Silesia Bike Marathon 02

V sobotu 18.5. odstartoval druhý ročník SILESIA bike marathonu. Pořádající byl již osvědčený klub BSC Opava. Partička těchto lidí má například na svědomí loňský třídenní etapový závod JESENÍKY 2001 a pochopitelně také první ročník Silesia bike marathonu. Všechny tyto akce byly zdařilé, ale také deštivé, tedy minimálně hned dva důvody, proč se postavit na start. Kdo tak učinil, rozhodně neprohloupil.

Závodníci mohli volit 95 nebo 65 km dlouhou trať. U delší varianty na nás čekalo převýšení 2100 metrů, na kratší trase 1500 m.
Přestože mé zkušenosti z loňského roku říkají, že většina sáhne po delším marathonu, na Silesii tomu bylo naopak. V 9.hodin se na start - podle mě pravého marathonu /95km/ postavilo 144 závodníků, z toho čtyři ženy, na pětašedesátce v 10 hodin bylo 173 marathonu chtivých kousků. Nutno podotknout, že zde bylo čtrnáct žen.

Tři týdny před startem nepršelo, ovšem celou noc před závodem "lilo jako z kove". Následky nebyly nijak vůbec katastrofální. Prakticky byl smyt prach a trocha toho bahýnka, které se sem tam našlo nebylo vůbec k zahození.
Silesia bike marathon startoval prakticky dvakrát. Poprvé z Horního náměstí v Opavě, odkud se jelo do Opavy-Kylešovic, kde byl již ostrý start. Každý si tak na této, jak vyřkl moderátor akce, demonstrativní cestě našel své místo.

Tak jako byl rychlý start, bez demonstrativního rozjezdu, byl rychlý i závod.
První kilometry nás přivedly nad zámek Raduň, odkud jsme sjeli do údolí Raduňky. Dále se pokračovalo pěkným výjezdem do Vršovic ke Křížku, přes Branku na Kalvarii, což byl další příjemný, i když pro některé ostrý výjezd, kde rozhodně k žádné tlačenici již nedocházelo. Spíše naopak. Mezi závodníky vznikaly takové proluky, že mnohde jel člověk sám. Zde ovšem také nastal nepříjemný okamžik a to nejen pro mě.
Značení. To bylo trvalé-namalované na stromech, přenosné- pomocí šipek a klasické mlíko. Bohužel po výjezdu louky a sjezdu na lesní cestu jsme našli na stromě šipku ukazující rovně. A tak jsme jeli. Takřka po pěti kilometrech, kdy jsme se ocitli u silnice, nám bylo jasné, že tudy cesta nevede. Podotýkám, že se jednalo o ostrý sjezd, kdy těch necelých pět kilometrů skutečně uteklo jako voda, přesto si ale kladu otázku na co jsme mysleli? Nemysleli, prostě mezi sebou závodili.
Nezbývalo tedy nic jiného, než podniknout zpáteční cestu k šipce, kterou jsme viděli jako poslední. Zde jsme narazili na závodníky na zadnějších pozicích, kteří jeli rozvážněji, trasu znali a objevili na jednom stromě šipku, která značila odbočku z cesty na lesní pěšinu. Mimochodem jsme také našli ztrhaná mlíka na zemi. I zde jsou tedy "přející" lidé.

Trasa se dále ubírala na přes 500 m.n.m vysokou Jelenici, z níž nás čekal ostrý sjezd a opět výjezd na Lhotský vrch a to samé dále na Záluží a Dubovou-zámek. Asi na 72 km se spojili tratě a tak jsme mohli předjíždět i borce co si vychutnávali kratší trasu.
Po zdolání Papírenského splavu jsme se dostali do Zámecké zahrady, kde jsem byl svědkem jak "znalý" závodník si to bez ohledu na vyznačení tratě vydal kamsi doprava. Jak se dalo očekávat, byla to zkratka. Nicméně po pěti minutách jsem ho opět dostihl a sdělil mu pár "údajů" o jeho osobě. Některé věci skutečně nechápu. O co vám jde?
Dále byl v programu již jediný vrchol a to Bohučovice, odkud jsme po polní cestě dorazili až do cíle.
Trať závodu byla velmi dobře vymyšlená, zkrátka měla vše co má správný marathon mít. Čtyři občerstvovací stanice na delší a tři na kratší variantě byly rozhodně dostačující.
Jedinou problematickou věcí bylo již zmiňované značení. Bohužel jsou mezi námi tací, kteří mají potřebu znepříjemňovat život jiným. Ale to nejen na marathonech.
Snad bych ještě doporučil značení na stromech udělat jinou- výraznější barvou.
Pochvalu si zaslouží rozhodně vojáci, kteří skvěle navigovali a také fandili.
I zde byl čas měřen systémem Champion Chip, což se v součastnosti stává již standartem.
II.ročník SILESIA bike marathonu byl rozhodně zdařilý, počasí v den závodu přálo. Nezbývá než říci na adresu BSC Opava: Dobrá práce!

Výsledky: