Snad málokterý závod vzbuzuje tolik vášní a na jazyk přináší
nesčetně velké množství historek, které se šíří nejen po naší
zemi, ale jak jsem mohl slyšet, také v Polsku, či na Slovensku.
Cannondale Rallye Sudety je závod, který se musí zažít. A ten kdo
si ho 7. září nevychutnal, se o něm právě teď dočte.
Bikeři, kteří se letos řadili na start již tušili, že ten
letošní závod nebude jako minulý. Vždyť mlhu v čas startu již
rozpouštělo slunce a po mráčku, ze kterého by zapršelo ani
památky.
Loňské extrémní počasí se nekonalo a my jsme si mohli
oddechnout, že náklady na opravy bajků tak budou podstatně nižší.
Závod byl opět zařazen do dvou celoročních seriálů bike
maratonů Velo série 2002 a Author bike maratonec 2002. Trať
závodu by dle pořadatelů měla zůstat stejná i do budoucna a tak
máme šanci to během roku pořádně natrénovat :)
Rozhodně příjemnou změnou bylo přemístění startu a cíle z
koupaliště na teplickou pěší zónu.
"Sudety" jsou prověrkou vlastních sil a schopností. Ten kdo
o nich zapochyboval, si tak místo klasických "Velkých" 125 km
dlouhých Sudet mohl dát "Malé Sudety" o délce 35 kilometrů. Zde
také byla vypsána kategorie žáků a žákyň. Zanedbatelné rozhodně
také není převýšení, které se u "Velkých" vyšplhalo na 3500 metrů
a u "Malých" na 700 metrů.
Odstartováno bylo tradičně výstřelem z děla, na což dav
bikerů reagoval radostnými výkřiky a po nějaké té minutce i pohybem -
většinou směrem vpřed.
Rozjezd byl po asfaltu a hezky do kopečka, tak aby se balík
pěkně roztrhal dle výkonosti. Nicméně, co se roztrhalo, se opět u
Myší díry spojilo a tak jsme mohli zase všichni společně
postupovat vstříc dalšímu osudu.
Velkým překvapením bylo na louce
před Myší dírou stádo koní, které si to přes trať "Sudet" pěkně
cválalo a očividně dávalo najevo, že zatímco my si krajinu
Teplických, Adršpašských skal a Broumovských stěn vychutnáváme na
podivných "věcech", jim stačí kopyta, správný směr a chuť pádit
dál. Tu jsme ale měli také my a tak jsme osedlali naše statné oře
z hliníku, titanu a dalších možných a nemožných materiálů a
vydali se směrem Teplice nad Metují, kde na 35 kilometru čekala
první rychlostní prémie Redpoint.
Průjezd městem a dál na Honský dvůr a hlavně Pánovu věž. Ten
kdo si myslel, že "to" vyjede a ve sjezdu si odpočine se spletl.
Na Sudetech si ve sjezdu rozhodně neodpočinete a tak to
zkoušejte raději při výjezdu.
Drobný písek na "kočičích hlavách" je skutečně velká
zkušenost. Nevím jak ostatní, ale já si kupuji pytel písku, sypu
schody, svolávám sousedy "ať to má atmosféru" a nacvičuji. Snad
trochu i navlhčím, to kdyby se příští rok počasí opět dostalo "do
formy".
Kamenná brána, Božanovický špičák, to jsou další nádherná
místa, kde si skutečně pořádně zabikujete. Zde také na 73
kilometru v Machově čekala další rychlostní prémie-Doldy. Ale
také První pomoc, limitní kontrola která hlásala, že po 15. hodině
nikdo nepokračuje a bohatá občerstvovačka, ostatně jako všech
dalších devět na trati. Sjezd, výjezd, sjezd, výjezd, kořeny,
kamení, trocha bahna, hle tady defekt, tady se zase "krizuje",
zkrátka překvapení "na každém kousku". A když si myslíte, že je
vše již standardní, tak vás alespoň rozveselí psík, který si
myslí, že váš kotník je už docela jetý (nebo jedlý?) a tak
najednou máte frekvenci blízkou Lancovi.
109 kilometr, Pěkov a další rychlostní prémie, tentokrát
Manmat, nu a rovněž limitní kontrola Timex časem 17 hodin a
třicet minut. Poté Ostaš I., Ostaš II., otázky na poslední
občerstvovačce jak je to ještě daleko a touha některých slyšet o 2
km po rovině. Omyl! Hezky vzhůru vstříc jasné obloze a horkému
slunci.
Poslední limitní kontrola byla v Teplici nad Metují v 19.15
hodin.
Medaile na krk s logem Sudety, umytí kola, sprcha v
tělocvičně, těstoviny, nebo pizza, nápoj - tedy pivko a hlavně
rozebírání zážitků, zdravení a podpora soupeřů, kteří se teprve
teď dostávají do cíle.
Sudety nadchnou každého kdo je jednou "vyzkouší". Nejen má
premiéra byla loni, byli jsme zde letos a zcela jistě budeme také
příští rok.
O Cannondale Rallye Sudety můžete číst, mluvit,...ale hlavně
je musíte prožít.