, spíte dodnes. Po snídaní a obědě, opět vyrážíme. Rozhodli jsme se trochu prozkoumat Německou stranu. Motáme se kolem městečka Oybin. Mají tu skvěle značené a upravené stezky jak pro pěší, bikery, tak pro milovníky zimních radovánek. Určitě to v zimně vyzkoušíme. Okolí je plné skal a lesů. Všude na nás dýchá pořádek, usměvaví a ochotní lidé jsou samozřejmosti. Narážíme na cedule, které vyznačují závodní trať. Vedou nás ven z města, na poslední těžké stoupání krátké trasy. Blížíme se k obávanému a proslulému Hvozdu.“No to se snad spletli?!“. Po loňském referendu, kdy se řešilo zda tlačit či jet (vyhrála jízda), se opět bude tlačit. Po 2/3 trekového výstupu, se napojujeme na závěrečnou část, která se zda sjízdná. Opět v sedle. Sjezdem se vracíme na chalupu. Odpoledne přijíždějí kamarádi. Probíhá žívá diskuse o změnách pořadatelů a přípravy na zítřejší den. V podvečer odjíždíme na Ranč, vyzvednout čísla s označením Short. Vše probíhá bez problémů. Na večerní program nečekáme a vracíme se. Kolem 22 hodiny začíná pršet. No super!

Probouzíme se kolem sedmé. Po dešti ani památky. Zdá se, že počasí se umoudřilo. Pozorujeme oblohu, která se tváří dost neutrálně. Ani místní usedlíci si netroufají předpovědět, co bude. Zvítězil optimismus. Po snídani připevňujeme čísla a probíhají poslední úpravy. Vše připraveno hurá na start. Do Jablonného v Podještědí je to z Krompachu asi 10 km. Výborný rozjezd. Potkáváme další závodníky. Na start přijíždíme asi 10 minut před začátkem. Náměstí je plné. Zařazujeme se skoro až na konec startovního pole. Start šedesátky je v 9:30.


Výstřel! Totální zácpa. Nervozita mezi účastníky roste. Zapínám tepák a pozoruji nervózní soupeře. No konečně! Řítíme se uličkami města a kličkujeme mezi účastníky. Snažíme si vybudovat trochu lepší pozici. Opouštíme silnici a vjíždíme do terénu. Cesta vede většinou po loukách a polích. Je mokrá a blátivá. To ale k horákům a závodům na nich, snad budete souhlasit, patří. Kdyby pršelo bylo by to horší a pro mnohé, už tak těžká trať, nebezpečnější. Předjíždíme kde se dá a někdy je to opravdu na hraně. „Jó, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí!“ Po zhruba 20 km se dozvídáme, že se pohybujeme kolem 150 místa. Kamarád zrychluje. Předem stanovené tempo je minulostí a příjemnou vzpomínkou. Projíždíme Rynolticemi a začínáme se pomalu napojovat na již známou část tratě. I když pršelo, jízda lesem je v pohodě. Je to dáno půdou, která tady hodně saje. Míjíme občerstvovačku těsně před hranicemi a hurá k našim sousedům, kde se nachází opravdu obtížný úsek závodu. Asfaltový výjezd, sjezd, zatáčka doprava a jsme opět v terénu. Prudké a technické stoupání střídají stejně náročné sjezdy. Není čas ani místo na odpočinek. Do městečka Oybin sjíždíme, dle mne, jedním ze dvou nejnáročnějších sjezdů kratší trati. Je kamenitý a přední kolo jen z obtížemi hledá vhodnou stopu (Pro každého zarputilého bajkera opravdovým požitkem). Průjezd obcí je rychlý a krátký, měnící se v dlouhé stoupání. Pomalu, ale jistě se začínáme přibližovat k vrcholu závodu Hvozdu. V první části je krátký výjezd. Na uvítanou je připravené občerstvení. Jen piju. Po zralé úvaze, volíme na poslední třetinu výběh. Je to rychlejší a pohodlnější. Následuje kratinký sjezd, lehounké stoupáníčko, opět sjezd, ostrá doprava a je to tu. Druhá část. Z minulého dne vím, co bude následovat a tak po stech metrech opouštím sedlo a hurá po svých. Opět nasedám v již zmiňované konečné fázi. Bajker tlačící svůj stroj vedle mě, kroutí nevěřícně hlavou. Dělím se sním o své motto. „Lepší je se blbě vézt než jít dobře pěšky“. Tady to platí na 100%. Následuje mě, ale ne na dlouho. Každopádně nejsem sám, kdo frčí na kašpárka směrem vzhůru. Slyším kravské zvony. Hlásí posledních cca 100m. A jsem tu. Zatáčím doprava a mířím k rozhledně. Pořadatelé zapisují mé číslo. Prudká vracečka a hurá dolů. Vzhledem k přibývající únavě, jde opravdu o náročný klesání. Snažím se ho vychutnat. Přijíždím na rozcestí. Short doleva, Long doprava. Jedu vlevo a rád. jsem opět doma v Čechách. Teď mi dochází opět další změna oproti loňsku. Chybí smyčka přes Krompach. Z lesa vjíždím na silnici směrem na Heřmanice v Podještědí (sídlo Ranče Malevil). Po asi 1,5 km uhýbám doprava a lesním průsmykem svištím k cíli. Opět překvápko. Do cíle se řítíme vpravo přes kopeček, takže tolik u diváků oblíbená lávka, se nekoná. „Cíííl“. Čas na tabuli ukazuje 3:26:03. Co dodat, bylo to fakt skvělý. Ohlížím se a hledám svého kamaráda ve zbrani. Přijíždí hned za mnou. Leháme vyčerpáni, ale spokojeni na trávu. Zkoumám Sportester. Ukazuje, že jsme se pohybovali spíše k hranici anaerobního prahu. Po dojezdu ostatních, guláši a pivu, čehož se osobně rád vzdávám, odjíždíme na základnu, kde přichází vytoužená sprcha. Blíží se hodina vyhlášení. Rychle jedeme na Ranč (raději už autem). Vyhlášení, tombola a následné vystoupení je super. Naposledy se rozhlížíme po okolí Malevilu. Je to tu fakt pěkný. Ani se nám nechce zpátky do Prahy. Co se dá dělat.


Při cestě domů hodnotíme celou akci. Organizátoři, Pakli Sport a Ranč Malevil, opět neztratili nic ze své výborné reputace. Dokonce vzhledem k počasí, přidali i jednu občerstvovačku. Nic na nich nechybělo. Trať byla fajn a ani mokro na tom nic nezměnilo. Možná začátek závodu včetně startu, by mohli pořadatelé upravit. Loni to bylo lepší. Pokud by chtěl někdo bloudit, musím ho zklamat. Perfektní značení tratě, případní pomocníci, byly vždy na svém místě. Také záchranáři hlídali tam kde měli (měli snad minimum práce). Za zmínku stojí čipy, profil tratě na zadní části startovního čísla a označení Long nebo Short na přední. A negativa? Vím, že se budu asi opakovat, ale guláš po závodě…kdy tohle úplně vymizí? Trochu nás také zklamal motiv a zpracování pamětního trika. To hlavně, když jsme si všimly triček pořadatelů. Stejně jako loni, nám nezbylo než toužebně pokukovat, či si ho koupit ve stánku. Alespoň letos spořka použila jinou barvu (určitě mnozí tušíte o čem mluvím).

Kromě pořadatelů bych chtěl také poděkovat rodině pana Machytky, kteří nám poskytli útočiště. Starali se o nás jako o vlastní a umožnily nám strávit mnoho příjemných chvil v tomto kraji. Určitě se letos do Lužických hor ještě vrátíme. Je to tu opravdu fantastický, můžu jen doporučit.

Copyright 2024 Bajk.cz, www.bajk.cz