Plzeňské Giro České spořitelny

Oslavy konce druhé světové války jsou v plném proudu a my si to míříme směr Plzeň, kde se v rámci oslav svobody tohoto města koná MTB cyklomaraton. Ten je zároveň zařazen do seznamu našeho největšího seriálu Kolo pro život. Start je sice stanoven na desátou hodinu, ale nás i tak čekalo brzké ranní vstávání, které má jediný důvod, a to náš včasný příjezd na prezentaci. Obloha je plná mraků, a tak přemlouvám Ty "nahoře", aby jsme byli ušetřeni nějaké té spršky.

Ráno jsem už jednu absolvoval a z hygienou se to prý nemá přehánět. Vjíždíme do sportovního areálu SKP Rapid Sport a hned je nám jasné, že sem všichni nezaparkují. Je celkem chladno, ale pořád sucho. Jdeme do cca 300 metrů vzdáleného místa vydávání čísel a čipů ZŠ na Doubravce, kde vše probíhá rychle a v pohodě. Je to i místo pro následné osprchování sebe i jednostopého miláčka.

Vracíme se do místa cíle a snažíme se vyspekulovat co na sebe. Po bezradném pokukování po okolí, nakonec volím raději teplejší variantu a zabývám se problémem číslo dvě "kudy na start"! První a snad poslední výtka pořadatelům je dle mne dosti zásadní. Místo slavnostního startu je na náměstí Republiky. Chybí však značení, či nějaká mapka, jak se tam dostat(alespoň jsem žádnou nenašel). Nakonec mi pomohli místní borci. Jedu s nimi. S tím souvisí i další věc, a ta se týká případného doprovodu. Pokud má člověk sebou nějakou tu podporu, a ta chce být při startu u toho, musí vyrazit pěšmo, či autobusem na zmiňované náměstí, které není zrovna nejblíže.
Přijíždím na místo S. Závodníci se pomalu řadí na lajnu a moderátor, který je součástí letošního seriálu, informuje o všem podstatném. Zdá se, že bude celkem teplo, a tak se zbavuji přebytečných vrstev.

Start...
A je to tu. Celá tlupa pestrobarevných těžkooděnců se řítí za doprovodu policie ven z města. Stoupáme po hlavní třídě-směr příroda. Popisovat detaily tratě, by zabralo pěkných pár odstavců, takže stručně. Vytrvalé lijáky se na trati místy dost podepsaly. Nebyla tedy nouze o pěkné bahnité úseky. Případný divák s kamerou, by určitě vyhrál nějakou tu pěknou cenu do pořadu "Neváhej a toč", ale moc jich tu nebylo (o dost přišli). V duchu si nadávám za mou volbu "obutí kola" hlavně ve chvílích, kdy se mi zda, že šlapu na stacionárním trenažéru a šnek je proti mne Ben Johnson. Trať je jinak velmi členitá. Jsou zde dlouhé i krátké stoupání - rychlé i technické sjezdy - lesní, štěrkové a asfaltové úseky. Na odpočinek tu není opravdu čas. Pole se dosti rychle trhá na malé skupinky. Ba dokonce není nouze i o individuální jízdu. Což jsem také okusil. Značení je dostatečné a dobře čitelné. Pořadatelé jsou také na svém místě a pohotově řídí případnou dopravu a navádějí tím správným směrem.

Cíl...
A je tu cíl. Poslední snaha o boj a už jsem v rukou krásných pořadatelek. Ty mě odzbrojují svým úsměvem, a tak dobrovolně odevzdávám čip a beru si láhev vody. Koukám do nebe a děkuji. Prosby byly vyslyšeny a počasí se opravdu vydařilo. Střídavé pohledy na mě a kolo už tak optimistické nejsou. Vrstva bláta, která připomínala lázeňskou proceduru, se nevyhnula mě ani mému bajku. Takže hurá do školy.
První jde na řadu kolo. Jedna vapka je fakt málo. A tak se pomalu a jistě tvoří fronta, připomínající čas před vánoci z doby ne dávno minulé. No, co se dá dělat. Ještě že je tu dost kamarádů a čas rychle a pohodově utíká. Následná teplá sprcha je blahem pro tělo a balzámem pro duši. Ani se mi nechce vylézat. Pomalu dojíždějí další a další. Při pohledu na tyto borce a vzpomínku na mne před důkladnou očistou, se v duchu musím trochu pousmát. Nezúčastněný divák by si při troše fantazie mohl myslet, že je v místě konání závodu hrochů a vyhrává ten nejzblácenější.
Vyhlášení a následná tombola opět probíhá bez sebemenších zádrhelů a opět za skvělého doprovodu zkušeného spíkra, který neúnavně drží mikrofon po celou dobu akce. Pomalu začíná krápat. Nikdo to zvlášť neřeší. Pomalu ujíždíme k domovu a děkujeme mrakům za jejich ohleduplnost při závodě.

Resumé..
Pořadatelé by měli dle mého názoru, sjednotit místo startu, cíle a prezentace. Zbytečně pak odpadají starosti s orientací a blouděním po městě, které může pro některé znamenat nedobrovolnou účast na orientačním závodě. Také by se šiklo zajistit větší prostor pro parkování, depo a víc vapek na umytí kol. Jinak však klady převládají. Značení a hlídaní tratě bylo v pohodě. Vyhlášení a organizace v cílí super. Také trasa byla zvolena s citem, i když by se určitě pár úprav našlo, ale to je věc pohledu každého z nás. Možnost osprchování ve škole, byla super záležitost. Takže mi nezbývá, než poděkovat pořadatelům a těšit se na další ročník. A mé klasické hodnocené na stupnici od 1-5? Dávám dvojku s malým mínusem.