Český svaz cyklistiky oslavil 120 narozeniny. To je už číslovka, kterou se může ne každý pochlubit. Teorie, že se stářím přibývá i moudrost se podle mě tentokrát nenaplnila. Proč? Na výročním setkání se sešly generace cyklistů, kteří mají zkušenosti, přehled a dokáží posoudit a ohodnotit úspěchy aktivních cyklistů. A to snad bez rozdílu cyklistické disciplíny. Vždyť ještě před začátkem ceremoniálu šla z úst do úst už okřídlená fráze: "Cyklistika je přece jen jedna….ta dobrá." Tedy ať se stane Králem české cyklistiky ten nejlepší. Docela logické. Už slyším známý hlas jak říká: "Jsi nejslabší, máš padáka." Tentokrát ale z nás skupinka "vyvolených" volila toho nejsilnějšího. Kdo dostal nejvíc medailí? Kdo získal nejprestižnější ceny? Kdo vyhrál nejdůležitější závody? Kdo nejvíc zviditelnil naši zemi? Kdo je Králem cyklistiky, bez ohledu na to, jakou disciplínu jezdí? Auu, tak ta poslední otázka byla asi hodně ožehavá.

Připadá mi, že cyklistika je skutečně jen jedna. Ta silniční. Jinak si nedokážu vysvětlit vítězství Jána Svorady. Jedná se rozhodně o vynikajícího cyklistu, který naší vlasti udělal dobré jméno a kterého si nesmírně vážím. Loni zajel zcela jistě dobrá místa, ale stačilo to? Nebyl tady někdo úspěšnější? Sám své ocenění komentoval slovy: "Letošní korunu beru spíš jako ocenění za celou svoji dosavadní kariéru v profesionální cyklistice." V tajném hlasování svazového vedení zvítězil Svorada o jediný bod.

Nebylo to hlasování s klapkami na očích? Nemají funkcionáři pouze výhled na silnici? Bojí se vydat do terénu? Je-li tomu tak, nechápu jak mohli zapomenout na Michala Hrazdíru a jeho skvělé deváté místo v silniční časovce na světovém šampionátu. Vynecháme-li Jaroslava Kulhavého a jeho juniorské medaile, které sice jsou velmi cenné a tvrdě vydřené, ale přece jen nedají se zcela srovnávat s těmi dospělými, zbývá nám hlavní favorit ověnčený mistrovskými tituly, šampion 4X (fourcross) Michal Prokop. Sám prohlásil po vyhlášení: "Nevím, co víc bych měl ještě vyhrát?!" Titul mistra světa je prostě málo. Jedná se o disciplínu, na kterou si naši funkcionáři nezvykli a pravděpodobně ani chtít zvyknout nebudou. Vždyť proč? Celý život jezdili na silnici, maximálně si střihli cyklokros. Horská kola asi znají jen jako masovou záležitost, v podobě výletů a sem tam nějakého maratonu plného občerstvovaček.

Možná mají tušení o disciplínách jako je 4X, DH, ale to je asi podle nich záležitostí pouze pár adrenalinových žroutů, kteří se stejně vysokého věku nedožijí, tudíž nebudou moci nikdy zasednout na svazových židlích. BMX si snad pamatují z dob minulých, ale uznejte tak malá kola nebudou moci přece nikdy soutěžit s velkými.

Jak se tedy stát Králem české cyklistiky? Musíme jezdit na větších kolech a nejlépe po silnici.