Kdysi, ještě za dob neindexovaníého řazení na přehazovačce a když přesmykač ovládaný pákou u středového složení byl posledním výkřikem techniky, se seřízení přehazovačky a přesmykače omezovalo prakticky jen na nastavení dorazů a lanka. Tyhle doby už ale dávno minuly a přesné řazení bez indexace si asi málokdo z nás dokáže představit. Celý řadící systém je třeba náležitě nastavit, aby se jízda nesestávala z nekonečného otáčení nastavovacími válečky řazení a nadávek.

1, 11	Hlavní čepy přehazovačky
4	Dorazové šrouby
6,5	Seřizovací váleček s pryžovou krytkou (stavěcí šroub)
16	Vodítko řetězu
13,15	Horní a dolní kladka
17	Tělo přehazovačky s paralelogramem
8	Upínací šroub lanka

1	Upeňovací šroub objímky
2	Dorazové šrouby
3	Upínací šroub lanka
5	Vodítko řetězu

Účel přehazovačky a přesmykače je poměrně zřejmý - změna převodového poměru. Pokud se ale podíváme do historie, tak cesta k tomuhle požadavku byla docela klikatá. Před první světovou válkou bylo u závodních kol docela běžné, že na zadním kole bylo na každé straně náboje po jednom pastorku a když došlo na nějaké prudší stoupání, povolily se křídlové matice a kolo se prostě otočilo. Trochu komplikovanější byly vícestupňové zadní náboje, které se značnými změnami a vylepšeními přežili až dodnes. První rozšířenější přehazovačku jak ji známe dnes má na svědomí Campagnolo (model Gran Sport, 1951) a systém je přitom prakticky stejný.

Dnes by se daly měniče rozdělit asi na tři hlavní proudy, a to asi nejlépe podle výrobce:
Shimano - převodový poměr 1:2, silniční i MTB komponenty
Sram - převodový poměr 1:1, MTB a některé silniční koponenty (kazety)
Campagnolo - převážně silniční komponenty, MTB komponenty již nevyrábí (kromě ráfků)

Bez problémlů se dají kombinovat jednotlivé sady od jedné firmy, přičemž je ovšem nutno dodržet maximální rozdíly zubů na pastorcích a převodnících pro přehazovačku a přesmykač. Z toho vyplývá, že je možné použít na kazetu pro MTB silniční přehazovačku (je ale nutno doržet maximální rozdíy v počtu zubů na největším a nejmenším pastorku a na převodnících), ale třeba silniční přesmykač 2*9 je jen těžko použitelný pro trojpřevodník. Mezi značkami je kompatibilita ještě trochu komplikovanější. Přehazovačky SRAM a řazení Shimano obecně kombinovat nelze, ale SRAM vyrábí řadící páčky a řadící rukojeti pro přehazovačky Shimano (převodový poměr 1:2). Vše je dáno tím, že SRAM používá jiný převodový poměr u přehazovačky, takže je potřeba si při případných kombinacích hlídat kompatibilitu. Záměrně mluvím jen o přehazovačce, protože s přesmykači tento problém není. Mezi Shimanem, SRAMem a Campagnolem lze přesmykače bez problémů kombinovat při dodržení jejich určení (dvojpřevodník/trojpřevodník).
U přesmykačů bych ale ještě zůstal, protože bývá pro začátečníka trošku problém při koupi nového zjistit co vlastně potřebuje. Přední měniče (přesmykače) se dělí na dvě základní konstrukce - downswing (klasické staré provedení) a topswing (novinka Shimana cca. pro rok 1995 - na obrázku nahoře), přičemž oba dva se ještě vyrábějí buď s dolním nebo horním tahem lanka (lanko od přesmykače vede na dolní nebo horní rámovou trubku). Nakonec je ještě třeba vědět průměr sedlové trubky (sady Shimano pro rok 2004 mají pod objímky podložky, takže velikost je univerzální). Ještě si dovolím takové malé doporučení - pokud budete kupovat nový přesmykač, tak si kupte downswing. Ušetříte si tím peníze i nervy, protože jednou z úžasných vlastností prakticky všech topswingů je, že po krátké době chytnou vakl a za jízdy vydávají úchvatné zvuky.
Ještě bych chtěl upozornit na přehazovačky s inverzním tahem (některé XT a XTR). Pružina má opačný tah než obvykle a palcem odřazujete na větší pastorky. Stejný princip využívaly některé úřesmykače firmy Sachs (sada Quartz), které jsou dnes již bohužel dávnou minulostí stejně jako Sachs (koupil ho SRAM).

1. Přehazovačka:
Seřízení zadního měniče víceméně nezávisí na výrobci, snad jen poloha dorazových šroubů může být jiná. Nejprve tedy nastavíme dorazové šrouby tak, aby se řetěz nemohl dostat mimo pastorky:
Pak zvolíme na řazení nejmenší pastorek a lanko, které přitom držíme kleštěmi tak, aby bylo natažené s citem dotáhneme. Vyzkoušíme jak funguje přehazování a následně ještě regulačním válečkem na přahazovačce donastavíme. Pokud montujete novou přehazovačku nezapomeňte na koncovky bowdenu na koncovku na lanko.

2.Přesmykač:

Než začnete seřizovat, je potřeba mít přesmykač v poloze, kdy je vodítko rovnoběžné s převodníky a v poloze nad největším převodníkem od něj vzdáleno 1-3 mm (viz. obrázek).Další seřízení pak probíhá podobně jako u přehazovačky - nastavíme dorazové šrouby, pak nastavíme měnič tak, aby souhlasila jedna ze zvolených poloh na řazení i přesmykači a pokud vše funguje, pak znovu zkontrolujeme dorazové šrouby a je hotovo.

Teď, když všechno přehazuje jak má, tak je potřeba seřídit ještě jednu maličkost, a to je vzdálenost horní kladky vodítka od pastorků. Přehoďte na největší pastorek a podle obrázku změřte vzdálenost od osy horní kladky k hraně zubů největšího pastorku:

Výsledné nastavení by mělo zhruba odpovídat druhému obrázku, přičemž správnou vzdálenost nastavíte seřizovacím šroubem B. Tohle nastavení není ale vždy úplně nutné. Pro kvalitní chod přehazovačky je třeba alespoň dodržet pravidlo, že horní vodící kladka nesmí přijít při žádném zařazeném převodu přijít do kontaktu s pastorky.

Nebudu popisovat jaké mazivo je nejlepší, na to má stejně každý jiný názor, ale spíš bych chtěl upozornit na pár maličkostí, které vám mohou usnadnit život.

Není nad to, když něco spolehlivě a přesně funguje a stejně tak je tomu u předního a zadního měniče. Jejich špatná funkce nejen že může znepříjemnit jízdu, ale může vést i k velice nepříjemným pádům. Taková přehazovačka zamotaná do drátů není nic příjemného. Správné seřízení přináší delší životnost i ostatních součástí pohonu a zároveň i nižší hlučnost. Celkově se dá říci, že čím kvalitnější přehazovačka (přesmykač), tím déle vydží a je potřeba ho méně často seřizovat. To se ale nedá přesně takhle říci, hlavní zlom v kvalitě představuje celokovové provedení, protože některé plasty mají časem tendenci k nevratným deformacím v namáhaných místech (usazení čepů), což vede ke zhošené funkci. Zkrátka pro bezproblémové dlouhodobé užívání v tvrdších podmínkách doporučuji něco z poctivého duralu (oceli). Na druhou stranu se v této oblasti začíná prosazovat karbon a podobné materiály, které při vhodném zpracování podstatně hmotnostně a pevnostně převyšují kovové protějšky.

Snad Vám tento článek byl a nebo bude nápomocen k orientaci v problematice. V obou případech (přední a zadní měnič) se jedná o poměrně jednoduché součástky, přičemž jejich údržba a seřízení není při základním povědomí o funkci nic složitého.