Na nástupním místě této trasy, – v Liptovském Mikuláši ( 575 m.n.m.), mně vyhodil ranní rychlík po cca 2,5 hod. jízdy z Čes. Těšína, což je de fakto coby – dup. Je neděle asi 8 hod, provoz tedy očekávám minimální, vetší obavy panují z předpovídaných 34 °C. Po opuštění města ještě kousíček sjedu k přehradě Liptovská Mara, abych pak silnici č. 584 už nnadlouho neopustil. Tato se za Liptovským Trnovcem začíná mírně zvedat, což je ten správný signál k doplnění tekutin.



Poslední možnost nastává v Lipt. Matiašovcích (640m.n.m.). Do Zuberce (760mn.m.), na druhé straně kopce, je to sice odsud „jenom“ 20 km, ale hned za vesnicí mně čeká asi 8 km dlouhé stoupání s převýšením o 460 metrů. Tato cesta je poměrně nová, značně zkracuje vzdálenost mezi Liptovem a Oravou a hlavně jsou prý z ní parádní výhledy. Tož uvidíme. Pro začátek registruji pod kopcem spíše to horší - něco, jako pach spálené gumy z aut, sem tam sjíždějících dolů. Znamení, že o pohodičku se jednat nebude, ale proto jsem tady, rovinky mám i v okolí Havířova.



Bohužel na to, jak si povedu, je hlavně ve spodní části, najednou zvědavo i hejno much, Bůh ví, kde se tam vzaly, ale kolem uší mi jich bzučelo snad půl sta. A i když jsem se jich v jednom krátkém sjezdíku zbavil, po poklesu rychlosti k 15 km/hod., kroužily kolem zase. Bylo by odvážné tvrdit, že to byly ty samé, ale otravovaly o to více a sedaly doslova všude. Jenže prostředí kolem je fakt pěkné, chtě – nechtě musím zastavit a pořídit pár fotek. Snad mně nesežerou. Několik těch nejdrzejších mi vlítlo i do záběrů,dělám raději více stejných obrázků. Z takovou invazí much jsem se tedy zatím na žádných horách nesetkal, dokonce ani v Alpách, jenž mi v některých úsecích tato silnice hodně připomíná. Stoupání je sice znatelné, ale nikde vyloženě strmé, prostě tak akorát.



Dokonce, aby iluze byla dokonalá dojde řada i na orlí pohled na již zdolaný úsek. Rozdíl je jen v tom, že v Alpách jsou jich desítky a zde dva, možná tři. Hlavně v jednou místě, zvaném dle infor. tabule: Kóta pod Holicou, odkud je vidět L. Mara, N. Tatry a neposledně i za zády skryté vrcholky Záp. Tater, neboli Roháčů. Lituji slabší dnešní viditelnosti, možná by kapacita karty dostala na frak. Nemůžu však tady zůstat věčně a jedu na zteč nejvyššího bodu (1110m.n.m.), bohužel zde žádná, ani mini tabulka není. Snad jenom výrazně žlutá dopr. značka, upozorňující na nebezpečí smyku za deště, takže to značí jediné, z tohoto místa se už pojede dolů.



Asfalt ještě v poměrně dobrém stavu, mi dovolí na chvilku popustit uzdu, ale nesmím to moc přehánět, neboť jsem si zapomněl vyřídit zdrav. pojištění do zahraničí. Celkově ale tato část do Zuberce je o hodně mírnější, což je lepší pro nástup, ale zase dopoledne jezdí na lipt. stranu více aut.



Za Zubercem mám poslední možnost mrknout na Roháče a pak kopírováním toku Studeného potoka po silnici sjíždím do Podbiela, vyhlášené to lokality s výskytem dřevěnic. Dělám chybu s focením hned těch prvních po trase, nejlepší záběry jsou od centra směrem na druhý konec obce. Z ní pokračuji zas o něco rušnější silnicí č. E 77 až do Oravského Podzámku (511m.n.m.), kde se nachází na křižovatce s cestou č. 521, dominanta zdejší oblasti – Oravský hrad.



Pro pořízení vhodných záběrů je dobré sjet kousek vlevo, dolů k řece Oravě, třeba z mostu. Tato malá vložka z historie a krátký odpočinek mi pomohly vlít trošku čerstvých sil, před dalším stoupáním asi o 300 výšk. metrů, na délce 8 km, tentokrát po silnici č. 521 směr Hruštín. Po trase k vrcholu průsmyku, snad jménem Príslop (808m.n.m.) opět nacházím několik pěkných scenérií, nejel jsem tedy do kopců zbytečně. Neuškodí se občas někde zastavit, třeba i na místě, kde se silnice láme směrem dolů – krom jiného, stojí tam i motorest, jakožto zdroj zásob vody.



I v tomto případě platí, že druhá část vyhrazená sjezdu, má mírnější sklon. Ten se od obce Lokca (655m.n.m.) nenápadně mění v stoupání a na samotném konci, po třiceti km v Oravské Lesné – osadě Demänová (935m.n.m.), naroste o dalších 280 výškových metrů. Co se týče výhledů - za zmínku stojí hlavně úsek Kubínska - os. Demänová, jenom ty hory v okolí jsou krapet nižší. Následující polovina sjezdu ke Skanzenu Kysucké Lesní Železnice ve Vychylovce vyžaduje minimálně crosse, bohužel spodní část hravě uživí i horské kolo. Její náhražka se však už vesele staví, jen začátek má posunut níže do údolí, dál od skanzenu, jehož návštěva mně malinko zklamala, neboť jedna z hlavních atrakcí - víkendový parný rušeň, nebyl v provozu.



Časovou rezervu tak utrácím zajížďkou k přehradě Nová Bystrica, ve stejnojmenné obci. Jízda od přehrady do Čadce je pak už jen formalita, pořád z kopce, sil moc neubylo, tak ještě si přidávám poslední průsmyček na trase, do Mostů u Jablunkova, kde u pivka čekám na vlak v 18 : 59 hod. do Havířova. To pivo bodlo náramně, v dnešním parném dni jsem vypil snad 8 litrů vody a ani jednou nebyl na malou. Přísun vody byl naštěstí dostatečný po celé trase (hospůdky, obchody, přírodní zdroje). Statistika: 173 km, č. čas – 8h 22 min., prům. 20,6 km/h., nastoupáno asi 1450 výšk. metrů. Použitá mapa Shocart – Záp. Tatry 1 : 50 000 (1096).