Na MTB z Brna do Rakoveckého údolí a na Macochu

Říká vám něco Rakovnické údolí? Pokud ne, tak vězte, že se tam tuto sobotu pojede Merida Bike Tour. A pokud nemáte rádi davy, či se jenom neradi mícháte mezi silnější soupeře, tak s námi vyjeďte do této oblasti na této trase…

Brno (Obřany) - Ochozská jeskyně - Rakovecké údolí - Senetářov - jeskyně Balcarka – Macocha

(49,6 km; převýšení + 705 m, - 445 m; 47% terén; čistý čas jízdy 3:11 hod.)

Barevný podélný profil trasy (33 kB)
Barevná mapka trasy (79 kB)



Mapa: Okolí Brna - Moravský kras, č. 86, 1:50 000, KČT a VKÚ, 1997

Literatura: Obrovský Jan: Okolí Brna a Moravský kras, průvodce pro horská kola, Cyklotour, Brno 1993 (20 tras, vyznačen jízdní povrch v černo-bílých podélných profilech, nepřesné převýšení, stručný popis trasy, jedna malá č-b mapka všech tras)

Vybavení a styl jízdy: Marin Eldridge Grade model 95, vidlice AMP F3, přední kotoučová brzda AMP D1, hmotnost kola 11,8 kg. Vzhledem k tomu, že jsem asi na jedenácti pěkných místech pořizoval ze stativu samospouští fotografie (většinou “autoportréty”) a na pětadvaceti klíčových bodech jsem si zapisoval čas a ujeté kilometry, je čistý čas jízdy ovlivněn nadprůměrnou četností zastávek. Měl jsem s sebou také fotoaparát a stativ o hmotnosti asi 2 kg. Jinak jsem se ale nijak nešetřil a jel jsem svižně…..

Není možné si každý den zajet do hor na opačný konec republiky, či dokonce do zahraničí. Obyvatelé Brna však mají to štěstí, že téměř 3/4 okolí města je obklopeno krásnými lesy a protkáno hustou sítí značených i neznačených stezek, lesních cest i silniček, které jsou velmi vhodné pro pěší i MTB turistiku. Jednu z mnoha tras bych vám rád přiblížil v následujícím textu.

Trasa začíná na konečné tramvaje v Obřanech, u rozcestníku turistických značených cest (“Obřany rozcestí”, 0 km, čistý čas 0 hod. 0 min.). Prvních pár set metrů ale pojedeme bez značky úzkou stezkou podél plotů zahrádek proti proudu Svitavy. Chce to sice trochu technické zdatnosti, ale zato když něco nevyjde podle přání, budete alespoň krásně vykoupaní v "průzračných" vodách řeky. Před železničním mostem se připojíme na zpevněnou šotolinovou cestu a červenou značku. Podjedeme most a podél řeky svižně pokračujeme až k rozcestí značených cest "u Těsnohlídkova údolí" (2,5 km, 7 min.). Směrovky tam sice toho 11.9.99, co jsem tudy jel, nebyly, ale vodítkem pro cestu Těsnohlídkovým údolím by vám měl být další železniční most před vámi. Tento most nesmíte podjet, ale je nutno asi 100 m před ním odbočit vpravo po zemní cestě a zelené značce podél plotu zahrádek. Za chvíli přijatelný povrch cesty končí a cesta pokračuje krátkým ale technicky náročným kamenitým úsekem přes potok, nebo potokem, podle stavu vody (průjezd je obtížný hlavně na jaře a po dešti). Vzápětí následuje další, tentokrát již jednoduchý, přejezd potoka, a už jsme u památníku spisovatele R. Těsnohlídka.


Přejezd potoka v Těsnohlídkově údolí. Autor: Pocestný.

Rudolf Těsnohlídek (1882-1928), autor známé knihy Liška Bystrouška, pobýval často v nedalekých Bílovicích n. Svitavou. Na Vánoce roku 1919 našel při procházce s přáteli v lese u Bílovic odložené děvčátko, které zachránil. Pod vlivem této události založil tradici stavění vánočních stromů republiky na náměstích našich měst. Z darů pod nimi vybraných byl v Brně postaven dětský domov Dagmar pro opuštěné děti, jako předchůdce dětských vesniček SOS.

Zemní cesta stoupá od pomníku údolím ještě asi 500 m a pak již začíná nově vybudovaná lesní šotolinová cesta, která nás přivede až k rozcestí "pod Resslovkou" (4,9 km, 19 min.). Kousek před rozcestníkem je po levé straně studánka S. Lolka.

S. Lolek (1873-1936) - lesník, myslivec a malíř. Jeho kresby inspirovaly R. Těsnohlídka k napsání knihy Liška Bystrouška.

Naopak vlevo, asi 200 m nad rozcestníkem je památník J. Ressela a tzv. Resselova hájenka.

J. Ressel (1793-1857) - vynikající lesník, vynálezce lodního šroubu.

Je vhodné všechny výše uvedené zajímavosti navštívit, a tak si trochu odpočinout, protože trasa dále pokračuje po zelené značce prudce do kopce po velmi členité zemní stezce obohacené vápencovými kameny. Na jaře a po vydatném dešti je tento úsek blátivý a tudíž nesjízdný. Je ale možné vyjet nahoru bez značky po rozbité šotolinové lesní cestě od Resselova památníku. V závěrečném úseku se obě trasy spojí a zelená značka tak vede 500 m po zpevněné cestě až k rozcestí "Kopaniny" (6,1 km, 26 min.). Tady je nutno odbočit doleva na žlutou značku a zemní stezku s četnými vápencovými kameny (pozor na velký tác). Asi po 600 m se dostaneme do přírodní rezervace "U Brněnky", kterou opustíme až po přejezdu hlavní silnice Brno - Ochoz u Brna.

PR "U Brněnky" byla vyhlášena v r. 1977 na ploše 12 ha. Jde o přirozený dubohabrový lesní porost s výskytem vzácných druhů rostlin v podrostu.

Za silnicí vede zemní stezka zpočátku po rovině, asi po 1 km však začne klesat a po chvíli nám nabídne nejprudší a nejtechničtější sjezd této trasy. Bohužel měkký povrch a obliba tohoto úseku mezi bikery způsobily, že nejstrmější část sjezdu je již velmi rozbitá a pro méně technicky zdatné jezdce nesjízdná (zvláště na počátku jara a po vydatných deštích). Naštěstí lze rozbitou část objet zprava lesem, ale je jen otázkou času, kdy i zde voda dokončí dílo zkázy nastartované "smykujícími" bikery. Dále stezka pokračuje jakýmsi mělkým toboganem a po krátkém výšvihu klesá až k hladině potoka Říčka (8,6 km). Zde musíme odbočit vpravo po kovovém mostku přes potok a vzápětí kolmo vlevo na širší zemní cestu (často blátivá, množství kamenů) a na modrou značku. Cesta a značka po zatočení doprava mírně stoupá a asi 700 m od mostku značka náhle odbočuje z širší cesty kolmo doleva dolů a před námi se objevuje nesjízdná, úzká, prudká a kamenitá stezka. Toto místo můžeme překonat potupným tlačením, nebo popojet v původním směru bez značky po širší cestě ještě asi 100 m nahoru a pak pohodlně sjet do protisměru vlevo úzkou stezkou, která vede podél bočního přítoku Říčky až zase zpět na modrou značku. Ta nás vzápětí dovede na asfaltovou cestu a k hospodě Prostřední Mlýn (11 km). Tady se již nacházíme v přírodní rezervaci "Údolí Říčky".

PR “Údolí Říčky” byla vyhlášena v r. 1990 na ploše 75 ha. Chrání se zde přirozené lesní a lesostepní porosty s výskytem teplomilné flory a fauny a s četnými krasovými jevy (Ochozská jeskyně, Pekárna, Netopýří jeskyně aj.).

Kousek za hospodou asfalt končí ale povrch cesty je i nadále lehce sjízdný. Kolem rozcestí značek "Horní Mlýn" (11,5 km), zleva se připojuje žlutá) přijedeme k prvnímu brodu přes Říčku. V závislosti na ročním období a vydatnosti dešťů jej lze překonat bez namočení, nebo s důkladným vymácháním. Ještě překonáme druhý brod a jsme u rozcestí značek "Ochozská jeskyně" (12,6 km). Tady končí poměrně pohodlná jízda a po odbočení doprava na žlutou značku, následuje strmé stoupaní po velmi kamenité cestě až k rozcestí "u Hostěnického propadání" (13,6 km, 57 min., zprava se připojuje červená). Povrch cesty je již zemní, asi 200 m od rozcestí, za mostkem, je ale natolik jílovitý, že je lépe toto místo na jaře a po deštích obejít pěšky. U dalšího rozcestníku "Hostěnice" (14 km, 58 min.) odbočuje červená doleva, my se ale držíme žluté a zahýbáme doprava do Hostěnic. Přes vesnici jedeme po kvalitní asfaltce k rozcestí "Hostěnice střed" (14,8 km, 1 hod. 1 min., v místě je hospoda). Kousek před koncem vesnice žlutá odbočuje kolmo vlevo na šotolinovou cestu (vpravo leží rybníček, který není zakreslen ani na poměrně nové mapě 1:50 000). Zde vjíždíme do přírodního parku Říčky (25,3 km čtverečních, zachované komplexy mokrých a podmáčených luk s vlhkomilnou vegetací). Po dobré cestě kilometry rychle přibývají a nevadí ani, že se jede do mírného kopce.

Další malý rybníček na cestě z Hostěnic k rozcestí Kalečník. Zároveň jde o poslední snímek mého milovaného Marina Eldridge Grade mod. 95 s AMP F3 XC vidlicí a kotoučovkou AMP D1. Na tomto snímku je také vidět moji verzi plné zbroje do divočiny: zadní blatník Zefal, prostorná podsedlová brašna Junek, ještě prostornější rámová brašna Trek Sport Bike (objem 7 l), litrová láhev.

Za chvíli je tu rozcestí "Kalečník" (19,7 km, 1 hod. 18 min.). Žlutá pokračuje po nezpevněné cestě přímo do kopce, ale po cca 400 m se zase napojuje zpět na kvalitní šotolinovou lesní cestu a vede po ní až k rozcestí "U tří javorů” (21,8 km, 1 hod. 28 min.). A znovu nadějných asi 800 m po žluté po lesní stezce ukončených bohužel vjezdem na další šotolinovou lesní cestu. Od tohoto místa cesta začíná dosti klesat a dobrý povrch svádí k rychlé jízdě, což se vám asi po 1 km stane zřejmě osudným, jako se to stalo mně. Ze široké cesty odbočuje totiž vlevo do lesa lehce přehlédnutelná stezka a značky si v té rychlosti asi také nevšimnete. Doporučuji proto sledovat ujetou vzdálenost a asi 1,7 km od rozcestí "U tří javorů" snížit rychlost a hledat značku. I po lesní stezce se jede z kopce rychle a po dalším kilometru pravděpodobně ztratíte značku podruhé (jako já). Značená stezka odbočuje totiž z původního směru kolmo doleva a na chvíli ztrácí sklon. Ale i když pojedete v původním směru bez značky po jiné stezce stále prudce dolů dostanete se nakonec do obce Račice, kde se obě varianty spojují. Po žluté projedeme po asfaltové silnici vesnicí a pak po polní cestě klesneme až na červenou kousek před rozcestím "Podhora" (26,2, 1 hod. 37 min.). Kolmo vlevo po červené po polní cestě až zase zpět na státní silnici Račice - Ruprechtov. Po asfaltce kolem rybníku Valcha až k místu, kde z asfaltky odbočuje doleva rozbitá šotolinová cesta, na kterou je nutné odbočit.


Pěkné louky u rybníku Vlacha

Zde již vjíždíme do Přírodního parku "Rakovecké údolí".

PP "Rakovecké údolí" byl vyhlášen v letech 1977-78. Nacházejí se zde vlhké louky (bez meliorací), meandrující potok Rakovec s břehovým porostem, svahy se slepencovými skalami a vzácné druhy rostlin i živočichů. V prostoru údolí seskočila na podzim 1944 paradesantní skupina Jermak.

Stále po červené až k rozcestí "Ve žlebě" (30 km, 1 hod. 50 min.), kde odbočuje doprava zelená značka. My však jedeme ještě asi 1,3 km po šotolinové cestě a po červené otevřenou krajinou k hranici lesa.


Šotolinová cesta těsně před vjezdem do lesa

Tady zpevněný povrch končí a máme před sebou asi 6 km off-road včetně asi pěti kilometrů krásných přírodních zákoutí.


První pěkné místo za koncem šotolinové cesty

A aby byla idylka dokonalá, za chvíli, na 33 km jízdy, na nás čeká vpravo od cesty pramen Pavlína s chuťově vynikající vodou.


Kousek před pramenem Pavlína


Poblíž pramene Pavlína

Následuje rozcestí "Rakovecké údolí" (34,4 km, 2 hod. 8 min.), kde se zleva připojuje modrá značka a po 100 metrech ještě jedno rozcestí, kde se modrá zase odpojuje vpravo.


Poslední pěkná louka před archeologickým nalezištěm "Bystřec"

Ještě mírné stoupání po poslední louce s pěknými výhledy a vjíždíme do výhledově nezajímavého smrkového lesa, kde nás čeká úzká křivolaká stezka plná kořenů a občas i blátivých louží. Cestou míjíme vpravo archeologický výzkum v místě bývalé vsi Bystřec. Na rozcestí "Budkovan" (37,2 km, 2 hod. 22 min.) přejíždíme z červené značky na zelenou a po projetí asi 100 m po šotolinovém povrchu, odbočujeme u rekreační chaty kolmo doprava po travou zarostlé stezce do smrkového lesa. Následuje technicky náročný úsek po úzké stezce mezi neuklizenými zbytky stromků, které zde zbyly po posledním výchovném těžebním zásahu, kousek po širší nezpevněné lesní cestě a již vjíždíme do vesnice Senetářov a skrze ni po asfaltové silnici k rozcestníku (41,3 km, 2 hod. 44 min.).

V Senetářově je známá kaple sv. Josefa ve tvaru loďi, která byla postavena v letech 1969-71 podle návrhu brněnského výtvarníka Ludvíka Kolka, inspirovaného sakrálními díly architekta Le Corbusiera. Naproti kostelu stojí dům čp. 32, bývalá zemědělská usedlost, typická pro oblast střední Moravy. Jde o přízemní budovu s patrovou komorou a dvorem, která má na valbové střeše doškovou krytinu. Uvnitř je expozice tradičního bydlení a perleťářství

. Od rozcestníku vede zelená značka nejdříve vesnicí, pak poli stále přímo po vedlejší silnici mírně do kopce až na nejvyšší bod trasy (575 m n.m.) nedaleko známého televizního vysílače Kojál. Kolmo přejíždíme hlavní silnici a klesáme po šotolinové cestě do lesa. Příjemný rychlý sjezd po kvalitním povrchu s sebou přináší opět nebezpečí zabloudění, které se násobí i tím, že už i na v literatuře uvedené mapě z roku 1997 se liší skutečné vedení turistických značek od toho na papíře. Ve zkratce - jedeme až k rozcestí, kde stojí tabule označující hranici CHKO Moravský kras. Zde odbočíme kolmo doleva dolů, stále po šotolinové cestě. Až nabereme pořádnou rychlost, po cca 1 km od tabule CHKO (na 44,7 km od počátku trasy), je vhodné výrazně zpomalit, abychom nepřehlédli kolmou odbočku zelené značky mimo silnici doleva do lesa. Po úzké lesní stezce klesáme celkem strmě až k rozcestí "Krasovské údolí" (45 km, 2 hod. 54 min.). Odtud pokračujeme kousek po lesní stezce a pak klesáme po šotolinové cestě (je to ta stejná, kterou jsme na 44,7 km opustili) po červené značce až na křižovatku se státní silnicí. Odbočíme na ní doprava a jsme u vchodu do jeskyně Balcarka – možnost prohlídky (46,6 km, 2 hod. 58 min.). Kousek dál po silnici směrem k vesnici je rybník lákající ke koupání.


Blažkův závrt. Svah v pozadí se musí vyšlapat....

My však opatrně přejedeme na levou stranu silnice a stále po červené pokračujeme po louce kolem pěkného Blažkova závrtu a pak podél hranic přírodní rezervace Vinotoky vystoupáme strmě po úzké travnaté steze k samotě Pindulka nad údolí.

.

Prudké stoupání z údolí od Blažkova závrtu k samotě Pindulka

PR “Vinotoky” je skalní ostrožna s cennými druhotnými lesostepními společenstvy na vápenci a významnými krasovými jevy - Vinotocké propasti a škrapové pole.

Ještě pár set metrů po polní cestě a jsme u rozcestí "Ostrov u Macochy" (47,2 km, 3 hod. 2 min.) na počátku stejnojmenné vesnice. Zatočíme kolmo vlevo na zelenou značku a po pěkné mírně se vlnící polní cestě směřujeme k nedalekému lesu a skrz něj k rozcestí "Občiny" (49,1 km, 3 hod. 8 min.). Společně s červenou značkou zahneme kolmo doprava na úzkou lesní stezku plnou kořenů, která po chvíli vyústí na asfaltku. Opět kolmo doprava a po silnici k cíly cesty, k rozcestníku "Macocha propast" (49,6 km, 3 hod. 11 min.).

Další postup nechám na vás. Ve Velu č. 3/99 je popsána jak trasa odtud po žluté ke Kateřinské jeskyni (a dále do Blanska), tak na druhou stranu po žluté do Sloupu. Další možností je sjezd po červené do Pustého žlebu, sjezd lanovkou (i s kolem) tamtéž, nebo jízda zpět po asfaltce směr Vilémovice.

Přehledná tabulka nadmořských výšek, vzdáleností a časů