V Trutnově neponechali nic náhodě a na účastníky se pečlivě připravili. Směrovky do místa konání byly všude, včas a viditelné. Okolí startu se rychle zaplnilo, stejně jako místnost školní jídelny, kde se konala prezentace a také výdej gáblíku po dojetí. Tady také nastal jediný velký zádrhel celého dne, a to v případě výdeje čipů. Start byl stanoven na dvanáctou hodinu a prezentace do jedenácti. Dalo se tedy předpokládat a také se tak stalo, že většina lidiček dorazí kolem desáté. Fronta valem narůstala a s ní i nervozita. Jak se říká „v jednoduchosti je síla". Proč nezvolit některý z již vyzkoušených a ověřených způsobů, kdy se například spolu s číslem vydává i čip. Také třeba zrušení zálohy na tento výtvor moderní techniky, by vše urychlilo. (Od příštího ročníku ČS slibuje, že zálohy odpadnou. No nechme se překvapit.) Jinak ale vše probíhalo v pohodě, naprostém klidu, za doprovodu dobré nálady.

Řazení pod startovní oblouk vypuklo, stejně jako na mnoha jiných kláních, cca půl hodiny před výstřelem. V popředí se objevilo široké zastoupení z řad naší závodní elity, a tak se dala očekávat pěkná a dramatická podívaná na souboje těchto gladiátorů. Na to se těšili především diváci, kterých se tu sešlo požehnané množství.

A je tu pravé poledne. Výstřel znamenal jediné. Počátek zápolení bikerů různého věku, pohlaví a vyznání s nástrahami tratě a matičky přírody. Pole začalo stoupat po silnici, lemované fanoušky do prvního dvacetipěti kilometrového okruhu, který se jel celkem dvakrát. Musím říct, že mě trasa závodu opravdu dostala. Nechybělo tu snad nic. Jelo se snad po všech druzích povrchu počínaje asfaltem přes štěrk a blátem konče. Po širokých i úzkých lesních cestách, které dávaly zabrat svojí náročností jak po technické, tak taktické stránce. Stoupání a klesání, byly dlouhé od pár metrů po nekonečno. Prostě tobogán, který nenechal nikoho ani na okamžik vydechnout, natož kochat se okolní faunou a flórou. Chyběl snad jen tunel a brod. I když některé kaluže do něj neměly daleko. Osobně jsem neměl ani čas sledovat tepovák. Po prvním kole se startovní pole dosti roztrhalo a nebyl problém jet i chvíli o samotě. Díky perfektnímu značení a všude přítomným pořadatelům to nečinilo zvláštní potíže, teda jen těm co trpí fobií ze samoty a strachu z divokých veverek a Trautenberka. Také občerstvovačka byla dostatečně zásobena a zajištěna. V království Krakonoše se bojovalo do poslední chvíle. Hlavně i kvůli bodům do konečného Rankingu. Na cílové pásce dosti často rozhodovaly milimetry a poslední zbytky sil. Výsledková listina se kvapem plnila, stejně jako prostor hřiště (místo cíle a celého konání). Oproti jiným oblastem republiky zde pořád vládnul slunný den. Všude se pak klábosilo a pilo pivo, v jídelně baštilo a za školou se myla kola.

Dobu zbývající do vyhlášení výsledků krátily účastníkům různé soutěže a exhibice. Následné kroky těch nejlepších na stupně vítězů sice trochu narušil příchod mraků a lehká sprška, ale na dobré náladě přítomných to nic neubralo, stejně jako na jejich množství. Pak už zbývalo jen losování tomboly a seriál Kolo pro život ročník 2004 je za námi. A jaký byl? To až jindy.

Celá akce byla velmi dobře zajištěna. Příjezd, značení, volbu a zajištění tratě, organizátoři zvládli na jedničku. Jedinou skvrnou byl zmiňovaný výdej čipů a také pouze jediná možnost výběru jídla po závodě v podobě guláše. Je to určitě škoda, a to v případě, kdy byla k dispozici plně vybavená školní jídelna. Jinak ale nezbývá než pořadatelům poděkovat a pochválit jejich práci. Ač jsem zastáncem závodů systémem start - cíl, do Trutnova příští rok určitě pojedu. Bylo to super!