Jen pro bojovné povahy a dobře připravené jedince byl
extrémní závod horských kol - Jizerských 24 hodin MTB, který
pořádali A.S.A. Turnov a Sdružení J 24. Kdo chtěl uspět, musel
během této doby najet co nejvíce šestnácti kilometrových okruhů
vedených převážně po lesních a polních cestách.
Vybrat jste si mohli hned z několika kategorií. Startovali
dvojice muž-muž, muž-nemuž, nemuž-nemuž a samozřejmě také
jednotlivci ke kterým jsem patřil i já.
Centrum závodu bylo situováno v kempu Kristýna, což bylo
zcela jistě šťastným řešením. Pokud jste ovšem nepřijeli o dva
dny dříve, nezastanovali vedle německých turistů a nepoznávali
dnem i nocí krásy nejen jejich jazyka.
Start byl pro všechny kategorie společný v sobotu 22.června
přesně ve 12. hodin. První okruh jsme absolvovali s průvodcem,
kterého pochopitelně nesměl nikdo ze závodníků předjet. Zda-li
tomu tak bylo nevím, naposledy jsem ho totiž zahlédl metr za
startem. Pole rovněž uzavíral průvodce.
Tedy vše nasvědčovalo tomu, že úvodní "poznávací" okruh
projedeme bez problémů. Jak to tak ale bývá i zde došlo k
roztržení na skupiny a například ta naše "zaváhala" těsně před
koncem okruhu. Nicméně správnou cestu jsme nalezli a to i bez
pomoci průvodců, kteří byli od nás výrazně vzdáleni.
Výběr trasy si rozhodně zaslouží pochvalu, kritizoval bych
ovšem některé turisty, kteří nebrali příliš ohled na závodníky a
také slepice, které hledaly nějakou obživu na cestě ve sjezdu,
kde se to skutečně dalo slušně "hnát". Já jsem to v kritický
okamžik vyřešil mírným nakopnutím, což zabralo. Tento manévr jsem
chtěl aplikovat i na některé turisty. Nakonec po zralé úvaze se
tak nestalo. Stalo se ale to, že některý biker prohnal nebohého
tvora na vajíčka svými dráty a snad i kotoučovkou. S ohledem na
citlivé jedince popis stavu cesty provádět nebudu.
Své dovednosti jsme si mohli otestovat zejména v noci.
Světla byla povinná a samozřejmě také nutná. Kdo zvolí špatnou
značku osvětlení, mohl cestu poznávat například jako já. Třikrát
větví přes obličej, ostrá odbočka vlevo, kořen, kaluž, ostružiní
na obličeji,....
Ráno bylo příjemné a vlévalo do bikerských žil novou dávku
energie. Osobně mohu říci, že netrvalo věčně a nejtěžší část
závodu začala od desáté hodiny dopolední do konce závodu. Doba,
kdy tretry zarůstají do vaší nohy, kdy už nechcete sladké v
životě vidět, natož ionťák.
24 hodin na horském kole je rozhodně extrémní maraton, který
stojí za vyzkoušení. Do závodu můžete vstupovat s jakýmkoliv
plánem, taktikou, ale skutečnost bude jiná.
Již nyní se můžeme těšit na dalších Jizerských 24 hodin MTB,
kde se jistě všichni potkáme. Rok je ale dlouhá doba a tak mezi
tím okusím obdobný závod u našich západních sousedů.