Terminologie:
cyklotrasa – komunikace (silnice II.třídy a níž) označená smluveným značením KČT jako trasa pro cyklisty

cyklostezka – speciálně vytvořená stezka pro cyklisty

Financování cyklotras
Vedoucím motivem zakládání cyklotras na všech úrovních jsou relativně dobře dostupné finanční prostředky. Na rozvoj cestovního ruchu ochotně přispívá fond Evropské unie pro kandidátské země zvaný PHARE. Přesto určitým podílem (obvykle 25%) musí na financování participovat místní zdroje (obce, mikroregiony, občanská sdružení…). Nejčastějším zřizovately cyklotras na regionální a místní úrovni jsou Euroregiony - regiony přeshraniční spolupráce, které mají navíc možnost získat peníze z fondu PHARE CBC (Cross border cooperation), který podporuje přeshraniční spolupráci. Vznikají tak mezinárodní cyklotrasy, které neznají hranic a které využívají nových, nízkokapacitních přechodů, které se otevřely po roce 1990. Z Liberce například vede cyklotrasa do Polska a přes Německo zpět.

Kdo všechno se procesu vytváření cyklotras účastní?
Na území České republiky se rozvojem cykloturistiky zabývá celá řada subjektů, ať už celoplošně či regionálně působících. Stěžejní organizací, která má oficiálně cyklistickou dopravu v ČR na starosti, je Centrum dopravního výzkumu (CDV), státní organizace zřízená Ministerstvem dopravy. Náplní práce CDV je zejména zpracování statistických informací pro potřeby Ministerstva dopravy. V roce 2001 CDV vymyslelo a vydalo "Národní strategii rozvoje cyklistické dopravy v ČR". Na území celé republiky se cykloturistikou zabývají vedle tradičních českých organizací (KČT) také organizace mezinárodní (EuroVelo). Klub českých turistů (KČT) zahájil roku 1996 unikátní celostátní značení cyklotras, jejichž celková délka v současné době přesahuje 13 000 km. EuroVelo je autorem cyklotras, které jsou zařazeny do celoevropské sítě. Tyto trasy tvoří páteř české sítě cyklotras, od níž se odvíjí zakládání tras regionálních a lokálních. Na regionální úrovni vymýšlejí nové cyklotrasy rozličné místní organizace, občanská sdružení nebo i firmy, které se cykloturistikou zabývají spíše jako podružnou aktivitou.

Tradice versus novinka
Značkování cyklistických tras má však u nás pod patronací zkušený KČT. Způsob značkování je jiný než u stezek pro pěší a zásadně se liší podle toho, zda vedou převážně po silnicích (tzv. silniční cyklotrasy), nebo zda jde o trasy vedoucí převážně po horších účelových komunikacích, polních a lesních zpevněných cestách (tzv. terénní cyklotrasy). Terénní značení je používáno i na území Národních parků a CHKO. V případech vedení trasy do takto chráněných oblastí je nutné dojít ke konsensu vytyčení trasy se správou NP nebo CHKO, tak aby se minimalizovalo možné narušení přírodních prvků v oblasti.

Nová značka, nové barvy

Slabiny českých cyklotras
Hlavní bolestí současné vlny rychlého zakládání velkého množství cyklotras je absence doplňkové infrastruktury, jakou můžeme nalézt třeba v Rakousku nebo v Německu. Projíždíte-li se po české cyklotrase v sobotu ráno, nemáte ani poloviční pravděpodobnost, že bude otevřena jediná hospoda v obci, natož v té další obci (aspoň jde o moje subjektivní zkušenosti). O tom, že by na rozvíjející se síť cyklotras nějak reagovaly cykloservisy, to se také zrovna potvrdit nedá, i když výjimky potvrzují pravidlo. Rozšiřující se síť cyklotras je určitě pěkná věc, jako o podnětu ke zdravějšímu způsobu života o nich nelze pochybovat. Ovšem chcete-li jízdou na kole trávit víkendy a jiný volný čas, nezbývá než vzkázat - svačinu s sebou, pití do zásoby, nářadí do brašničky a před výjezdem stav kola pořádně zkontrolovat. Stane-li se vám technický problém, který se svým arzenálem na místě nevyřešíte, máte smůlu.