Druhý díl z třídílného seriálu o zimní přípravě, posilování a tréninku ... |
Strečing označuje proces, při kterém dochází k prodlužování vazivové tkáně, svalů a dalších tkání. Je nedílnou součástí komplexní přípravy sportovce. V závislosti na způsobu protahování se cvičení pohyblivosti a strečinku dělí na:
Statická pohyblivost | |
Dynamická pohyblivost | |
Funkční pohyblivost | |
Aktivní pohyblivost |
Výzkumné práce prokázaly, že pohyblivost neexistuje jako obecná vlastnost, ale že je charakteristická pro jednotlivé klouby a jejich pohyb (viz.literatura Merni a spol., 1981), tzn. že rozsah pohybu je specifickou vlastností každého kloubu v těle. Pohyblivost můžeme zlepšovat v každém věku a je pro naše tělo přínosem.
Přínos strečinkuPři pravidelném strečinku dochází k prodlužování vazivových tkání a svalů, a tím zvýšení pohyblivosti, a samozřejmě naopak. Optimalizuje proces, při kterém se sportovec učí, nacvičuje a provádí mnoho různých pohybových dovedností. Může přispět k duševní a tělesné relaxaci, prohloubit pohybové vnímání, snížit pravděpodobnost onemocnění páteře, svalovou bolestivost, svalové napětí, a v neposlední řadě zmírnit závažnost bolestivé menstruace u sportovkyň. Snižuje nebezpečí poranění a úrazu. Je však přínosem jen tehdy, pokud se stane součástí vašeho tréninkového programu vícekrát denně každý den, je prováděn pomalu, pozvolna a správně, čímž předcházíte možnému poranění přímo při strečinku.
Při prudkém natažení svalu dochází k vyvolání napínacího reflexu a sval, který je natahován, se začne zkracovat. Trénink však umožňuje posunutí kritického bodu pro spuštění napínacího reflexu na vyšší úroveň. Svaly tak mohou při strečinkovém cviku více relaxovat. Dále dochází ke zvýšenému počtu sarkomer (svalová vlákna jsou složená z tzv. myofibril, které se sestávají z tzv. sarkomer). Stejně tak ke změně délky vaziva obalujícího svaly, přizpůsobení šlach, vazů a fascií.
Výzkumné práce prokázaly, že pohyblivost neexistuje jako obecná vlastnost, ale že je charakteristická pro jednotlivé klouby a jejich pohyb (viz.literatura Merni a spol., 1981), tzn. že rozsah pohybu je specifickou vlastností každého kloubu v těle. Pohyblivost můžeme zlepšovat v každém věku a je pro naše tělo přínosem.
Při pravidelném strečinku dochází k prodlužování vazivových tkání a svalů, a tím zvýšení pohyblivosti, a samozřejmě naopak. Optimalizuje proces, při kterém se sportovec učí, nacvičuje a provádí mnoho různých pohybových dovedností. Může přispět k duševní a tělesné relaxaci, prohloubit pohybové vnímání, snížit pravděpodobnost onemocnění páteře, svalovou bolestivost, svalové napětí, a v neposlední řadě zmírnit závažnost bolestivé menstruace u sportovkyň. Snižuje nebezpečí poranění a úrazu. Je však přínosem jen tehdy, pokud se stane součástí vašeho tréninkového programu vícekrát denně každý den, je prováděn pomalu, pozvolna a správně, čímž předcházíte možnému poranění přímo při strečinku.
Při prudkém natažení svalu dochází k vyvolání napínacího reflexu a sval, který je natahován, se začne zkracovat. Trénink však umožňuje posunutí kritického bodu pro spuštění napínacího reflexu na vyšší úroveň. Svaly tak mohou při strečinkovém cviku více relaxovat. Dále dochází ke zvýšenému počtu sarkomer (svalová vlákna jsou složená z tzv. myofibril, které se sestávají z tzv. sarkomer). Stejně tak ke změně délky vaziva obalujícího svaly, přizpůsobení šlach, vazů a fascií.
Jde o proces protahování. Strečinkové cviky mohou být prováděny mnoha různými způsoby v závislosti na cílech, schopnostech a stavu trénovanosti sportovce. Známe 4 základní techniky:
1. Statický strečinkmetoda je jednoduchá z hlediska učení i provádění | ||
není náročná na velké vynaložení energie | ||
poskytuje dostatek času k posunutí hranice napínacího reflexu | ||
dovoluje dočasnou změnu délky svalů |
nedostatečná specifičnost | |
nerozvíjí koordinaci |
Zahrnuje skoky, odrazy, nekoordinované a rytmické pohyby. Hnací silou pohybu těla nebo končetiny zde je jejich pohybová energie. Patří mezi nejdiskutovanější techniku, protože je spojována s nejvyšším výskytem poranění a bolestivosti svalů. Další nevýhodou je, že neposkytuje dostatek času k přizpůsobení na strečinkovou polohu a spouští napínací reflex, což vede ke zvýšení svalového napětí a ztěžuje protahování vazivových tkání. Naopak výzkumy prokázaly, že vede k rozvoji optimální pohyblivosti.
3. Pasivní strečinkvyužívá se, pokud je agonista (vykonavatel pohybu) příliš slabý k provedení protažení | ||
využívá se, pokud nemůžeme uvolnit ztuhlé svaly | ||
využívá se, pokud nám omezuje elasticita svalů celkovou pohyblivost | ||
umožňuje strečink přesahující aktivní rozsah pohybu sportovce | ||
je rezervou pro zvýšení aktivní pohyblivosti kloubů |
riziko rozvoje bolesti a poranění, pokud osoba aplikující vnější sílu to přežene | ||
možnost spuštění napínacího reflexu | ||
pravděpodobnost vzniku poranění při větších rozdílech mezi rozsahem aktivní a pasivní pohyblivosti |
Provádí se zapojením svalů bez dopomoci. Můžeme ho rozdělit na volný aktivní, kdy svaly při odporu nejsou omezovány vnějším odporem (např.: pomalé přednožení) a proti odporu, kdy cvičenec používá volní svalové kontrakce k pohybu proti odporu (odpor závaží, ruky). V poslední době je novým trendem tzv. aktivní strečink s dopomocí, kdy po dosažení hranice vlastní pohyblivosti pokračujeme za pomoci další osoby nebo pomůcek (ručník). Můžeme tak jít až za hranice vlastní aktivní hybnosti, a také posílit slabé agonisty.
Výhody:dáváme mu přednost tehdy, pokud nás omezuje pohyblivost, slabost svalů vykonávajících pohyb | ||
další výhodou je, že vede k rozvoji aktivní (dynamické) pohyblivosti a ta více ovlivňuje sportovní výkon než pasivní | ||
nevyžaduje přítomnost druhé osoby při použití pomůcek (ručník apod.) |
možnost spuštění napínacího reflexu |
Pří nepřiměřeném protahování se zvyšuje pravděpodobnost vzniku bolesti svalů a poranění. Pokud se tak stane, je doporučován fyzický klid, ledovat, případně vyhledaní lékařské pomoci.
Co se týče doporučení četnosti, trvání, načasování a intenzity tréninku pohyblivosti, se neustále diskutuje. Nejideálnější je přizpůsobení tréninku potřebám sportovce.
Podle Altera se doporučuje 2-3 opakování každého cviku s výdrží v protažení po
dobu 10 vteřin nebo jedno opakování každého cviku s 20-30 vteřinovou výdrží.
|
|
Není i problém postupné zvýšení počtu opakování.
|
|
Nevrcholoví sportovci by měli provádět strečink min. 1x denně, 3-5x týdně. U vrcholových 2-3
strečinkové bloky denně, každý den. Pokud máte vyšší cíle je dobré rozvíjet pasivní i aktivní pohyblivost.
|
|
Strečink je dobré provádět tak dlouho, až se dostaví pocit vysokého napětí, ale ne do bolesti!
|
|
Řiďte se svými pocity.
|
|
Chvění a vibrace ve svalech, bolest, pokles rozsahu pohybu znamená, že strečink byl příliš intenzivní.
|
|
Pro lepší účinnost a bezpečnost strečinku se doporučuje jeho zařazení hned po tréninku.
Důvodem je vysoká teplota tkání v této fázi.
|
|
Pozor na nadměrnou pohyblivost kloubů (hypermobilita)
|
když je příslušný pohyb blokován kostí
|
|
při podezření na akutní zánět či infekci v kloubu nebo jeho okolí
|
|
při osteoporóze
|
|
po nedávno prodělané fraktuře kosti
|
|
při ostré, akutní bolesti v kloubu, nebo při protažení svalu
|
|
při namožení svalů
|
|
při nestabilitě a vymknutí kloubu
|
|
trpíte-li určitými kožními a cévními nemocemi
|
|
při ztrátě funkce nebo snížení rozsahu pohybu
(v těchto otázkách je dobré se poradit s lékařem specialistou)
|
Na závěr vám předkládám příklad základní cvičební sestavy pro cyklistiku, kterou je možné doplnit o další cviky, či upravit dle vlastních potřeb. U každého cviku je popis jeho provedení, případné doplňující informace a možná nebezpečí.