Start závodu je naplánován na 8:00, proto z chaty z Luže vyrážíme sedm. Do Jablonného v Podještědí to máme asi 15km jízdy z kopce. Máme krásné ráno sice trochu chladno, ale je jisté že během dne bude teplo. Na startovní pozici si stěžovat nemůžeme, řadí se před nás pouze 50 nejlepších jezdců seriálu Kolo Pro Život a elita.

Je odstartováno, jak jsem na tom, mi dochází poměrně záhy po startu. Bulda mi ujíždí už v úvodních kilometrech na asfaltu a nemohu s tím nic udělat. Po nájezdu do terénu je startovní pole slušně natrhané a tak by neměl být problém začít získávat zpět ztracené pozice. Jenže mě to pořád nejede, brácha s Blackym a Alenou Dymlovou (vítězka ženské kategorie) mi funí na záda. Navíc mi Blacky ještě sděluje že Ječňák je před námi. Ale úplně mě dorazilo, když koukám jak Dymlovka táhne naší skupinu a já mám co dělat abych uvisel za ženskou. Asi na 25km jsem se pokusil ujet. Nikdo se na mě nesnažil dotáhnout. Pole je tak roztrhané, že se jen těžko dojíždí další skupinky. Dojet větší část startovního pole se mi podaří až při výjezdu na vrchařskou prémii Hvozd, která je zhruba v polovině závodu. Tam když mi diváci hlásili pozici 68, tak jsem málem spad z kola. Naštěstí jsem před sebou viděl spoustu lidí na předjíždění, tak jsem do toho pořádně šlápnul.



Následuje sjezd a několik dalších kopců. V jednom ze sjezdů po louce jsou hluboké koleje od traktorů. Jede se dost rychle a zprava mě předjíždí závodník. Už nevím co proved, ale najednou ležel i s kolem v mé stopě. Naštěstí jsem se mu stačil vyhnout, ale ne už ohrazení vedlejší louky. Přistál jsem přímo na helmu v hluboké zelené trávě. Chvíli trvalo než, jsem se sebral a zjistil, že jsem pořád bojeschopnej. Chystal jsem se kolegovi vynadat, ale když jsem viděl, že to asi schytal víc než já, jen jsem se ho zeptal jen, jestli je OK. Nasedám na kolo, kupodivu funguje perfektně, a pokračuji ve stíhací jízdě. Ta končí asi na 80km kde přepínám na dojezdový režim a hlídám si jen svou pozici. Na 94km zbývá je objet poslední kopec a hurá do cíle. Tady mi připravil par nepříjemných chvilek Martin Pleschinger. Když mě dojel v táhlém stoupání a visel mi za zadním kolem. Jen jsem čekal, kdy se kolem mě prožene a pokusí se mě utrhnout. Zpomalil jsem, aby abych si trochu odpočinul a čekám, kdy to přijde. Stalo se, ale našetřil jsem dost sil z toho mála, co mi zbývalo, abych mu to vrátil. No a jak takhle blbneme, pár kilometrů před cílem dojíždí nás asi čtyřčlenná skupina. Jeden z ní vyráží jako blesk a já se hned snažím hákovat. Tušil jsem, že dlouho neuvisím ale podařilo se mi za ní vyvést a zbavit se tak všech pronásledovatelů. V posledním cílovém stoupání se ještě Martin snaží na mě dotáhnout. Ale po chvíli to naštěstí vzdává, protože já už bych více zrychlit nedokázal. Do cíle je dojezd z kopce a tam se již nic dramatického neodehrálo.

Dojel jsem špatně až na 41. místě v čase 4:37 což bylo 6min za Buldou který skončil 31 a 43min za vítězem Thomasem Nicke. Chvilku po mě dorazil Blacky (57). O něco později Ječňák (76). Takovou dobu ho honím a on si klidně dojede 19min za mnou :) Až za ním dorazil brácha na pěkném 86. místě :) Ještě musím upozornit na výsledky kralupského Standby Racing Teamu, kde vzájemný duel na dlouhé trati dopadl lépe pro Marka (199) který nadělil týmovému kolegovi Tomášovi (226) 9min. Peťa vybojovala na krátké trati 544. místo a porazila Evču (692) o 31 min. Ještě teda asi musím napsat, že Evča to měla s defektem, ale potkala prý jednoho hodného policajta :)

I po tomto nepovedeném závodě mě to na kole pořád baví. Teď si musím trochu odpočinout a příští týden to doufám bude na ČP v Mostě lepší.

David