Není žádným tajemstvím, že kónusy nejsou jako ložiska moc oblíbené a kdo může dává přednost ložiskům
průmyslovým. Je to ale povětšinou z důvodů špatné osobní zkušenosti ještě navíc podpořené řečmi "jedna paní povídala",
které porušují některé fyzikální zákony a šíří se rychlostí > c. Dovolím si tvrdit, že na MTB vydrží správně seřízené
kónusy určitě přes 20 000km a na silničním nejméně dvojnásobek. Netvrdím, že průmyslová ložiska jsou špatná a ani nechci polemizovat
nad jejich životností a problémy s výměnou často podle Japonských norem vyráběných ložisek, ale dovolím si uvést příklad mluvící za vše:
Vyrážím do krátkého spurtu, předjíždím kolegu, když najednou pravá noha se nějak podivně sune do strany. A ejhle pedál zacvaknutý na tretře
a z kliky jen na mě kouká jen osička. 20 km jízdy domů strávím jak jednonohý kapitán Silver. Naštěstí to není daleko. Doma zkoumám podrobněji škody.
Výsledek je takový, že průmyslové ložisko je v hájí, ale říkám si, že stačí zajít do specializované prodejny a koupit. Následující týden mě vyvádí z omylu. Shánění ložiska,
jehož rozměry jsou podle jakési japonské normy je nadlidský úkol. SKF ani ZKL nic podobného nevyrábí. Konečně narážím na jednu firmu specializující se na speciální ložiska,
kde konečně nacházím co hledám. Ložisko velké jako padesátník sice stojí 255Kč, ale co se dá dělat. Samozřejmě, že se musí objednat a něž je přivezou, tak to bude pár dní trvat.
Po čtrnácti dnech a pěti stech korunách (vzal jsem pro jistotu pár) zase jezdím. Když už nic jiného, tak kónus by se před totálním vysypáním ozval.
S průmyslovým ložiskem to není tak jednoduché.
Samozřejmě jsou také věci, které kónusy zrovna nešlechtí. Mezi hlavní problémy bych asi zařadil špatné těsnění na pravé straně zadního náboje.
Tady je to hlavní místo kudy se do ložiska dostávají nečistoty. Narozdíl od ostatních lokací je zde jen jednoduché těsnění, což je zvlášť v extrémně blátivých či
prašných podmínkách nedostatečné. Jedinou možností tedy je tomuto místu věnovat zvýšenou pozornost.
Jak to vypadá uvnitř:
Samozřejmě se jednotlivá provedení můžou v detailech lišit, ale princip zůstává stejný. Zkrátka na ose je našroubovaná soustava kuželů,
podložek matic a těsnění, na tom se pak otáčí těleso náboje s vyfrézovanými nebo vysoustruženými drahami pro kuličky a na vidlici to
pak celé uchytíme maticemi nebo rychloupínákem ...
Přední náboj:
- kopletní rychloupínák (délka 133mm)
- pryžové těsnění
- kopletní osa náboje (délka 108mm)
- ozubená pojistná matice (3mm)
- podložka (2mm)
- kužel M9x11,5 s protiprachovým krytem
- osa náboje (délka 108mm)
- 20 x ocelová kulička (3/16")
Zadní náboj:
- kompletní rychloupínák (délka 168 nebo 173)
- kompletní osa náboje (146mm)
- pravá rýhovaná pojistná matice (4,5mm)
- pravá podložka (3,2mm)
- pravé protiprachové víčko
- pravá distanční vložka osy a těsnící kroužek
- pravá distanční vložka osy (3,7mm)
- pravý těsnící kroužek
- pravý kužel M10x9
- osa náboje (146mm)
- levý kužel M10x16 s protiprachovým krytem
- levá podložka (2,3mm)
- levá podložka (0,5mm)
- levá rýhovaná pojistná matice (4mm)
- pryžové těsnění
- upevňovací šroub tělesa
- 18 x ocelová kulička (1/4")
- kompletní těleso volnoběžky s pravým protiprachovým víčkem
- podložka tělesa volnoběžky
Co budete potřebovat:
|
svěrák |
|
ploché stranové "plechové" klíče - nejčastěji se jedná o velikosti 14,15,16 a 17 |
|
šroubovák |
|
pinzetu |
|
vazelínu |
|
trochu trpělivosti a zručnosti |
Na co dát pozor + pár rad:
|
Nic nepostrácejte a dejte vše dohromady tak jak to bylo! |
|
U zadního náboje povolute kónus jen na levé straně, jinak si rozhodíte nastavení zadního kola na střed. Totéž je dobré zachovat i u předního náboje. |
|
Kónusy nepřetahujte! Říkat si, že si to sedne je k ničemu, je potřeba aby vše šlo naprosto hladce - viz. návod. |
|
Pokud je kónus na osce zničený (jsou jasně vidět zničené ložiskové dráhy), pak ho každopádně vyměňte. Dá se buď koupit, nebo v nouzi použít podobný z jiného náboje |
|
Dbejte na to, aby všechny díly byly naprosto čisté. Prach a nečistoty ložisko spolehlivě odrovnají. |
Jak to seřídit:
1. Sejměte kolo z rámu a odmontujte rychloupínák. Odšroubujte pojistnou matici, přičemž přidržujte kónus náboje (jako na obrázku)
Sejměte pojistnou matici a podložku, odšroubujte kónus, vyjměte kuličky a osu náboje. Pokud se jedná o zadní náboj,
pak se ujistěte, že začínáte demontáž u levé strany (myšleno ve směru jízdy). Pokud jste si jisti, že je vazelína a ložiskové dráhy v pořádku,
tak není třeba kuličky ani kónus demontovat a stačí se řídit dál bodem 3.
2. Očistěte protiprachové čepičky, kónusy, osu, kuličky, misky v těle náboje a ostatní díly. Zkontrolujte vizuálně součástky
zdali nejsou poškozeny a případně je vyměňte (popravdě často se vyplatí při větším poškození náboj spíš vyhodit nebo použít na náhradní díly).
Naneste mazivo na misky v těle náboje (jen tolik, aby měli kuličky v čem držet). Pinzetou opětovně namontujte kuličky, zašroubujte kónus a prsty jej utáhněte.
Namontujte podložky a zlehka našroubujte pojistnou matici...
3. Nastavte kónus osy (druhá strana osy je pro snadnější manipulaci upevněna ve svěráku) tak, aby zde byla jen minimální vůle.
Utáhněte pojistnou matici, přičemž přidržujte kónus náboje (jako na obrázku). Sejměte kolo ze svěráku a zkontrolujte, zda se osa náboje otáčí volně.
Jestli cítíte drhnutí kovu, pak je kónus pravděpodobně příliš utažen a je potřeba to napravit. Nainstalujte protiprachovou čepičku a rychloupínák.
Jak si nepokazit výsledek:
|
Ložisko jako takové by teď mělo být ideálně seřízené a mělo by mít neznatelnou vůli.
Právě citlivým dotažením rychloupínáku se vůle úplně vymezí a funkce i životnost by tak
měla být optimální. Myslím, že obrázek je v tomto případě výmluvný dost. Přesto si ale dovolím
komentovat snahu některých lidí utáhnout rychloupínák "na krev". Je to úplně zbytečné, protože patky jsou dělané tak,
že při nasazeném kole již náboj perfektně sedí v patkách a rychloupínák je už jen jakási pojistka proti vypadnutí.
|
Závěr:
Samozřejmě žádný návod není samospasitelný, a tak pokud máte zkušenějšího kamaráda, který kónusové náboje již párkrát rozdělával, je lepší
ho požádat o pomoc. Seřízení kónusů je totiž z velké části otázka zkušenosti a citu a experimentování či nedbalá práce se neprojeví hned, v podobě
nějakého vrzání, ale náboj prostě po pár stovkách (v lepším případě tisících) kilometrů odejde. Na druhou stranu si troufnu říci, že pokud si nastavením
vyhrajete, tak aby šlo vše hladce bez odporu a zároveň bez vůle, tak se vám náboje odvděčí dlouhou životností a skvělým chodem při minimální údržbě. Hodně štěstí.
Související články:
|