Bohemák ve Zlatých horách a Velo maraton v Koutech nad
Desnou, dva závody hlásící se jako "pravé jesenické maratony" nám
již proběhly. Pochopitelně jsme vás o nich na stránkách bajk.cz
už informovali. Nyní se ovšem ke slovu dostal nejstarší bikový
maraton v Jeseníkách. Dostal název MTB Marathon Jeseníky 2002 a
již potřetí byl v režii BSC Opava, ale také nováčka Praděd bike
clubu. Dostál tvrzení:"to nejlepší nakonec"? To se právě teď máte
šanci dovědět.
Ve znamení tří trojek mohl být marathon Jeseníky 2002.
Bohužel ustál pouhé dvě. Již třetí rok v Karlově u Malé Morávky
našel své zázemí, jak bylo uvedeno třetí v pořadí, ovšem již ne
třídenní.
Jak jsme byli všichni na stránkách www.bsc.opava.cz informováni,
etapový závod nebude! A také nebyl. Spokojit jsme se museli s
novou podobou klasického jednodenního závodu. Nutno poděkovat za
předchozí dva ročníky a doufat, že co není letos, může být příští
rok.
Jednodenní závod ale rozhodně nezapadl mezi šum obyčejných
maratonů, které se odjedou a nic po sobě nezanechají.
Na závod jste se mohli přihlásit jako jednotlivci, ale také
jste mohli složit tříčlenné družstvo. Této šance se chopil snad
každý a ten kdo neměl do týmu člověka, si s největší
pravděpodobností někoho našel. Slyšet jste tak ještě půlhodiny
před startem mohli výkřiky: "Kdo chce jet v týmu dlouhou? Někdo
na krátkou? Nechce mě někdo?"
Ano, skutečně jste mohli vyrazit na krátkou 65 km dlouhou
trať o převýšení 1700 metrů a nebo na dlouhou 95 km trať, kde se
převýšení dostalo až na 2300 metrů. Ať jste zvolili tu, či onu,
byli jste odměněni nádherným stoupáním do jesenických kopců,
dočkali jste se také rychlých sjezdů, či trialové pasáže.
95 kilometrová trať byla odstartována v 9 hodin, krátká o
hodinu později. Rozjezd byl velmi příjemný po asfaltu za
policejním vozem. Navedeni jsme byli asi po jednom kilometru na
lesní cestu, po které jsme se dostali až na Hvězdu, kde nás čekal
příjemně prudký sjezd po mokré trávě, zakončen otočkou a zpětným
výjezdem toho, co jsme sjeli, tentokrát ovšem po kořenech stromů.
Skutečná lahůdka, kterou si chtěl snad každý zopakovat. I ti, co
svými ústy políbili zem, byli nadšeni. Zkrátka jste se zde mohli
divákům předvést v plné parádě.
Dále jsme pokračovali pod Hřebenem na novou Rudnou, vyšlápli
si Solný vrch a po sjezdovce sjeli do prostoru startu a cíle. Zde
po odstranění trávy z přehazovaček jsme se vydali prozkoumat
pořadateli avizovanou trialovou pasáž. Pěkná akce po skalce a
mezi kořeny, či pařezy stromů.
Velmi slušné stoupání se nazývá Mravencovka. Z ní následoval
sjezdík do Nové Vsi. Zde rozhodně příjemnou záležitostí byl
přejezd dřevěného můstku a potoka. Mimochodem, o brody skutečně
nouze nebyla. A tak to má být. Ten další na nás čekal hned za
rozcestím Žďárský potok, kde jsme dokonce mohli jet v korytu
potoka.
Z něj jsme se poté dostali do blízkosti Rabštejnu a
pokračovali stále prostě a jasně do kopce. Byla místa, kde se
zdálo, že stoupání už skončí, jedním z nich byl motorest Skřítek,
nicméně zde to pravé začalo.
Stoupání na Alfrédku. Jak se říká, to nejlepší nakonec. V
dáli vidíte v třepotajícím se horku vrchol a když na něj
vyjedete, zjistíte, že ten pravý je teprve o další kilometr dál.
Navštívíte-li Jeseníky, skutečně vyhledejte tento takřka 1100
metrů vysoký vrchol. Není nejvyšší, to skutečně ne, ale po 70-ti
kilometrech v nohách je skutečně okouzlující. Ten kdo se na
vyhořelou chatu jménem Alfrédka dostal ať v sedle svého bajku, či
místy po svých chodidlech byl ohromen. Ještě jedno stoupání. Ano,
teprve půl kilometru za chatou jste si mohli oddechnout a
vychutnat si ostrý sjezd a nebo svou energy tyčinku. Kdo tak
neučinil, ji asi ztratil. Závodníci, kteří hlídali zadní linie a
odhodlali se zastavit, si zcela jistě přišli na své. A my ostatní
jsme ponaučeni o zabezpečení potravy a bidonu.
Poslední metry závodu opět patřili sjezdovce a usměvavým
pořadatelům v cíli, kteří se hned informavili, jak se závod líbil
a zda-li byl problém se značením.
Musím říci, že závod se skutečně povedl a ze
všech "Jeseníků" jej hodnotím nejlépe. Po organizační stránce,
značení, občerstvení, vše dostačující k výbornému závodu a k
pohodě, která na bikové maratony stoprocentně patří.
Pohoda byla patrná i při vyhlašování výsledků a pochopitelně
také při tombole. Nechybělo i tradiční "opavské" vyhazování
zbylých předmětů z tomboly do bikerského publika. Tentokrát naše
hlavy mohly být zasaženy zejména blatníky.
Rozhodně se zde nenašel člověk, který by byl otráven, nebo
který by snad spěchal směrem k domovu.
Jeseníky 2002 v Karlově patřili opět k tomu nejlepšímu mezi
maratony a tudíž BSC Opava /mimo jiné pořadatel Silesia marat/ a
nově také Praděd bike club si udrželi své místo mezi osvědčenými
organizátory.