Déšť, voda a bláto. Ano, to co nám letos chybělo ve větší míře
na Sudetech a čím na nás tak trochu skrblili i Železné hory, nám Odry
nabídli v plné míře.
Již od brzkých raních hodin se sem sjížděli bikeři z celé České
republiky a nejen oni, zahlédnout jste zde mohli také silničáře,
kteří pokuď nejeli, tak se alespoň podepisovali /Hruška/.
Příznivci kategorií si také přišli na své, protože jich zde bylo
rovných dvanáct. Klasifikovány ovšem byly pouze při účasti 5ti a více
závoduchtivých nadšenců. Při počtu více jak 600 bikerů to nebyl
problém.
Ten byl ale na startu. Nohy a kola za přispění vody udělaly z
kdysi pevného podkladu docela zajímavou a hlavně klouzavou hmotu.
Alespoň se bylo nač koukat. Jistá "vyvinutá" blondýnka si to z
kopečku nad startem jela po svém pozadí hezky šusem pod kola různých
značek. Asi je chtěla prozkoumat zblízka. A nebo zájem o vypracované
nohy?Škoda, že se nikdo před startem už o podobnou zábavu nepostaral.
Na tu zde byl moderátor, který nás přivítal v Ostravském kraji.
Hmm, a já jsem myslel, že jsem přijel do Moravskoslezského, alespoň
tak to hlásali tabule u silnice. Přiznávám, asi jsem byl proti němu
zaujat, neb jsem čekal jako loni Bakalářovic Roberta, ten ovšem
raději moderoval Vueltu.
Start hlavního závodu proběhl jak měl, ve 12. hodin. Jistě
všechny potěšila moderátorova hláška:"Víte že zde po startu stojíte
už dvě minuty?" A proč ne? Přestalo mrholit, mluvit bylo o čem a
navíc nebylo kam popojet. To se ale po chvíli drasticky změnilo a my
se vřítili stylem noha-odstrčit-pohyb o 10 centimetrů-brzda do ostře
levotočivé zatáčky. Po ní nás čekal přejezd louky, který skýtal mnoho
zákrut a zatáčiček, které měly dav trochu rozředit. Připomnělo mi to
známý výrok: Operace se zdařila, pacient nepřežil.
Mým pacientem bylo XTRko, které mi z boku sestřelil jistý mladík
v podkolenkách Moira. Prostě vymyslel způsob jak se probojovat do
čela, nicméně mu to nevyšlo a tak to ještě víc zašpuntoval. Nebyl
žádnou vyjímkou a mě alespoň ukázal že na dva převody se dá tento
závod také zvládnout.
Místo, které rozhodně bylo zajímavé se nacházelo kousek od
startu a rozdávali se zde klíčenky na nichž stál nápis: Vyjel jsem!
Sličné rozdavačky těchto předmětů, ač si to někteří mysleli, nebyli
součástí této vrchařské prémie.
Stoupání to bylo velmi vydařené, na němž se dal získat ztracený
čas. A hlavně se zde dalo předjíždět, pokud někdo před vámi neupad.
Jedno občerstvení na trati bylo dostačující a v cíli gulášek a
pivko standartní.
Trať závodu byla prakticky totožná s tou loňskou, ale co s
minulým ročníkem bylo rozdílné, byla dražba dresu Lance Armstronga.
Vyvolávací cena udávala 1500,-Kč, po 15ti minutách se ale vyšplhala
na zajímavých 21 500,-Kč Výtěžek byl pochopitelně věnován na
dobročinné účely.
Celou akci završil večer Open Air Biker's jam, tedy pravá
bikerská zábava s živou muzikou. Ubytovaní v chatkách měly výhodu 50
metrů- tato vzdálenost je totiž dělila mezi pódiem a jejich spacákem.
Jak ideální, stejně jako celá tato akce.