Každý kdo rád jezdí na kole a má doma mimino, uvažuje o tom, jak své robě povozit a tím spojit příjemné s užitečným. Možností je několik - sedačka (dozadu či dopředu), přívěsný vozík, či závěsné kolo.
První myšlenka:
V roce 1999 v časopise Cykloturistika č. 1 vyšel článek pána, který si doma sám vyrobil závěsné kolo, aby mohl s dítětem jezdit delší výlety. V tu dobu jsme zrovna očekávali narození našeho kluka a já věděl, že tento „stroj“ budu chtít časem také. Sehnal jsem si výkresy, a zjistil jsem, že nejsem ten typ člověka, který by toto dokázal sám a kvalitně dát dohromady. Přece jen jde o zdraví dítěte a sváry a vůbec vše by mělo být provedeno kvalitně. Proto jsem se začal zajímat o koupi závěsu v obchodní síti. Díky tomu, že se syn narodil v roce 1999, jsem měl na shánění dost času, protože tento závěs je vhodný pro děti tak od 3 do 6 let (záleží na výšce dítěte). Do roku 2001 jsem vozil dvě sezóny prcka v sedačce umístěné vzadu. Tento styl přesunů se mu nelíbil, nudil se a byl dosti stísněný. Proto jsem začal koncem sezóny 2001 shánět závěs mnohem intenzivněji.
První zkouška:
Prakticky až začátkem roku 2002 jsem objevil závěs firmy TREK, který jsem měl možnost vyzkoušet v jedné cykloprodejně v Jablonci nad Nisou. Závěs se mi velice líbil, býval bych jej ihned koupil, ale jedna věc mě držela zkrátka. Závěs firmy TREK je nestabilní, při jízdě se viklá ze strany na stranu, což znamená, že pokud vezete dítě, které neumí ještě držet rovnováhu a jezdit bez balančních koleček, bude se závěs překlápět což je dosti cítit v řidítkách a je pracné udržet stopu. Tehdy jsem si řekl, že radši počkám, než se syn naučí jezdit. Pár dní po zkoušce TREKa jsem náhodou získal kontakt na firmu BAREŠ v Brandýse nad Labem s tím, že tam tyto závěsy na zakázku vyrábějí. Zavolal jsem tam a vyptával se. O pár týdnů později jsem měl možnost si na závěs pana Bareše posadit syna a povozit jej. Byl jsem mile překvapen stabilitou závěsu a ihned jsem si jej objednal. Objednal jsem si pouze rám ve verzi pro montáž přehazovačky (lze i bez ní). V prodejně jsem se s prodejcem, který mi toto zprostředkoval domluvil, že mi na závěs ustrojí komponenty, které jsem měl doma a zbytek jsem si koupil. (na fotkách je závěs s loukoťovým kolem, které bylo dočasně vypůjčené, protože klasický výplet v tu dobu nebyl k dispozici).
První jízda: Kolo jsem dopravil domů a ihned jsem jej nainstaloval. „Tažné“ zařízení jsem namontoval na sedlovku (tato část zůstává trvale na kole). Zavolal jsem kamarádovi a poprosil ho, aby přijel a jistil mi syna vzadu. Bylo nutné jej zezačátku upozorňovat na to, že se má držet, že má mít nohy na pedálech atd. Syn se na jízdu těšil, hned jak závěs viděl chtěl už jet.
Tak jsme vyjeli.
První den jsme ujeli 12 km, z toho 10 km polními cestičkami. Závěs držel jako přibitý a v řízení jsem jej cítil minimálně. Dá se říct, že jízda s tímto závěsem je mnohem stabilnější, než jízda se sedačkou. Před větší nerovností jsem pouze syna upozornil, že to drcne. Vše jsme ustáli bez problémů. Ten den se klukovi ani nechtělo domů.
Další poznatky:
Celkově jsem za 14 dní se závěsem najel kolem 130 km. Nejdelší výlet byl 40 km. Průměrná rychlost se pohybuje kolem 16 km, což je ideální rychlost. Maximální rychlost z kopce byla 40 km/h, ale ne že bych to udělal schválně, spíš jsem se zapomněl. Po rovince se dá bez problémů jet rychlostí i přes 20 km/h, ale je nutné být na pozoru před dírami či jinými překážkami. V rychlostech do cca 18 km/h se dá celkem bezpečně manévrovat, či náhle změnit směr, pokud to je nutné, bez ohrožení dítěte. Také si musíte být vědomi tím, že jste o něco delší, a že pokud míjíte díru, nesmíte ji minout těsně, ale s trošku větším obloukem, protože jste prostě „Long vehicle“.
Krásné je, že pokud kluk začne šlapat je to celkem znát. Když navrhnu výlet, tak se na něj syn těší, oproti výletu v sedačce. Dítě má na závěsu přehled, má pocit, že je členem týmu a cítí se zrovna tak cyklistou jako každý jiný. Je neustále v aktivitě a pokud nechce šlapat jede prostě zadarmo. Každých cca 10 kilometrů si dáme menší pauzičku, kdy se napije ze svého bidonu (což provádí s velice vážným výrazem), nebo zastavíme u hospůdky na zmrzlinu. Pokud má motivaci tak vydrží. Důležité je, aby děcko mělo brýle, protože muška či smítko, které by se mu dostalo do oka by mohlo způsobit nemalé trable. Nemusím snad zdůrazňovat, že je důležitá helma a také doporučuji rukavičky, které se dají sehnat ve velikost XXXS. Z bezpečnostních důvodů je dobré jezdit ještě s někým, kdo jistí dítě ze zadu, alespoň do doby, než si tento způsob dopravy osvojí.
První jízda: 