13.03.2003, Vitvar Tomáš - šéfredaktor, Zprávy a novinky
Jezdím v našem hlavním městě již přes rok do zaměstnání na kole. Jezdím vcelku pravidelně a tak bych se chtěl o své poznatky, zkušenosti a postřehy podělit i s vámi.
Vše by se dalo charakterizovat stručně a krátce - je to boj. To ale zkrátka není celá pravda a tak se pojďme trochu seznámit s tím, jak to vypadá.
Moje trasa je celkem jednoduchá – jedu z Horních Počernic a cíl je nedaleko Staroměstského náměstí. Pomineme-li několik asi dvoukilometrových úseku cyklistických stezek, které si to pojmenování zaslouží jen díky cedulim na jejich začátku a konci, jedu stejně celou trasu po silnici v normálním provozu. Vybírám samozřejmě cestu, kde se setkám s co nejméně auty, nebo kde je zkrátka dost místa, aby se mi mohli všichni bezpečně vyhnout. Přesto se ale občas dostávám do situací, kdy mi tuhne krev v žilách.
Jak z toho ven? Řešení je asi jednoduché – postavit alespoň několik cyklostezek vedoucích do středu města, cyklostezek hodných tohoto jména. Mám na mysli dostatečně široké, asfaltové chodníky vyhrazené skutečně jen pro cyklisty (nejlépe se zákazem pro chodce), vedoucí paprskovitě do středu města. Samozřejmě bych se nebránil ani řešení budování cyklostezek na málo frekventovaných silnicích (nejlépe jednosměrných s omezenou rychlostí) a tam jasně a zřetelně oddělit pruh pro cyklisty. Je jasné, že takové úpravy stojí peníze, ale pokud Magistrát hlavního města Prahy vynakládá nemalé finanční prostředky na úpravy silnic, které mají zabránit vjíždění aut do dráhy tramvajím či na exkluzivní stojany pro kola (například jeden takový můžete vidět na Staroměstském náměstí u kostela sv. Mikuláše) a nezaobírá se tím jak se k těm stojanům mají vlastně cyklisté dopravit, pak je asi někde chyba.
Ano, výstavby cyklostezek stojí peníze a jistě ne malé. Je třeba nejdříve dokončit automobilový okruh okolo Prahy atd. atd. To všechno už je ale slyšet již několik let a zatím se ale stále řeší jestli kratší nebo delší variantu a přešlapuje se tak vlastně na místě zatímco auta, lépe řečeno jejich řidiči, dál nemilosrdně válcují Prahu. V roce 1993 byl přijat návrh, podle kterého již letos mělo být hotovo na 400 km cyklostezek. Celý plán má ale již několikaleté zpoždění a některým stávajícím cyklostezkám hrozí dokonce zrušení.
Možná ale není chyba jen v plánech, ale celkově v myšlení lidí. Stačí se totiž projet od Planetária ve Stromovce cyklostezkou k Zoologické zahradě v Tróji a pak dál okolo Vltavy, a rázem tu máme několik ukázek toho, jak se to s cyklostezkami vlastně myslí. Hned jak vyjedete pochopíte, že cyklostezka pro ostatní vlastně nic neznamená. Vesele se po ní procházejí rodiny s dětmi a na nějaké zvonění zvonkem a vysvětlování, že se mají odsunout na svoji stranu cesty příliš nereagují. Volně pobíhající psy jsou pak již jen detail. Jak vyjedete ze Stromovky a dostanete se k mostu přes Vltavu, narazíte na ceduli CYKLISTO VEĎ KOLO – ono tam přeci jen moc lidí nechodí a hlavně ne v týdnu takže proč to? Dál už je to docela dobré a čeká vás už jen pár úseků, kam se na trekingovém či nedej bože silničním kole odváží jen ti nejotrlejší. Pod označením stezka pro cyklisty se totiž skrývá polní cesta s vyježděnými kolejemi a i cesta nenápadně připomínající silničky na závodě Paris-Roubaix.
Stejně zarážející je i snaha Karlínské radnice zrušit místní cyklotrasu, když už předtím se ji snažila zneprůjezdnit kontejnery na domovní odpad umístěnými přímo do cesty. Pro zrušení argumentuje, že cyklostezkou stejně nikdo nejezdí a že je místy i nebezpečná. To, že je místy nebezpečná - to bych možná i bral (zvláště večer mě občas mrazí v zádech když míjím některé skupinky spoluobčanů), ale že po ni nikdo nejezdí - to není pravda (matematicky vzato aspoň já po ní jezdím - tedy není pravda, že po ni nikdo nejezdí). Zvláště úsměvná je pak část cyklostezky nedaleko Staroměstského náměstí, která vede jednosměrkou v protisměru. Vysvětlujte protijedoucím, že jedete po značené cyklostezce …
Dost už ale rozčilování nad politikou města a honem k tomu, co mě cestování po Praze naučilo:
Sviťte – pokud jste osvětleni, auta se vám už zdaleka vyhýbají a máte tak napolovic vyhráno. Nejvíce se mi osvědčila klasická zadní blikačka na dva AAA články a dopředu vysoce svítivá LEDová dioda, která svítí neustále a nahrazuje docela slušně klasický halogen, který je v tom světle, co vlastním, navíc zabudován také.
Tvařte se jako že nehodláte uhnout ani o píď, ale nechte si dost místa, pokud by tahle taktika neměla vyjít
Dodržujte dopravní předpisy. Samozřejmě vše má své meze, ale rozhodně se nevyplatí projíždět křižovatku na oranžovou nebo dokonce na červenou.
Nehrňte se všude jako první. Platí že do křižovatky pouštím první nějaké auto a pak až jedu já – auto je přeci jenom lépe vidět.
Pozor na auta nad 3.5 tuny – zvlášť na křižovatkách není radno se proplétat těsně u náklaďáků a autobusů, protože vás prostě řidič nevidí a může se rozhodnout, že si popojede blíž k obrubníku ….
Některá auta mají přívěs – je to sice jasné, ale občas člověku zamrazí v zádech, protože už už chcete těsně za autem odbočit, když najednou zjistíte, že za ním ještě cosi jede.
Vozte všude zámek a kolo pečlivě zamykejte. Nemá asi cenu vysvětlovat, že někteří naši spoluobčané ukradnou na co přijdou (prastarého zimáka nevyjímaje) a tak nemá cenu vysvětlovat, že pořádný zámek se vyplatí, protože klasický lankový zámek se dá přeštípnout během pár vteřin.
Zásadně kolo nemyjte – vyvarujete se tak závistivých pohledů některých spoluobčanů a možná i nepříjemným pohmožděninám od baseballových pálek.
Buďte vidět – zkrátka ještě jednou – sviťte, blikejte, polepte se reflexními samolepkami, udělejte ze sebe vánoční stromek - ale buďte vidět.
Namontujte blatníky – asi po měsíci mě už nebavilo čistit a prát oblečení a tak jsem namontoval blatníky – efekt úžasný ... :o)
Kam s ním (aneb nerudovská otázka)
Pokud už dojedete do centra, nastane možná ještě důležitější otázka. Kam s kolem a co se sebou? Pokud jedete jen do nějakého obchodu, tak alespoň na okraji Prahy je dost časté, že je tam i stojan ke kterému je možno kolo zamknout. V centru je to většinou složitější. Kromě toho, že na kolo nejsou stojany, tak se ještě můžete dočkat spršky sprostých slov od majitele obchodu nebo domu, když mu nedej bože zamykáte kolo k mříži u výlohy.
Pokud jedete na kole do zaměstnání, hodně záleží na domluvě. Můj zaměstnavatel mi umožňuje využívat šatnu a sprchu a mám si kolo i kam dát, takže je to ideální. Kolega zase občas nechává své kolo venku – může si to dovolit – má takový stroj, že jen naprosto pomatený a snad ještě slepý člověk by ho ukradl. Přesto ho ale pro jistotu zamyká.
A pokud nejezdíte z „velké dálky“ jako já, ale třeba jen doslova pár kilometrů, tak snad ani tu sprchu a šatnu nebudete potřebovat.
Závěrem
Praha není tak ideální město na ježdění na kole jako Hradec Králové nebo Pardubice, které leží prakticky na rovině, přesto ale vhodným vedením cyklotras okolo potoků či železnice by mohly trasy pro cyklisty dostat prakticky rovinný charakter. Jako lichý se pak zdá argument pražských radních, že Praha je pro cyklisty moc kopcovitá. Změnit ale myšlení ostatních lidí bude stát sice méně peněz, zato bude zdlouhavější. Jde sice jen o elementární zásady neobtěžovat ostatní, ale přesto to bude trvat dlouho. Zkrátka pejskaři se musí naučit respektovat vyhlášku zakazující volné pobíhání psů na veřejných prostranstvích a chodci musí respektovat vyznačené rozdělení chodníku a nepřekážet tam, kde nemají co dělat. Nehledejme ale vinu jen v ostatních, začněme sami u sebe. Ono nestačí efektním smykem a peprnou nadávkou ukázat chodci kdo kam patří, ale chce to s předstihem zazvonit (zvonek je součástí povinné výbavy) případně říci nějaké to kouzelné slůvko, nebo se aspoň nerozčilovat nad každým zpomalením a od řidičů neočekávat jen to nejhorší a sám dodržovat předpisy, aby neměli proč nadávat.
Ještě bych se chtěl pozastavit vůbec nad koncepcí budování stezek pro cyklisty. Stát a obce totiž vynakládají nemalé finanční prostředky na „budování“ dálkových cyklotras stylem, že k stávajícím komunikacím dodají žluté značení s kilometráží, a to je vlastně vše. To se to potom buduje a kilometráž krásně narůstá a úředník si libuje, jak to vlastně vyšlo levně. Místo toho aby se vytvořila síť stezek ve městech, vytváří se jen jakési pseudocyklostezky vedoucí odnikud nikam. A jelikož si někteří lidé zkrátka nemohou pomoci a ta žlutá šipka jim je zkrátka v rozporu s jejich estetickým cítěním, pak se v krátké době stane, že tu značení úplně chybí nebo je pootočené někam jinam či jsou polepené různými reklamními a jinými samolepkami.
Co k tomu všemu říci? Snad jen nashledanou v lepších časech.
Když jsem tak psal, napadla mě taková pěkná paralela.
V ČT kdysi běžel cyklus JAK SE ŽIJE – proč třeba nezaložit takový krátký cyklus JAK SE JEZDÍ V …
Napište jak se Vám jezdí v tom Vašem městě (a třeba nám vaše zkusšnosti pošlete jako článek).
