Budíček v 5:30 mě vyhání z vyhřáté postele a já ještě kontroluji poslední maličkosti a přidávám zapomenuté věci. Z domova vyjíždím za tmy asi v 5:35. Cestou k metru si zvykám na TIR verzi mého kola určením již jen jako zimák, v tuhle chvíli vážící přes 45kg. Kvituji, že jsem na poslední chvíli koupil nový delší představec a obul úzké slicky. Obojí vytváří z kola skvělě (na svou hmotnost) jedoucí bike. Na Hlavním nádraží kupuji lístky a chvíli před odjezdem nastupuji do rychlíku Šumava, který má namířeno do Budějovic. Vše k mému údivu probíhá bez problémů, a tak v cílové stanici v 9:15 vyměnuji koruny za eura a vyrážím k hranicím.



Dál si zvykám na naložený bike a také na klasickou bezohlednost českých řidičů, těším se do Rakouska. Jízda pěkně ubíhá, vítr fouká do zad a na čáře jsem tak už v 11:30. Cestou ještě míjím zástupy trpaslíků, šlapky a další zajímavá stvoření… Prakticky až do Freistadtu se jede bezvadně. Krátce před městem ještě dělám krátkou přestávku a "snídám" . Hned za městem se obrací vítr a rázem už to není taková pohoda. Jelikož ale jedu povětšinou z kopce, tak to není taková katastrofa. Asi 10 km před Mauthusenem trochu bloudím, protože od mé poslední jízdy tu postavili jeden tunel, kam samozřejmě nesmím. V samotném Mauthausenu ani nestavím a jen vzpomínám na dost krutou bouračku, kterou jsem tu videl minulý rok při návratu z Alp a doufám, že se mi takové věci obloukem vyhnou. Náplní dnešního dne je prostě jen přesun co nejdále na jih, takže na mostě přes Dunaj jen udělám pár fotek a frčím dál.



Mauthausen >> Enns >> Steyer je nechutná placka a navíc po dost frekventovaných silních. Na druhou stranu zase znám cestu z minulého roku, takže ani nikde nestavím kvůli mapování a proste stále jedu. Fouká lehce proti, takže je to po rovině celkem dřina, ale dá se to. Před Steyrem ještě obdivuji statky kolem silnice, které připomínají malé pevnosti. V dálce už se rýsují první kopce, ale nechávajím ě klidným, protože vím, že pojedu stejně celý zbytek dne údolím. Za Steyrem odbočuji na méně frekventovanou cestu k Steyeru (řece). Podél ní pojedu po zbytek dne. Díky prakticky neomezené možnosti fotit si užívám svobody cvakám co vidím. Za obět padá maličká a asi i dost stará vodní elektrárna a řeka Steyer probíjející se skalnatou soutěskou.



Tahle řeka je skutečně fotogenická, protože barva vody a to, že se tak proplétá mezi skalami je prostě úžasná a zároveň pro Alpy i trochu netypická. Obvykle totiž řeka vytéká z nějakého ledovce a její barva tomu odpovídá, kdežto Steyer má spíš barvu modrozelenou. Minulý rok jsme jeli někde kousek po cyklistické stezce těsně podél vody, což mě láká, ale nakonec se stejně rozhoduji jet po silnici, protože mám na kole obuty úzké pláště a oproti minulému roku kolo ještě o něco přibralo.



V městečku Klaus začíná dříve cyklisty dost obávaný úsek, protože silnice spojující sever s jihem Rakouska byla donedávna jednou z mála spojovacích linek, takže hustotu dopravy si asi umíte představit. Loni však konečně dostavěli dálnici, takže provoz je jen sporadický. Pomalu se začíná stmívat, moc už mi to taky nejede a navíc je celkem zima. Cestou se ještě bavím závoděním s jedním cyklistou a kličkováním mezi kužely, které signalizují nově udělanou postraní čáru na silnici.

Jelikož nemůžu najít kemp, ptám u jednoho statku, jestli smím přenocovat za stájemi na louce. Dostávám svolení, a tak stavím stan, vařím špagety a čaj a v 9 za neúnavného bučení krav usínám.