Trať závodu je tradičně situována do nádherného prostředí Oderských vrchů, místem startu i cíle byl opět areál Letního dětského tábora Spálovský mlýn. Velkou změnou oproti minulému ročníku bylo ale počasí – podle předpovědi měla rtuť teploměru vystoupat až k hodnotě 26 ?C! Chvíli před startem bylo na místě sice okolo 16 ?C, ale bylo slunečno s jen pár mráčky, což pocitově potřebné stupně celsia přidávalo. Stejně jako jiné ročníky Oderské Mlýnice byl i tento třetí specifický tím, že se na start postavilo několik hvězd české cyklistiky – především pak čerstvý mistr světa v XC Jaroslav Kulhavý, Radim Kořínek a prakticky celý tým České spořitelny MTB (chyběl ale vítěz loňského ročníku Jaroslav Purmenský, který se při tréninku s Pavlem Padrnosem ošklivě zranil).

Závodníci se mohli prezentovat jak den před závodem, tak i v den závodu. Prezentace proběhla rychle – každý dostal své číslo s drátky na připevnění ke kolu a igelitku s tričkem Kola pro život, pár reklamními prospekty a lístky na jídlo, pití a do tomboly.

Start hlavního závodu pořadatelé naplánovali na pravé poledne a dopoledne proto patřilo dětským závodníkům. V 11:15 se už ale začali kolem místa startu shlukovat bikeři, někteří už se i řadili, aby měli jistotu rychlého startu. Přesně ve 12 hodin byl tedy závod odstartován a masa celkem 865 závodníků se tedy dala po vlnách do pohybu. V prvních pár metrech se nedalo o závodění vůbec mluvit – bikeři se odráželi jako na koloběžkách, aby pak po několika opět přibrzdili a čekali na nějaký pohyb balíku. Po vyjetí z brány areálu LDT Spálovský mlýn už se ale začalo závodit. Projíždění slalomu na vyschlé louce bylo příležitostí předjet pár lidí, po vjezdu na šotolinovou cestu už se ale nasadilo zběsilejší tempo a snad ze všech stran se ozývalo: „Pravá!“, „Levá!“ nebo „Střed!“. Šotolinová tvrzená cesta byla zanedlouho vystřídána cestou v údolí Něčínského potoka (nepříjemné byly makadamem vysypané části cesty). I zde se dalo předjíždět, ale když se to se snahou dostat se dopředu přehnalo, pád byl jistý. A pádů nebylo málo, asi stejně jako defektů. Po výjezdu z terénu následoval krátký asfaltový přejezd a po něm opět rychle na polní cestu s nepříjemným táhlým stoupáním k Luboměři, odtud se pak rychlým asfaltovým přejezdem pokračovalo ke Spálovu. Prakticky první sjezd přišel pár kilometrů za Spálovem. Tento sjezdík se mi moc líbil, serpentýnky byly moc příjemné a připomněli mi trasu Author Šela Maratonu. Po sjezdu se pokračovalo pár kilometrů stejnou cestou jako ze začátku zpět k areálu Spálovský Mlýn, kde byla rychlostní prémie. Právě na místě rychlostní prémie byl umístěn skokánek, který si ale, dle mého názoru, mohli pořadatelé odpustit. Já jsem třeba skok ustál, ale dost lidí přede mnou i za mnou tady padalo (jak jsem slyšel od diváků). Jen pro doplnění – rychlostní prémii (hodinky Festina) získal Radim Kořínek (Olpran-Dominator). Po průjezdu areálu už na všechny čekalo proklínané stoupání na Spálovský mlýn, kde byla vrcholová prémie (tu také získal Radim Kořének). Tento kopec patří asi k nejtěžším částem trati – stoupá se sice „jen“ něco málo přes kilometr, ale je to prudká stojka se vším všudy. Po průjezdu vrcholové prémie se odbočovalo doleva na šotolinovou cestu vrstevnicového rázu a po čtyřech kilometrech přišla očekávaná občerstvovačka, kde nechyběl iontový nápoj, műsli tyčinky, koláče, banány nebo jablka ani salám, sýr a sůl. Asi 200 metrů po občerstvovací stanici přišel opět vjezd do terénu, kde začlo další táhlé stoupání. Na tomto místě se za mnou - kde se vzal, tu se vzal - zjevil Jaromír Friede z ČS MTB. Po double defektu už jen dojížděl a vypadal, že jede úplně v klidu. Ani se nepotil a vypadal, že snad ani nedýchá. :-) Kousek jsem jel tedy s ním a doufal, že se chvíli udržím, ale bohužel se to nedalo. Terénem byla nyní opět šotolinová široká cesta – z kopečka do kopečka, po krajích cesty se tu a tam objevilo pár bikerů s defekty. Po nepříjemném šotolinovém sjezdu následoval asfaltový přejezd, přejeli jsme koleje a opět vjeli na lesní cestu stoupajícího charakteru. Odtud se vlastně stoupalo až ke Klokočovu, tj nějakých 6-7 kilometrů. Z Klokočova už šlo o to vyjet poslední kopec, rozbitým kamenitým sjezdem se dostat na vrstevnicovou cestu nad údolím Odry a tady už byla slyšet hudba z místa cíle. Na všechny už čekal jen krátký prudší sjezd a pár stovek metrů dlouhý dojezd do cíle.

V cíli jsem se ocitl v čase 2 hodiny a cca 2 minuty – tj. o 13 minut dříve než jsem očekával. V cíli jsem se chvíli pobavil se známými, trošku se rozkoukal a pak už jsem si dal nutný guláš a ledový čaj. S tratí Oderské mlýnice si letos nejlépe poradil Radim Kořínek ze stáje Olpran Dominátor v čase jedna hodina a 39 minut.

Oderská Mlýnice byla pro mě i řadu jiných závěrem sezóny. S průběhem závodu i mým výsledkem jsem spokojený, k organizaci závodu mohu říci jen jedno: SUPER, snad jen ten skokánek nemusel být a použití čipů by možná taky nebylo tak zcela od věci. Po dojezdu jsem slyšel taky kritiku na absenci sprch, ale jinak všichni v cíli vypadali, že se jim prakticky poslední bajková akce sezóny líbila. Perfektní taky je, že konečně dorazilo i na Mlýnici pěkné počasí. Moderátorem závodu byl Jiří Hoelzel, pro diváky a doprovod závodníků byl jistě atraktivní průjezd areálu závodu na rychlostní prémii nebo právě stoupání na Spálovský mlýn. Celý den vyvrcholil večerní zábavou nazvanou OPEN AIR BIKER´S JAM – mnohé jistě potěšilo, že za cenu jednoho piva zde dostali piva dvě :-). O hudbu se v průběhu dne staral DJ mediálního sponzora závodu rádia HEY Milan „105 kg“ Krejčí.

Tato akce si zaslouží deset puntíků z deseti!!!