Mám velké obavy z toho, jak se mi pojede. Před týdnem na Malevilu se mi jelo zle a nedá se moc očekávat,
že se to během těch několika dnů zlepší. Zvlášť když jsem na kole seděl jen jednou, no a to navíc pršelo.
Kvalitně mám tedy aspoň naodpočíváno :) Raději si nekladu žádné cíle, jen doufám, že to nebude až tak zlé,
jak si myslím. Na startu je jen asi 70 závodníků, trať je těžká a technická, nikdo si jízdy v háku moc neužije.
Po startu se jede vcelku poklidné tempo, ale stejně mi pomalu ujíždí první balík závodníků i s Buldou. Moc to
neřeším a jedu si svoje, protože vím, že brzy přijde stoupání, kde se to pěkně natrhá na skupinky s podobnou
výkonností. Zajímavé je, že zrovna já do žádné z nich nepatřím a jedu sám. Ještě tedy z povzdálí slyším zaúpění
bratra, něco jako "…ty vole defekt" :) No a tak si tak jedu až k obávanému sjezdu Moira. I když je určitě rychlejší
tento úsek seběhnout, já si to chtěl zkusit sjet a povedlo se. Později dojíždím Martina Pleschingera. Potkávám ho
na trati snad v každém závodě, ale tentokrát poměrně brzo po startu. Jedeme společně do té doby, než z ničeho nic
zmizí značení. Ani jsem nestačil říct, že jedeme špatně a zprava se k nám přiřítí balík rychlejších jezdců.
Hodně se nadává, poněvadž bloudí stejně jako my. Chvíli jezdíme sem a tam, ale nakonec jsme se na trasu dostali.
Kluci vpředu jedou rychle, snažím se jet s nimi, ale moc mi to nejde a tak zase zůstávám sám. Několikrát mi
padá řetěz na pilách, taky jednou z kazety do výpletu. Jednou mi dokonce spadl i Milan Špolc pod přední kolo :)
Za stálého nadávání ale nasedá a mizí v dáli. Jede se kolem motodromu, kde zrovna jezdí motorky. Moc jsem si to
ale neužil jet 40km/h po úzké pěšině a sledovat jak si to tam dávají, zavánělo pádem. Pokračovalo se po rychlé
šotolince. Jen jsem zavzpomínal, jak jsem tady loni opravoval defekt. Pak už následuje kolečko kolem jezera a
krpál na Hněvín. Vyjel jsem ho skoro celý, ale posledních 10m před jeho koncem jsem ztratil rovnováhu a musel
tlačit …škoda. Odtud už je to docela pohoda a do závěru prvního kola zbývá jen několik kilometrů. Na cílová rovince,
během nájezdu do druhého kola, jsem do sebe natlačil čokoládovou powerbarku. O několik kilometrů dále už se dá
pomalu polykat. Potřebuji se dát trochu do pohody. Tuším že za mnou je velká díra a v dáli před sebou vidím dva
závodníky. Snažím se jet úsporně, jsem značně prošitej, ale krizi nemám. Vím, že až teď v druhém kole to teprve
začne. Předjíždím závodníka, kterého již berou křeče. Jedu pořád sám. Sjezd Moira tentokrát sbíhám dolů, protože
jsem unavený a nechce se mi moc padat. Později se dostávám do toho bloudícího úseku. Nechápu to, v druhém kole
žádný problém stále vidím šipky. Při objíždění jezera pár kilometrů před Hněvínem dojíždím závodníka z týmu KHS.
Je na tom podstatně hůř než já, má totiž prázdné zadní kolo. Pak zase potkávám Milana Špolce jak nadává "zkurvená…"
nevím teda přesně co, ale myslím že Bikeranch vozí pláště Schwalbe :) Sil už zrovna na rozdávání nemám a tak jsem
rád, že ten pejsek co u jezera utekl rybářovi, není ovčák, ale jen takový malý smeták. Byl to ale vytrvalý běžec
asi 0.5km mě hnal před sebou a stačil u toho ještě i štěkat :) O výjezd na Hněvín se už nesnažím a rovnou tlačím.
Na vrcholu už mám zase Špolcika za sebou. Závodit s ním nehodlám jedu již jen silou vůle. Těším se do cíle, za mnou
nikoho nevidím a jsem za to rád. Případný souboj bych asi nejspíš prohrál.
Cílovou pásku jsem protnul v nic moc čase 4:53 na 27. místě. Co se týče místa v kategorii (to už fakt není sranda)
ano 4. Letos už potřetí :) Bulda mi naložil 5min a dojel 24. a druhý v kategorii MH. Brácha nakonec 31. Celkovým
vítězem se stal Ivan Rybařík, od kterého jsem dostal bezmála hodinu…
Teď se už těším na třítýdenní pauzu mezi závody. Snad bude pěkné počasí a dost času na kvalitní trénink.
David
Zajímavé odkazy
|