| Takhle jsem to viděl já |
Tomáš Novák, ANLEN PLATAN, 30.09.2003 14:25:00 |
| Dovolím si zhodnotit závod z pozice toho , kdo proťal cíl 24 minut za tebou.
Byl jsem zde poprvé, takže nemám možnost srovnání a hlavně jsem nevěděl do čeho jdu. Název „Mlýnice“ mi vytvářela lehké mrazení, které nebylo nepříjemné.
Prezentace proběhla v poho. S číslem ruce a ohněm v srdci.. :-)) jsme se vystavoval dopolednímu slunku a při každém střídání sluníčka s mráčky jsem v hlavě měnil dlouhý rukáv za krátký a naopak. Také v brýlích jsme neustále měnil skla, průběžně jsem žvejkal müsli tyče a sledoval dav, ve kterém jsem marně vyhlížel někoho, koho předjedu.
S poctivě vyleženou formou jsem se dostavil do prostoru startu, kde mi naštěstí kolegové z týmu pohlídali výhodnou pozici někde mezi 7 – 8 desetinou davu, jinak bych jel zase z poslední lajny, jak je mým zvykem.
Startovní výstřel mi v hlavě vybavil vzpomínku na letmo prozkoumané propozice, ve kterých se prvních dvanáct kilometrů zdvihá k prvnímu vrcholu závodu. Lehce jsem znervózněl. Po dvanáctikilometrovém sprintu po víceméně rovince jsem se uklidnil. Vzápětí jsem opět propadl beznaději. Kde tu mají nějaký kopec? Než jsem se ho dočkal, musel jsem pomalu zastavit před potokem, který dost vyplašil borce jedoucí přede mnou. Evidentně si nechtěli umazat kola, jinak si to nedovedu vysvětlit. Za povzbuzujícího řevu jsem je naštěstí přemluvil k absolvování tohoto menšího osvěžení. Vzalo je to natolik, že následný kopeček se rozhodli vytlačit, stejně jako ti, kteří měli ohromnou potřebu mě těsně před ním ještě předjet. Bez slůvka varování zastavovali, případně padali pod přední kolo a tvářili opravdu drsně, někteří i vyčerpaně. V tu chvíli jsem poznal něco nevídaného. Získal jsem sebevědomí! :-)
V kopci se mi podařilo předjet pár desítek lidí, asfalt který následoval jsem absolvoval v nevídaném tempu a opět si přidal několik skalpů. Po sjezdu na louku a následném sjezdu v lese, který jsem si opravdu vychutnal, jsem zjistil, že se mi podařilo dojet kolegu z týmu. Radost mi zhatil fakt, že se mi podařilo ztratit dva ze tří „karbošů“. To už jsem poznával cestu do prostoru cíle a čekal jsem co se tam bude dít. Borce padající v nájezdu na štěrku jsem minul velkým obloukem a řítil jsem se do první brány. Nápis hlásil, že průjezd je „VOLNÝ“, ale vábení jsem nepodlehl a udělal jsem dobře. Kam nevidím, tam nejedu a na skokánek jsem si netroufl. Udělal jsem dobře. Jako na dualu jsme vjížděli do brány s jistým drsoněm, který skokánek dal, dopadl krásně a efektně, prostě něco pro diváky. Jenže zadní kolo měl metr nad zemí a přední, které kopírovalo výmoly v terénu, ho neudrželo v sedle a dál si to umíte představit. Škoda, přál jsem mu tu chvilku slávy. Snad to přežil, chtěl jsem k němu dojít a zeptat se zda něco nepotřebuje, ale viděl jsem přistavenou sanitku a došlo mi, že její posádka mu v případě potřeby, narozdíl ode mě, skutečně pomůže.
Opět jsem si vzpomněl na propozice. Po prví části musí být kopec, přeci. A je tu! Hurá! Krásně rozbitá asfaltka ozdobená fandícíma špalírama z obou stran. No super! Dávám malou placku a ...a nic, řetěz jde bez slova varování dolů. Podle zákona schválnosti se pěkně sekne mezi kliku a rám, takže kolega z týmu, kterého se mi podařilo předjet, mě s „rádobyvtipnými“ připomínkami opět předjíždí. Neujel daleko, nevím jak je to možné, ale podařilo se mi řetěz opět nandat a pokračuji ve výjezdu a mám ho na dohled. Následuje největší překvapení tohoto závodu. Mysleli jsme si, jak si sem odskočíme z druhého konce republiky v naprostém utajení a hle. Povzbuzování Platan Prachatice jedééém mě fakt potěšilo. Dokonce jsem i zamával, ale jen opartně, rovnováha mi byla milejší.
V kopci mi to začalo jet, předjel jsem pár kolegů a dojel našeho „posměváčka“, zavěsil se za něj a vyčkával co udělá. Blížilo se občerstvení a to mělo rozhodnout. Rozhodlo! Na občerstvovačku jsem dorazil s čerstvě propíchnutým zadním kolem, takže jsme ztratil „těžce“ vybojovanou (odhaduji) 398 pozici :-)), což mě trápilo mnohem míň, než sortiment občerstvení. Přeci jen pití mohlo být připraveno víc. Co pili ti za mnou netuším. Naštěstí jsme měl ještě v bidonech, takže jsme se vydal vstříc cíli.
Ve stoupání, které následovalo, jsem začal předjíždět poslední z těch 169(opět odhad) co mě minuli při výměně duše. Zjistil jsem, že mám ještě müsli tyč, řachnul jsem jí do sebe někde na 30 km, napil se a vydal se znovu předjíždět jednou předjeté. Asi se mi na konec sezóny roztočily nohy nebo co, ale fakt mi to jelo pěkně, byl jsem se sebou spokojen a to mi jde. Když vidím někde na 40 km stoupání po louce, buchnu do sebe poslední karboš a jdu do akce. Škoda toho větru, jinak to bylo bezva, vyvézt jsem se neměl za kým, tak jsem to rval sám, škoda že se nikdo nepověsil za mě, mohli jsme pokecat. Závěrečný sjezd a menší dezorientace před cílem, naštěstí mi pořadatel řekne kudy kam a mě nezbývá než projet cílem.
Ze stanu od piva se na mě směje zbytek týmu. Zase jsem dojel poslední. No co, já jsem spokojen. Radek místo týmu uvedl jen bydlišti, aby si ho s námi nikdo nedal dohromady, asi. A vida, tak Petr vzdal, takže nejsem poslední. Hurá!!!! Vystojíme si frontu na těstoviny, aby nám řekli, že se vydávají vedle. Na vyhlašování nečekáme, jedeme na hody, tak možná za rok nashle.
A něco podnětů. Neberte to, že chci jen kritizovat, ale několik návrhů pořadatelům musím sdělit. Trať je skutečně jetelná v poho i pro středně trénované, jako jsem třeba já, ale na můj vkus má málo stoupání, já si radši dávám kopečky, než sprint, ale to je věc názoru.
Větší problém na trati, která je svou jetelností určená pro masy, byl se značením. Myslím si, že pořadatelé mohli do některých míst nainstalovat upozornění na nebezpečné úseky. V nepřehledných místech, kde podklad tvořil asfalt a jemný štěrk jsem nějaké varování před ostřejší zatáčkou opravdu postrádal. Udržet na tomhle povrchu bajk v zatáčce zvládnou ti lépe trénovaní, ale středně trénovaný jedinec musí mít problémy a měl! Když připočtu celkem husté startovní pole, bylo skutečně jen otázkou času, kdy se to bude smotávat ve velkém. Sám jsem byl svědkem několika nehezkých pádů a i diváci měli možnost to sledovat přímo v areálu startu a cíle. Myslím si, že doplnění značení, by počet těchto kolizí zmenšil.
A ještě k jídlu. Kdyby byla zleva fronta na těstoviny a zprava na guláš, rozhodně by to plynulosti přispělo, místo na to bylo.
Biku zdar a pohodu v sedle!
Tomáš Novák
ANLEN PLATAN Prachatice
PS: Díky Bajku za uveřejnění fotografie, na které je zachycen kolega z týmu.
|
 Odpověz na tento názor
|
|
|
| Aktuální recenze |  |
| Reelight SL100 Flash |
 |
S nástupem zimy a krátícími se dny jsem přemýšlel nad lepším osvětlením svého kola. Dilema nabíjení akumulátoru, anebo výměny baterií, jsem nakonec vyřešil úplně jinak, indukčními blikačkami Reelight SL100 Flash.
|
 všechny recenze |
| Stáhněte si z Bajku | |
| BAZAR aktuálně | |
23.10.2024 - poptávka
|
22.10.2024 - poptávka
|
20.09.2024 - poptávka
|
20.09.2024 - poptávka
|
20.09.2024 - poptávka
|
20.09.2024 - poptávka
|
19.08.2024 - poptávka
|
19.08.2024 - poptávka
|
18.07.2024 - poptávka
|
18.07.2024 - poptávka
|
|
