American Classic 420

V našich končinách stále ještě trochu exotická kola budící nedůvěru. Lákavá váha i cena ale přitahuje nejednoho jezdce, který uvažuje o upgradu svého kola. Jaká tedy jsou tyto lehoučká kola? Přežijí použití na českých silnicích? Přečtěte si zhruba půlroční zkušenosti.

Než vůbec začnu popisovat samotná kola, dovolím si nastínit, jak jsem uvažoval při koupi nových kol. Chtěl jsem, lehká kola co dobře jedou po rovině – mají malý aerodynamický odpor (postavou nejsem zrovna spurter), ale zároveň jsou schopná držet krok s ostatními v kopcích, tedy musí být lehká. Jelikož silnička je pro mě spíše jen tréninkovou záležitostí a ježděním pro radost, tak jsem si nechtěl moc finančně vyskakovat a jako limit jsem určil 10 000,- CZK. Ano občas bych si rád zajel nějaký silniční UAC, ale primárně jezdím MTB marathony a XC... Do užšího výběru prošla Ksyria Elite, ručně zaplétaná kola na Shimano nábách, ráfky Open Pro od Mavicu, výplet DT revolution, dále pak American Classic 420 a Sprint, Campagnollo jsem nechtěl, jakousi exotiku od Progressu jsem zavrhl rovnou. Vzhledem k tomu, že Ksyria by mě proti stávajícím Aksiím posunuly prakticky jen váhově o zhruba 300g, jsem od tohoto upustil. Ručně vyplétaná kola jsou fajn, ale opět bych byl někde na váze Ksyrií, výhodou by byla servisovatelnost. Nakonec jsou tu AC 420 a Sprint – náby se dají relativně levně koupit u dovozce a ložiska v každém obchodě s nimi, dráty a niple jsou klasické, tak jen ráfky aby vydržely. Zkoumám ještě trochu rozporuplné hodnocení na internetu, váhově jsem v limitu, vypadají moc pěkně, tak jen se rozhodnout jestli Sprinty nebo 420ky. Kolem dokola mého bydliště rovina a Spriny jsou spíš do kopců, vyšší ráfek bude určitě odolnější, takže 420ky. Risk je zisk říkám si, a tak je za necelých 9 000,- CZK objednávám.



Postřehy před jízdou:
Kola dostávám v lepenkové krabici a v balení je kromě upínáků už jen návod a redukce mezi 8, 9 a 10 kazetou. První co mě překvapí jsou velmi úzké brzdné plochy, které nejsou zrovna dokonale opracovány, ale spoj ráfku je na brzdné ploše bez problémů hladký. Je tedy třeba buď sehnat užší špalky, nebo zapracovat na špalcích s pilníkem. Ještě před nasazením kazety kontroluji chod ložisek – bezvadný – žádné zadrhávání, nebo kovový pocit při otáčení. Ořech taky chodí perfektně a je celkem hlasitý (po zajetí se ještě rozezvučel, ale rozhodně to nemá na Campagnollo). Přední nába vypadá opravdu subtilně a mám trochu obavy, kdy odejdou ložiska, nebo oska, ale uvidíme.
Pásky i pláště jdou nasadit bez problému rukou (pásky Michelin, pláště Michelin Pro2Race), duše musíte použít s dlouhým ventilkem (Vittoria Ultralite). Nafoukám na max. tlak, všechno sedí, plášť nehází, tak jen vyrazit.



American Classic 420
Hmotnost 1460g (dle výrobce)
Výška ráfku 34mm
Přední náboj Micro 58 - 18 děr
Přední výplet radiální, alu niple, dráty American Classic neztenčované
Zadní náboj RD 205, 24 děr
Zadní výplet 2x křížený, alu niple, dráty American Classic neztenčované
Upínáky American Classic CrMo
Ložiska vpředu 2x 688-2RS, vzadu 4x 6803-2RS
Maximální tlak v pláštích 120 PSI
Váhový limit jezdce 100kg (já mám 75kg)


Za jízdy:
Vyrážím z centra Prahy směrem na jih na notoricky známou Štěchovickou. První pocit je: “Teda to jede!“. Oproti téměř dvoukilovým Aksiím je to jako přesednout z Trabanta do Porsche. Za každým šlápnutím následuje jasná odezva. Zvlášť při vyšší rychlosti, na kvalitním asfaltu a rovince je znát velký rozdíl. Trochu jinak se kola chovají při jízdě ze sedla – přední kolo je relativně tuhé – srovnatelně s Aksii, zadní je na tom ale hůř, ráfek si může občas škrtnout o špalek. Dojíždím do Štěchovic a šlapu nahoru na Slapy. Dobré, nižší hmotnost je znát, menší tuhost je znát taky, ale nezdá se to nějak zásadní.



Následují vlnky na hřebeni, kde si díky výborné akceleraci vedou kola velmi slušně a pak sjezd dolů do Nového Knína. V zatáčkách je trochu cítit, jak kola plavou. Zvlášť v rozbitých pasážích je třeba si lépe hlídat stopu a jet víc technicky, ne jen prostě kroutit řidítky. Naopak kde je dobrý povrch, není znát nejmenší změna a s dobrými plášti se dá pustit bez obav do velkých náklonů. V Kníně točíme pod náměstím na Mníšek. Jízda bez držení je očividně nejistější – přední kolo má díky nízké váze velmi malý gyroskopický efekt, což ale naopak přispívá k větší ochotě měnit náhle směr a dá se tak doslova proplétat mezi děrami, auty nebo podle chuti mezi čímkoli jiným.



Dlouhodobé zkušenosti:
Najezdil jsem několik stovek kilometrů v dešti a mokru, většinu ze 4000km po nekvalitních silnicích, vymetl nespočet děr a výmolů, jezdím s koly po Praze, takže se "vychutnávám" kostky, koleje, retardéry atd. Na druhou stranu si dávám pozor na velké díry, foukám na maximální tlak, takže jsem nikdy necvaknul a snažím se jezdit technicky slušně. Po půl roce se jediná údržba sestávala z dotažení vůle na zadním ložisku. Kola nejsou rozcentrovaná, ráfky jsou v pořádku, chod ložisek je perfektní, ořech také bez problému. Co dodat, prostě tak nějak si představuji bezproblémová kola. Je pravda, že 4000km není skoro nic, ale nemyslím, že by se momentálně našel někdo, kdo by na nich měl nakrouceno víc. Příjemnou potěší snadné sundávání pláště při defektu jen rukou (Michelin Pro2Race).



Závěr:
Je velká škoda, že se kola v základu nedodávají (v Evropě vůbec) se ztenčovanými dráty, které by jistě podtrhly už tak dobrou aerodynamiku kol. Každopádně zvěsti o nepoužitelnosti kol na českých silnicích se nepotvrdily. Samozřejmě se člověk nemůže přes díry vézt jak pytel brambor, ale rozhodně si nemyslím, že jsou kola málo odolná apod. Náboje jsou určitě hůř utěsněné, ale zdá se, že to není na škodu, jelikož jsou utěsněná samotná ložiska (Podobně je tomu u Maviců). Uvidíme každopádně po dalších 4000km.


Souvisejísí články a odkazy:

American Classic - stránky výrobce
Návody a manuály k produktům American Classic
Další recenze a testy na Bajk.cz