Jelikož bratr upravil příď i záď našeho přibližovala takovým způsobem, že se s ním nedalo jet, museli jsme opět využít služeb Českých drah. Naštěstí vše proběhlo podle plánu a prezentaci jsme stihli v pohodě. Čeká nás noc v tělocvičně a pak hurá vstříc zdejším kopečkům.

Dle očekávání se probouzíme do krásného rána, nacpeme do sebe trochu jídla, jdeme se rozjet a pak honem na start. Čas rychle utíká, ani jsem nestačil být nervózní a je odstartováno. Zvolil jsem opatrnější začátek, protože jsem minule přepálil start a to se nevyplatilo. Úvodní kilometry jsou poměrně rychlé, není zde moc prudkých stoupání, a tak se jede v docela početných skupinkách. Buldovi to letos pěkně jezdí, ani mě nepřekvapuje, že na konci prvního stoupání už skoro nebyl vidět. S bráchou jedu v jedné větší skupině společně se soupeři s kterými bojujeme o celkové umístění v poháru. Brácha jede špici a já plápolám na chvostu. V duchu si říkám, že se mi jede mizerně, ale doufám, že se to časem rozjede. Následuje pár sjezdíků, kde doplácím na špatnou pozici ve skupině. Mohlo mě napadnout, že až se to začne trhat ztratím kontakt s bráchou. No nic, to nejtěžší nás teprve čeká. Zkusím ještě pošetřit něco sil a pak se uvidí. Ráno jsem se nasnídal tak kvalitně, že mi stačí brát na občerstvovačkách jen bidony a občas banán. Asi v polovině závodu těžce nesu předjetí od závodníka ve volných kraťasech a dresu. Potom ve sjezdu mám tak zapatlané brejle, že přes ně vůbec nevidím a bohužel se jede v tak těžkám terénu, že je nemůžu sundat a ztrácím tak další pozici.

Následuje stoupání, povzbuzuje tady jedna nádherná slečna. Dokonce zná i mé jméno. V tom okamžiku jsem se snad i začervenal, ale přes zablácený obličej to nemohlo být vidět. Odkud mě asi zná? "Cvak…" jméno mám na startovním čísle. No tak nic jedeme dál :) Sem tam někoho předjedu, tu tam zas někdo předjede mě. Jsem pořád zhruba na 30. místě. Brácha v tahu, vlastně všichni jsou pryč a já jedu sám. Na 80km následuje prudké a dlouhé stoupání lesem. Nevím jak se to tady jmenuje, ale každý kdo to jel asi ví o čem mluvím. Po dlouhé době opět spatřuji bratrův dres. Jenže ten už má kopec skoro za sebou. Já do něj balancuji rychlostí hraničící s pádem, takže odhaduji náskok na víc jak 3 minuty. Dojíždím na občerstvovačku s cedulí "CÍL 9km" a vím, že už to bude docela pohoda. Následuje kratší stoupání po asfaltu. Makám co to jde. Jedou zde společně závodníci z krátké i dlouhé trati, nemám přehled, takže pro jistotu předjíždím všechny :) Dojíždím a předjíždím holčinu z krátké trasy s Michelinem na dresu. Skoro mě až dojalo, když na mě zakřičela svým hláskem "počkej na mě" :) Zpomalil jsem a když jsem viděl, že je v háku tak jsem to na rovině rozjel a myslím, že jsem jí v posledních kilometrech pomohl s předjetím několika lidí. Rozloučili jsme se asi 200m před cílovým stoupáním. Postavil jsem se do pedálů, abych všem tak mohl ukázat jako, že mě 100km v terénu jen tak nerozhodí a že příště by mohli klidně přidat ještě tak 20km :)))

Do cíle jsem dojel na 28. fleku v čase 5:15 necelou minutu za bráchou, který dojel 26. Od Buldy jsme tentokrát dostali nakládačku - zajel výborný 18. místo v čase 4:57 což pro něj znamenalo 2. místo v kategorii. Jeho segra Eva vyhrála svou kategorii v ženách. Markovi se do cesty postavil vzrostlý strom, na který nestačila ani jeho hlava. Po srážce s ním bohužel musel odstoupit. Tomáš 139. flek a Peťa na 60km trati vybojovala 205. místo. V konečném účtování součet mého času s časem Buldy a bráchy stačil na 3. místo v soutěži družstev. Vyhráli jsme pěknou větrovku XL. To zas bude mít někdo v rodině radost :)

Závod to byl pěkný a organizačně dobře zajištěný. Nejsem spokojen s tím, jak jsem jel, ale nakonec samotný výsledek nebyl zas tak hrozný. Rád bych ještě poděkoval Edovi za odvoz až do Kralup. Ušetřil nás tak od dlouhé cesty vlakem, ale hlavně jsme se diky němu mohli zúčastnit vyhlašování výsledků.

David (Daf)