Je pátek 12. července pozdní odpoledne a Skiareál V Popelkách u Lomnice je
jedno velké mraveniště. Lidé v žlutých třičkách pobíhají sem a tam,
přijíždí desítky aut s bajky na střechách a louka pod lesem se plní stany.
Důvod je jednoduchý, již zítra zde bude odstartován první ročník GT
Krkonošského maratonu na horských kolech a přípravy jsou v plném proudu.
Na nic se nesmí zapomenout, zvládnutí prvního ročníku je nejdůležitější
krok k tomu, aby si maraton získal dobrou pověst a napřesrok sem nalákal
ještě více lidí.
Centrem mraveniště je objekt pod skokanskými můstky, kde je
vybudována improvizovaná kancelář závodu pro prezentaci závodníků a zázemí
pro pořadatele. Nechybí připraven stánek, zatím vymetený, s občerstvením,
pódium promotéra závodu a stánky sponzorů závodu a jiných vystavovatelů
sportovního vybavení zaměřených na cyklistiku. Přijíždí auta s pitím k
zásobení občerstvovaček na trati.
Pár lidí se vydává na trať zkontrolovat značení trati, případně dovyznačit
nepřehledné úseky. Maraton je určen jak pro širokou veřejnost, tak i pro
profi závodníky. Součástí akce je i "Malý Krkonošský maraton medvídka
Čoky". Po projetí cílem obdrží každý závodník občerstvení zdarma. Vyhlášení
výsledků s velmi zajímavými cenami proběhne přímo v areálu po dojetí všech
závodníků. Pro všechny účastníky je připravena zajímavá a bohatá tombola.
Závod se bude odehrávat na dvou délkách tratě, 40 a 100 km a jezdci překonají
převýšení 850 respektive 2100 metrů. Budou pro ně připraveny na delší trati
4 a kratší jedna občertsvovací stanice a závodníky povedou cyklisticky velmi
atraktivním terénem, mezi jehož dominanty neodmyslitelně patří Tábor (678 m
n.m.) a Kozákov (744 m n.m.).
V 18 hodin jsou již připraveny stolky k prezentaci a pečlivě označené podle
délek tratě a s tím spojenými kategoriemi. Prezentace probíhá bez jakéhokoli
v zdržení. Po doložení dokladu o zaplacení startovného přijímáme igelitku s
více či méně nezbytnými věcmi k závodu, startovní číslo s drátky k uchycení,
pamětní tričko a pár letáků sponzorů. Prezentace byla vyřízena během několi
ka desítek vteřin. Vše funguje nad očekávání a k dobré náladě přispívá
slunečné počasí a nádherné prostředí údolí lyžařských můstků. Těšíme se
na zítřek.
Je sobota ráno a budí nás paprsky ranního slunce. Proti předpovědi to vypadá
na další slunečný den. Reprodukovaná hudba zve opět závodníky k prezentaci.
Přihlášených závodníků je nakonec neočekávaných 581, kteří spolu změří své
síly na obou tratích. Probíhá poslední doladění strojů, rozcvičení a
nezbytné odskočení. V 8:30 se vydávají na trať 100-kaři, půl hodiny na to
se vydáváme na kratší z tratí i my.
Volba prudkého kopce nedlouho po startu, aby se balík závodníků roztrhal,
se ukázalo jako velice prozřetelné a tak rychlé úseky následující jsme
absolvovali s bezpečnými rozestupy a ve sjezdech, kde nechyběly velké
kameny a místy násypy písku , se nezrodila žádná velká kolize. Táhlé
přejezdy po silnici moc radosti odkojencům terénu nepřinesly a nesly se ve
stylu „kdo nejede ve skupině, nejede vůbec„. Když se vytvořila skupinka,
která na silnicích spolupracovala, tak se dalo docela dobře nahnat. První
část trati byl celkem jednoduchý , zpevněné cesty střídaly silnice a
pořádný terén jsme neviděli. Jediný nepřítel byl písek, šotolina a kameny,
které si vybíraly svou daň. Druhá část závodu byla vedena techničtěji a
častěji jsme se museli opřít do pedálů. Povrchy trasy se však nezměnily,
jen v jednom místě v lese se držela voda a tak i toho bahna jsme se nakonec
dočkali. V poslední čtvrtině závodu jsme se vyšplhali na kopeček Tábor,
kde jindy než při závodě můžeme obdivovat tamní výhled. Bez zvednutí očí
k panoramatu Krkonoš jsme pelášili vedeni žlutými značkami dál. Na trase
bylo zhruba na 60 pořadatelů, kteří nedovolili nikomu zabloudit. V závěrečném
kilometru stálo za zmínku jen šikovně udělané navedení závodníků do cílové
brány, kdy diváci mohli sledovat poslední počínání závodníka na louce areálu.
Závodník projel takřka areálem a po objetí poslední chatky se řítil do cíle
za zaslouživšího potlesku mnoha přítomných diváků.
Myslím si, že tento maraton má na to stát se v dalších ročnících maratone
m hojně navštěvovaným a velice oblíbeným a zařadit se tak po boku
zaběhnutých maratonů typu Krále Šumavy a dalších. K propagaci maratonu
samozřejmě přispěje i účast několika známých jmen, ať už jde o
reprezentanta v klasickém lyžování Lukáše Bauera či celkového vítěze
Bikemaratonce roku 2001 Vény Hornycha.
Tak takový byl první ročník GT Krkonošského maratonu v Lomnici nad Popelkou.