Author Nova Cup 2003
Určitě není nutné zdůrazňovat, že jde o jednu z nejmasovějších akcí v České republice. Startovní listina, jenž obsahovala něco málo přes 2500 účastníků, to jen potvrdila. |
Pro mnohé je Author Nova Cup poslední akce tohoto roku, a tím ukončení závodní sezóny.
Počasí týden před vypovídalo o opakování scénáře z loňska. Zima, sychravo a možnost sněžení či deště.
Mysleli jsme si, že to mnohé odradí, ale nestalo se tak. Velkou změnou oproti minulým rokům byla trať závodu.
Jela se totiž v opačném směru. Bylo to z důvodu oprav na vodní nádrži Josefův Důl. Reklama na akci byla obrovská.
Jestliže jste se zúčastnili předcházejícího ročníku, přišly vám propozice přímo do schránky.
Pokud ne, televize a rozhlas to dohonily.
Vše vypuklo 11. října. Na silnicích vedoucích směr Jizerské hory bylo rušno. Občas to připomínalo,
že si to bajkeři rozdávali už tam. I my jsme nebyli výjimkou. Počasí se nakonec umoudřilo.
Ráno to sice vypadalo na deštík, ale nakonec bylo něco kolem 8°C a žlutý puk nás občas potěšil
svou přítomností. Spekulace co na sebe neznaly meze. (Z doslechu od prodavače z jedné cyklo prodejny vím,
že lidé kombinovali a vymýšleli co na sebe, už mnoho týdnu předem). Nakonec jsme dali hlavy
dohromady a naše tlupa mohla konečně vyrazit na start. Řazení probíhalo pomocí vln po 500.
Celkem jich bylo připraveno šest. Časový odstup mezi nimi bylo pět minut. Při přidělování
startovního čísla, a tím i vlny, se přihlíželo i k dosaženým výsledkům z loňska.
Čipy samozřejmě nechyběly. Vše probíhalo v klidu a pohodě. Všude vládla dobrá přátelská nálada.
Do začátku chybí 5 minut. Nervozita houstne. Diváků, kolem koridorů lemujících start, je požehnaně.
Na řadu přichází odkládání přebytečných svršků chránících před zimou, poslední odskočení a nezbytné udílení rad ať už od přítelkyň,
manželek, rodičů, tak od profesionálních doprovodů.
"5....4....3....2....1 stááárt!" První vlna se dala do pohybu. Míří na první a obávané stoupání k přehradě.
Frčí se po asfaltce, která se mění v kamenitou rozbitou cestu. Šplh není ani tak náročný fyzicky, jako technicky.
Většinou se dát jet pouze po okrajích. Předjíždění je dost často doprovázeno kolizemi a ne zrovna sportovními výrazy.
Vidím někoho běžet - někdy je to fakt rychlejší. Na hrázi už čekají bouřlivě vítající diváci.
Musím přiznat, že to pomáhá, a jsem rád, že tam jsou. Točíme to doprava a po krátké rovince opět míříme vzhůru po
Kristiánově cestě. Prvních cca 10 km závodu je skoro pořád do kopce, což by mělo, a taky to udělalo, roztrhat pole.
Postupně se tvoří malé skupinky. Jejich počet a osazenstvo se neustále mění.
Spolupráce mezi bajkery v nich více či méně funguje. Dál už je trať celkem rychlá, s častými změnami jak profilu,
tak povrchu. Z valné většiny se tu střídá panel s asfaltem. Jen malá část vede po nezpevněných površích. Celkem
jsou připraveny dvě občerstvovačky, a to na 25 a 46 km. Jede se přes Knajpu, po Kasárenské silnici, Pavlově
cestě, Štolpišské silnici, Oldřichovské silnici, Polednické cestě, k Šálamově chatě, a dál na Bedřichov a
kolem nádrže zpět na hráz. Tady stoupáme po asfaltce k parkovišti v Hraběticích. Lidí opět přibývá. Hlavou
mi prolétla myšlenka - "kde se pořad berou :-)?". Následně trochu sjíždíme, a opět mírně šplháme ke
kapličce, kde se stačíme vlevo do lesa. Následuje poslední honička po louce a sjezd mezi stromy do Dolního
Maxova, kde je cíl. Jak se říká, "závod se vyhrává až v cíli!". Tady už vše běží, jak má. Vojáci nás
směřují na volnou plochu a připravené občerstvení.
Závod, jehož celková délka činí bez pár stovek metru 60 km, nepatří mezi nejnáročnější.
Avšak díky tomu se ho mohou zúčastnit i úplní amatéři a začátečníci.
Ale nebojte se. I otřelí závodníci si určitě přijdou na své. I tady se můžete utavit a překombinovat co se dá.
Organizace probíhala na výtečnou. Bloudit se nedalo, a pořadatelů všude fůra.
Pití i jídla na občerstvovacích stanicích bylo dost. Bohužel i pádů. Převážně se odehrávaly ve sjezdech,
které dost často končily změnou směru. Po vyslechnutí historky od horské služby, kdy padlo hned 15 cyklistů,
a o vykloubené končetiny či krev nebylo nouze, mně běhal mráz po zádech. Lidé často neodhadnou svoje možnosti
a neštěstí je na světě. Ale i to patří k závodům. Za zmínku stojí ta spousta diváků všude kolem,
které ani zima neodradila a fandili co mohli. Jak už jsem se zmínil, prostě super super super atmosféra!
Tím bych jim chtěl moc poděkovat, protože i oni k tomu patří, a hned se jede lépe. V místě dojezdu, bylo
připravené bohaté občerstvení od vánoček, ovoce, párků, po pivo, čaj a minerálky konče. Doprovodný program byl
zpestřen exhibicemi a trochu chudou tombolou. Výsledky byly doplňovány průběžně a do večera byly i na netu.
Myslím, že ani změna směru tomuto podniku konce sezony na kvalitě neubrala, ba naopak to bylo příjemné
zpestření. A moje hodnocení pomocí hvězdiček? Určitě 4 z 5.