Untitled

MTB Author Král Šumavy

MTB marathon Author Král Šumavy, který se jel tuto sobotu, byl již 9. ročník této masové akce a účastnilo se ho asi 3500 cyklistů. Tolik oficiální sdělení. Po naší účasti na tomto marathonu jsme se museli spíše zamyslet nad vývojem českých masových marathonů než nad Králem Šumavy jako největším z nich. Jsou to závody pro profesionální závodníky nebo pro veřejnost? Nemůžeme se přiklonit ani na jednu stranu, ale…

Ale začněme postupně od začátku. Král Šumavy je největší český bajkový svátek, kde se na tratě dlouhé 68 a 100 km letos vydalo 3338 lidí v 16 kategoriích. Starty jsou již tradičně z náměstí v Klatovech a jsou dva, jeden pro dlouhou trať v 7:30 a druhý pro krátkou v 9:00.
Po odstartování se celý, dlouhý, had ubírá po asfaltové cestě k „čipovému koberci“, kde nastal první problém – čip musel být na noze a ani tady nebyla jistota toho, že vás to „sejmulo“. Čipy upoutané na řídítka to neregistrovalo vůbec. V porovnání s Malevilem tady tedy Král silně pokulhává. (na Malevilu nevadily ani čipy na řídítkách resp. toto místo bylo pořadatelem přímo určeno)

Prvních asi 10 km se ubíralo po čistém asfaltu. Po té nás cesta navedla na šotolinu, kde se již MTB marathon začal podobat MTB a srdce bylo blíž svému živlu. Kilometry přibývaly a občerstvovačka se blížila. Společně s ubývající vzdáleností do „jídla“ naše bídná morálka vzrůstala a chuť jet dál se alespoň nesnižovala.

První občerstvovačka nebyla příliš zásobena jídlem, takže naše zdržení na ní se rovnalo pár minutám, během kterých jsme se stačili najíst a ještě vyhodit odpad do připraveného pytle. Proto jsme dobře nechápali chování některých (většinou) pseudo-závodníků, kteří házeli kelímky od jonťáků na zem. Banány zetlí, ale umělá hmota?

Po té naše pláště pokračovaly cestou na první „pořádný“ vrchol, do kterého jsme udatně tlačili. Krajina ubíhala, kilometry přibývaly a mouchy se na vrcholcích kopečků začínaly lepit čím dál víc. Asi je lákal náš pot (nebo naše bajky?).

Druhá „jídelna“ a znovuvzkříšení naší morálky. Ne už tak naší síly. Kombinace salám-banán-marmeládový šáteček přece jenom začne působit až po několika hodinách. Musíme však gratulovat k velmi dobře odvedené práci na nich. Po ní opětovné šlapání do kopce, které se mění na usilovné tlačení. A zase sjezdy a nahoru, dolu, nahoru…

Třetí občerstvovačka již obsahovala pípu se soudkem piva, která lákala nově příchozí na doušek zlatého moku. Ani na této občerstvovačce jsme netrpěli hladem či žízní a opět se kvalitně pohostili salámem, rohlíkem se sýrem a taštičkou s marmeládou či tvarohem. Samozřejmostí byl „jonťák".

Trasa byla moc pěkná a díky ní jsme jeli všemi možnými terény. Asfaltové a polní cesty střídal travnatý povrch s řídce se vyskytujícími zábavnými a někdy i nebezpečnými sjezdy. Výjezdy nám už tak zábavné nepřipadaly a i těch prudčích nebylo málo. Ty jsme pak šlapali poslušně po vlastních. Celkově jsme však ve všech kopcích nabírali dojem, že jsme spíše na turistickém výletě než na cyklistickém závodě. Nechyběly samozřejmě tradiční brody, které někteří méně odvážní překonávali bez treter a ponožek. Počasí se po chmurném začátku umoudřilo a nenechalo nás na pochybách, že ani letošní ročník nebude s deštěm v zádech.

V závěru, kdy jsme se těšili na cíl a u 66 kilometru už ladili bajky na závěrečný spurt, jsme u 70 kilometru pochopili, že něco nebude v pořádku, a naše radost během jednoho kilometru opadla. Během dalšího však přešla do apatie, tudíž si závěrečných pár metrů pamatujeme velmi svěže.

Co se dělo poté? Při příjezdu na závěrečné dva stadiony jsme objeli dvě polokola a hurá do cíle. Tam už sice nečekal nikdo s měřícím zařízením ani s gulášem, ale byli jsme vlídně odkázání na prodej ve stánku. Jenom bylo docela zábavné, že si někteří odnášeli trsy banánů a někteří si odnášeli pouze hlad a únavu.

U přilehlé budovy byl postaven stojan na kola a u něj Wapka, kterou jsme mohli samostatně použít na naše kola. Vracení čipů se odehrávalo na dobře přístupném místě resp. v otevřeném okně budovy na stadionu.

Celková délka byla minimálně 75 kilometrů.
Nastoupané metry - 1900m.
Průměrné stoupání - 9%
Průměrné klesání - 3%
Maximální stoupání - 28%
Maximální klesání - 33%
Počet stoupání (nad 50m) - 9
Počet klesání (nad 50m) - 9

Kam se to ubírá:
Ano, tato otázka nás tíží. Od podoby před několika lety se marathony vzdalují tempem téměř tryskovým. Pro koho jsou tedy tyto marathony pořádány? Podle množství zúčastněných lidí by se mohlo zdát, že jsou dělány pro „masu“, ale když se podíváme pozorněji, uvidíme jenom hrstku profesionálních závodníků, po nich následuje masový zástup pseudo-závodníků, kteří vás pro jedno místo bodnou do zad a na konci kochající se menšina. Má to tak být? Na to nechám odpovědět budoucnost.
Další otázka by mohla být: "proč jsou vůbec pořádány?". I když sem bezpochyby vždy patřily a patří finance, tak se ptáme: "převažuje tady zábava, setkání bajkerů, chuť něco zorganizovat a něco na tom vydělat a nebo je to hlavně o penězích, kde se na ostatním šetří a stav, kdy nebude moc lidí remcat, se považuje za požadovaný?"

Postřehy:

Pozitiva:

parkoviště: zaparkovat se dalo i při pozdním příjezdu na místo prezentace
„hlídací“ motorky: i když někdy znepříjemnily život svými exhalacemi, tak v případě problému pomohly
trasa byla velmi dobře značená, kde kromě poslední zatáčky na konci nebyla jediná možnost zabloudit
„čistička“ na umytí kol byla přítomna hodně dlouho
velmi kvalitně uspořádané občerstvovačky: hlady netrpěli ani poslední bajkeři
značka „pozor, nebezpečný sjezd“ nebyla míněna nadarmo a vždy byla zvolena správně

Negativa:

taška a hlavně obsah, který jsme na startu dostali, byl pro velkou část bajkerů nepoužitelný. Kdo použije umělé desky?
tyčinky v jogurtu spolu s gelem Carbosnack s příchutí kávy také nebyly nejlepším řešením – to byly dle startujících snad nejhorší varianty
na startu: vzadu lidé nevěděli, odkud se vlastně startuje
guláš nebyl ani pro všechny závodníky, kteří přijeli v limitu, natož pro ty, kteří přijeli po něm. Nejdříve došla omáčka, tudíž se rozdávalo samostatné maso s rohlíky a potom došlo i maso (kde byla chyba?). Rozčarovaným a tázajícím se hladovcům bylo sděleno, že měli dojet dřív. My máme pocit, že by se zas ptali jiní – není možné, aby byl každý první.
čipy: v porovnání s Malevilem bylo použito asi o dost horší či starší zařízení, kterému pravděpodobně vadila přítomnost kovu u čipu a to samé platí o vzdálenosti čipu od snímacího roštu.
auto, které uklízelo značky po závodě, bralo značky ještě jedoucím závodníkům, kteří ač po limitu ještě měli vůli dojet (můj případ)
vyhlašování výsledků se dělo POD krásným vyvýšeným pódiem (místo na něm), takže na moderátora nebylo vůbec vidět a už skoro vůbec fotit (fotili jsme „na slepo“)
startovné se nám jevilo hodně předražené vzhledem k faktu, že například již zmiňované měření času nebylo spolehlivé, guláš, atd.
kratší trasa byla delší minimálně o 6,5 km - závodníky, kteří si rozvrhli síly, toto určitě rozhodilo
gumička na upevnění čipu nebyla úplně nejvhodnější řešení, klidně mohl být suchý zip
v jednom prudkém sjezdu, kde se jelo nekamenité cestě hodně rychle, byla směrová značka až za zatáčkou – mnoho lidí se muselo vracet
iontový nápoj byl příliš zředěn

Cena:

jednoduše řečeno – PŘEDRAŽENÉ
rozvedeno – proč jsme na Krali zaplatili o 250 Kč více na kratší trase než např. na závodě Malevil Cup? Na obou závodech byla krátká a dlouhá trať podobného rozsahu. Při organizací a přípravě závodů bylo určitě potřeba zajistit podobné záležitosti. Občerstvovací stanice byly stejně (dobře) zásobené. Na Malevilu bylo použito kvalitnější měřící zařízení. Na Králi bylo minimálně 3,5x více závodníků. Nemělo by tedy být startovné spíše nižší? Říkáme ano. Dále je těžko pochopitelné, proč se na hodně závodníku (i těch, co dojeli v limitu) nedostal guláš. Proč platili několik týdnů předem startovné, když se s nimi nepočítalo. Proč opozdilci zaplatili o dalších 150 Kč (od 9.5. bylo startovné dokonce 700 Kč) navíc. Nestačilo snad, že nedostali pamětní tričko? Říkáte, že jde pouze o guláš? Ano, je to maličkost, ale jde tu spíše o princip.

Dodatek:

snímání času, které bylo vypnuto v 18:00, by neškodilo nechat zapnuté ještě po limitu, protože organizátoři museli být i tak přítomní – a ke snímání času stejně není nikdo zapotřebí

Kuriozitky:

hlavní výherce, kterého snaživě moderátor zpovídal, prohlásil, že má bajka Kinetic. Na to moderátor reagoval: „a teď budete mít Authora“ – co dodat? Nevěděl.
po příjezdu k autu, jsme zhodnotili snaživost jedné vznikající internetové prodejny hlasitým smíchem, kdy značku kol přejmenovali na Monogoose
v propozicích „Krále“ bylo uvedeno převýšení 1700 m a na obrázku profilu 1800 m. Nejenom nám computery naměřily více než 1900 m.

Verdikt: 5/10

Fotogalerie bude zítra!