Passo Falzarego
Lanovka na Lagazuoi
Tofana
Marmolada
Passo Falzarego -
z lanovky
Cortina d´Ampezzo
Olympijský stadion
v Cortině
jezero
Lago di Misurina
jezero
Lago di Misurina
výhled z Edelweisspitze
na Fuschertörl
výhled z Edelweisspitze
na Hochtor
Salzburg
|
7. den: sobota 20. července 2002
Vstáváme v 6.15, je krásné jasné počasí, sluncem ozářená stěna Selly nám svítí nad hlavou, ale je zima - jen 6,8°C. Vyjíždíme v 7.15 s tím, že budeme snídat až na sluncem ohřátém místě. V 7.50 nacházíme místo jak stvořené k našemu záměru za obcí Salesei. Máme krásný výhled do údolí i na ledovec Marmolady (3342 m n.m.), kde jsou vidět upravené sjezdovky. V 9.15 vyrážíme na Passo Falzarego, v 10.00 jsme uprostřed stoupání a trochu přimazáváme řetězy. Předjíždějí nás Italové jedoucí jen nalehko a kterým se snažíme vysvětlit, že jedeme až z Čech. Asi nám rozumějí, protože asi 4 km pod vrcholem jedou proti nám cyklisté a volají na nás „Forza Ceco“, jedou asi už z průsmyku zpět. V osadě Pian di Falzarego bereme vodu a v pravé poledne jsme na vrcholu Passo Falzarego (2114 m n.m.). Počasí je nádherné, obědváme u velkého kamene poblíž kapličky. Bez velkého váhání se rozhodujeme, že vyjedeme lanovkou na vrchol Lagazuoi (2756 m n.m.). Je to fantastický zážitek a plně nám to vynahrazuje neuskutečněný výjezd na Sass Pordoi. Navštěvujeme ještě obchůdky se suvenýry, kupujeme pohledy a nějaké drobnosti a v 15.45 sjíždíme dolů směrem k olympijskému městu Cortina d´Ampezzo (1210 m n.m.), které je vzdálené 13 km. V 16.15 zastavujeme na krásné vyhlídce nad městem a fotíme celé údolí i protilehlým masívem Monte Cristallo (2939 m n.m.). V Cortině nejdříve zastavujeme na náměstí. Oslovuje nás tam jeden Ital, ptá se kam jedeme, protože on je prý také takový blázen a jezdí po Evropě na kole. Vloni prý byl ve Finsku, ale zná i Čechy, jel trasu Vídeň – Praha. Po prohlídce centra se vydáváme ulicemi Corsa Italia a Via del Castello k olympijskému stadionu, kde se odehrávaly hlavní ceremoniály a soutěže v hokeji a krasobruslení ZOH 1956. Chvíli sedíme na lavičce v parku před stadionem, který je nyní v rekonstrukci a zastřešuje se. V 19.00 vyjíždíme z Cortiny směrem na Dobbiaco /Toblach/, ale protože jsme pořád v přírodní rezervaci, nechceme hned zajíždět do lesa. Až na vrcholu stoupání zabočíme na lesní cestu a za tmy ve 21.30 stavíme stany.
Délka etapy: 46 km
Zážitek dne: výjezd lanovkou na Lagazuoi
8. den: neděle 21. července 2002
Užíváme si neděli a vstáváme o hodinu později v 7.00. Je pouze 10,6°C, protože jsme dost vysoko. Vyjíždíme v 8.45. Na vyhlídce Ospitale bereme vodu. Potkáváme tady hodně cyklistů s čísly, asi tu pořádají nějaký cyklomaraton. V 9.30 zastavujeme na křižovatce Schluderbach (1437 m n.m.). Už předchozí večer jsme se rozhodli, že využijeme rezervní den a navštívíme jezero Misurina (1756 m n.m.), proslavené i tím, že zde byla pro ZOH 1956 zřízena přírodní rychlobruslařská dráha . Ve 12.00 jsme po 7 km stoupání u cíle. Objíždíme jezero kolem dokola, chvíli posedíme, navštěvujeme obchůdky se suvenýry a ve 14.00 odjíždíme. Ve 14.20 už jsme zase u stejného stolu ve Schluderbachu a chystáme se na nedělní oběd. Brzy nás ale od stolu vyhání dešťová přeháňka a musíme se schovat pod stromem. Trochu i hřmí. Po dešti v 15.15 vyrážíme na Dobbiaco /Toblach/ (1175 m n.m.). Po pár kilometrech začíná opět hustě pršet. Zachrání nás myslivecká chatka s lavičkou a stolkem pod přístřeškem, stojící hned u silnice. Vaříme kafe a Piki čte zajímavosti o Dolomitech. Déšť zatím ustává a v 16.00 vyjíždíme dál. Míjíme jezero Lago di Dobbiaco /Toblacher See/ a ještě před Toblachem odbočujeme doprava na hlavní silnici na Lienz. Za městem Sankt Candido /Innichen/ (1175 m n.m.) krátce zastavujeme u památníků italských vojáků. Začíná opět přeháňka a my se musíme schovat pod blízkým viaduktem. Po dešti najíždíme na dobře asfaltovanou drávskou cyklostezku a v 18.30 před městem Sillian přejíždíme hranice do Rakouska. Po 20 hod. začínáme hledat místo pro nocleh. Zajíždíme na odbočku u řeky, kde se dá dobře umýt a za tmy stavíme stany.
Délka etapy: 65 km
Zážitek dne: zajížďka k jezeru Misurina
9. den: pondělí 22. července 2002
Vstáváme opět v 6.00, teplota je jen 9,2°C a my jdeme snídat k blízkému kamennému stolu. V 9.00 vyrážíme dál po krásné asfaltové stezce na Lienz. Zastavujeme jen krátce u jezírka s loďkou a buchárkem na vodní pohon. V poledne jsme v Lienzu (673 m n.m.). Zajíždíme na náměstí, kde prohlížíme obchody, něco kupujeme, navštěvujeme informační středisko a potom již hledáme výpadovku na průsmyk Iselsberg (1204 m n.m.). Absolvujeme ve velkém horku nepříjemné stoupání a v 15.05 už sedíme u stolku na vrcholu. Sjíždíme do městečka Winklern (965 m n.m.), kde musíme nakoupit a zásobit se i na příští den, kdy nás čeká přejezd grossglocknerského hřebenu. Ve 20.00 jsme v krásném městečku Heiligenblut (1288 m n.m.). Zrovna slyšíme zvony pověstného kostelíka se štíhlou věží. Piki a Vašek ml. se jdou podívat na horolezecký hřbitov, Blanka a Jana telefonují domů. Ve 20.30 začínáme stoupat s tím, že se pokusíme přespat u pokladny Rossbach (1700 m n.m.). Už skoro za tmy ve 21.30 přijíždíme k závorám a ptáme se zaměstnance, jestli bychom mohli někde postavit dva malé stany. Ten nás posílá nahoru k vleku, kde jsou prý nějaké možnosti. Rychle se ochlazuje, je jen 8,5°C. Hned stavíme stany a v 22.30 jdeme spát.
Délka etapy : 66 km
Zážitek dne : stoupání na Iselsberg
10. den: úterý 23. července 2002
Vstáváme v 6.00, je krásné jasné počasí, bílý vrchol Grossglockneru máme jako na dlani, ale je nepříjemná zima - jen 7,5°C. Abychom se zahřáli, začínáme hned stoupat a zastavujeme až u odpočívadla Kasereck (1913 m n.m). V 9.15 projíždíme kolem křižovatky Guttal (1950 m n.m.). Zde je odbočka k ledovci Pasterze. V 11.00 jsme u chaty s tekoucí vodou, kde jsme byli schováni před deštěm při naší cestě k Jadranu v roce 2000. V 11.30 už odpočíváme u tunelu Hochtor (2504 m n.m.), nejvyššího bodu grossglocknerské silnice. Projíždíme tunelem a směřujeme k dalšímu tunelu Mittertörl (2338 m n.m). Ve 13.15 přijíždíme k památníku obětem stavby silnice Fuschertörl, kde jdeme na vyhlídkovou terasu (2439 m n.m.), pokračujeme přes hlavní parkoviště (2407 m n.m.) a ve 13.45 začínáme stoupat po dlážděné silnici na vrchol Edelweisspitze (2571 m n.m.), nejvyššího bodu našeho putování. U vrcholové cedule jsme ve 14.20. Teplota je 13°C a krásné, slunečné počasí, které nám tady konečně napotřetí vychází (v letech 1998 a 2000 se nám vrchol zatáhl těsně před výstupem). Piki si neodpustí dát si špagety v rekordní výšce a Vašek ml. s ním jde na pivko. V 16.15 sjíždíme z vrcholu k muzeu, které opět navštěvujeme i s přilehlým obchůdkem se suvenýry. Odjíždíme v 17.30, při sjezdu musíme v pravidelných intervalech chladit ráfky. Pokračujeme přes Fusch (805 m n.m.) do Brucku, kde najíždíme na tauernskou cyklostezku směrem na Taxenbach. Spíme na již jednou využívaném místě u fabriky za obcí Gries. Teplota večer je 13°C.
Délka etapy : 60 km
Zážitek dne : výstup na Edelweisspitze
11. den: středa 24. července 2002
Vstáváme v 6.00 a hned pokračujeme po stezce do Taxenbachu (770 m n.m.). Mezi Lendem a Schwarzachem zkoušíme jet po silnici údolím a ne, jako již několikrát, po cyklostezce, která nepříjemně stoupá na úbočí. Na silnici je sice velký provoz, ale dá se to snést. V poledne děláme delší přestávku v Bischofshofenu (697 m n.m.). Minule jsme se zde věnovali prohlídce skokanského areálu, teď zase procházíme hlavní obchodní ulici. Odjíždíme ve 13.15. Kolem druhé hodiny míjíme hrad Hohenwerfen a za silného protivětru jedeme k úzké soutěsce Pass Lueg (573 m n.m.). Předjíždíme spoustu českých cyklistů, které vysadil autobus někde nahoře u Zell am See. Na parkovišti u tunelu odpočíváme, je docela teplo - 22°C a v 15.30 odjíždíme přes Golling (483 m n.m.) do Kuchlu. Další přestávku děláme ve větším městě Hallein (484 m n.m.). Tady navštěvujeme hrob a dům s pamětní deskou, kde žil a zemřel autor vánoční písně Tichá noc skladatel Franz Gruber. Rychle se však blíží černá mračna, začíná prudký liják a my zůstáváme na náměstí pod podloubím. Po dešti se vracíme na stezku, ale po několika kilometrech znovu začíná pršet, a proto se schováváme pod dálničním mostem u řeky Salzach. Využíváme času a večeříme. Po dešti jedeme dál po stezce, projíždíme Salzburg a za městem se snažíme najít místo pro nocleh. Je už tma, zapínáme přední i zadní blikačky, ale v Bergheimu správně neodbočíme k nádraží a pokračujeme dál podél Salzachu. Už za úplné tmy nacházíme za svitu baterek plácek na odbočce k fabrice, kde je vidět, že dlouho nic nejelo. Čteme pak sice ceduli, že je to vjezd pro hasiče, ale riskujeme to a stavíme tam stany, snad zrovna tu noc hořet nebude. Celou noc hodně prší.
Délka etapy : 98 km
Zážitek dne : noční jízda podél Salzachu
12. den: čtvrtek 25. července 2002
Ráno v 6.00 ještě prší, zůstáváme ve stanech, až nás v 7.00 budí zaměstnanec, který tudy jde do práce a znovu nás upozorňuje, že je to požární cesta. Je ale velmi slušný, my mu říkáme, že je to z nouze, že večer hodně pršelo a byla velká tma a teď hned vyrážíme dál. On jen pokyvuje a jde pryč. Rychle se balíme a musíme se vracet asi 3 km do Bergheimu, kde ve dne lehce nacházíme správnou cestu. O kousek dál najíždíme na silnici. V 9.00 projíždíme Elixhausen, pokračujeme k jezeru Obertrumsee (511 m n.m.), kam dorážíme v 11.00, koupeme se v příjemně teplé vodě, i když venku je jen 16°C. Odjíždíme ve 12.00. Příští zastávku máme v Mattighofenu, kde děláme poslední nákupy, abychom přivezli něco rakouského i domů. Do Moosbachu přijíždíme přesně v 16.00, kdy zrovna v kostele zvoní a dopíjíme poslední slivovičku. V Dietrachingu u vrátek jsme v 16.15. Odstrojujeme kola a nakládáme je na přívěs, dostáváme od známých občerstvení, povídáme si s nimi o všem možném a v 18.45 odjíždíme autem přes Passau a hraniční přechod Strážný domů. Do Svratky přijíždíme ve 3.30.
Délka etapy : 60 km
Zážitek dne : koupání v jezeře Obertrumsee
|
Vytiskni článek
Informuj kamaráda o článku
Přidej vlastní názor
Slovník neznámých pojmů
