Untitled

Je asi něco kolem osmé hodiny ranní a jen co otrevřu oči, okamžitě spěchám k oknu zjistit, jak to venku vypadá. Spatřuji nádherně modrou oblohu a v tom okamžiku je mi jasné, že Poslední kilometr roku 2004 bude ve znamení teplého slunečného podzimního dne. V ten moment se mi ani nechce snídat a rychle spěchám k autu, abych si mohl dát dohromady kolo a vyrazit na Masarykovo náměstí v centru města Jeseník. Nakonec počasí nezklamalo a celý den bylo nádherně, chvilemi celkem foukal vítr, ale to už k podzimu patří.

V centru města jsem se objevil kolem deváté, podle propozic jsem usuzoval, že tu budu mezi prvními, ale celkem jsem se spletl. Tou dobou už náměstí dávno žilo, u stolku s prezentací jsem obdržel číslo 53, to mohlo být kolem čtvrt na deset, ke konci se už rozdávala čísla vysoce přesahující hodnotu sto. Všude kolem postávali skupinky cyklistických nadšenců, kteří sedlali silniční, treková i biková kola. Zhruba od desáté hodiny probíhalo představování V.I.P. hostů a sportovnéch legend české a slovenské cyklistiky. Kdybych tu měl vyjmenovat všechny osobnosti, které jsem zde spatřil, tak bych se asi upsal a pak nerad bych na někoho zapomněl. Skvělé bylo i občerstvení přímo na náměstí, protože i když svítilo slunce, teplý čaj nebo takový svařák přišly vhod. Před startem vyjíždky se nám ukázal "spaceman" a opět předvedl, že to na kole opravdu umí, dokonce prohodil i pár slov japonsky.

Vyjíždka byla odstartována v jedenáct hodin Zlatohorskou císařskou gardou. Do pelotonu pronikl i jeden z jejich členů, který si pěkně mazal na starodávném dřevěném kole. Na všechny čekala trasa Jeseník - Rejvíz - Zlaté hory - Mikulovice - Jeseník - Lázně Jeseník, délka přibližně 50 km. Po odstartování, kdy startovací pistoli vystřídaly kanony Zlatohorské gardy jsme se vydali na cestu. Po projetí pár ulic města Jeseník jsme začali stoupat na Rejvíz. Tento kopec jsem jel snad jen jednou, někam jsem asi zapomněl, v jeho úvodu jsem trošku blbnul a pak jsem byl rád, že jsem vůbec dojel nahoru. Peloton se ve stoupání docela slušně roztáhl, ale co by to bylo za pohodovou vyjíždku, kdyby se na všechny nepočkalo. Nahoře na všechny čekalo občerstvení v podobě horkého čaje a tatranky. To se celkem hodilo, protože jsme byli přeci jen na kopci a už se začínal zvedat vítr. Po Rejvízu následoval dlouhý sjezd a pak už jen pár mírných vlnek a byli jsme v Jeseníku. Kolem trati se nám dostávalo místy ovací jako kdybychom jeli nějaký slavný závod. Pokud jste hledali v pelotonu nějakou slavnou osobnost, bylo to velmi jednboduché, prostě jste je našli na špici, ale jak se k nim dostat když byli v obležení fanoušků. Pořadatelé udělali perfektní věc, že všechny hosty oblékli do pestré oranžové vesty a na jejich záda napsali o koho jde, tak jste měli alespon přehled komu to vlastně ve stoupání koukáte na záda. Konec vyjíždky byl trošku zmatený, protože místní policie zřejmě zaspala a místo, aby nás poslala do lázní, tak jsme skončili na Masarykově náměstí. Kuriozitou bylo, že asi za pět minut se proti nám vyřítil spurtující peloton, kde se vzal to asi nejlépe vědí páni strážnící. Nakonec jsme se odebrali na parkoviště pod Lázně Jeseník, kde přibližně od jedné startoval ten opravdu "Poslední km sezony 2004", jednalo se o časovku do vrchu s cílem v centru lázní. Jako první vyrazili cyklistické osobnosti a za nimi už my všichni ostatní, startovalo se po deseti členných skupinkách, alespon si mohl člověk ještě trošku zablbnout, i když ti co znají ten kopec tak ví, že si tam moc legrace při jeho zdolávání neužijí. Nejlepší čas bylo kolem 2.34 min, jen tak mimochodem pro ty, kterým se to zdá hodně, tak sedněte na kolo a můžete vyrazit.

Od půl třetí probíhalo losování tří cen v jednotlivých kategoriích a vyhlášení tří nejlepších časů. Vrcholem odpoledního programu bylo losování o kolo značky Author, které mohl vyhrát pouze učastník časovky. Ceny, které se objevily v tombole byly velice zajímavé, počínaje cyklistickými doplnky, oblečením a nakonec samotným kolem. Každý účastník vyjíždky si zde mohl vychutnat guláš. Nevím jak ostatním, ale mě chutnal strašně, kdyby tak byl takový guláš na všech cyklistických akcích. Pro lovce autogramů a fotografií zde byl také prostor. Chvilemi mi jsem si připadal jako na tiskové konferenci, samý blesk samá kamera, hold to prostě k těmto akcím patří. Kdy jindy se vám naskytne možnost vyfotit se s účastníky Vuelty nebo Tour de France.

Asi kolem čtvrté hodiny jsem vyrazil zpátky do města Jeseník, kde jsme byli ubytováni. Během sjezdu dolů jsem si v duchu říkal, co jsem komu udělal, protože celkem silně foukal vítr a i teplota si to namířila strmě dolů. Ale moc dlouho jsem se dole neohřál, chvilka spánku na regeneraci, rychle něco sníst a pak rychle do společenského oblečení a fofrem zpátky do lázní. Od osmi hodin zde totiž začínal Galavečer v Kongresovém sále. Když jsem dostal do rukou propozice celé této akce, tak jsem si říkal, že společenské oblečení bude nejspíš podmínkou, trošku mě zmátlo to slovo "galavečer", ale i samotní pořadatelé říkali, jen si prostě něco oblečte a přijdětě, budete se skvělě bavit, zatancujete si, popijete, něco sníte a bude vám skvělě. A musím říci, že skvěle mi opravdu bylo, opět se ukázalo, že cyklisté jsou perfektní parta lidí, která se umí bavit, a to nejen o kole, přišlo mi, že takové téma se snad ani neobjevilo. Večera i vyjíždky se také zúčastnili naši handicapovaní sportovci. Bylo vidět, že jsou to opravdu super chlapi, protože kdyby jste je viděli s jakým elánem řádili na parketu, tak by jste jen stáli a koukali, tak jako já. Byli zde v čele s olympijským vítězem, který se stal tím, kdo určil majitele nového horského kola Author. Zdá se Vám, že těch kol je už nějak moc, ono totiž je to tak, i večer byla velice bohatá tombola. Večer jste zde mohli získat batohy, oblečení, rám a zase jedno kolo. Po vylosování tomboly už pak následovalo bujaré veselí. Místy jsem zaslechl, podívej se na ně, sportovci, reprezentanti a jak se chovají, ale co, vždyt jsou to taky přece jenom lidi, kteří se potřebují odpoutat a odreagovat se od těch všech problému, které s sebou profesionální sport nese.