Moravský Bike Maraton

Poslední srpnovou neděli se uskutečnil v obci Leština nedaleko Mohelnice další ročník Moravského Bike Maratonu. Závod byl zajímavý kromě jiného hned několika zvláštnostmi. První z nich bylo vyhlášení mezinárodního mistrovství ČR a SR pekařů a cukrářů. Druhou byla podpora organizátorů tělesně postiženým závodníkům, pro které byly vypsané speciální kategorie. No a v neposlední řadě to byla relativně velká účast tandemů, kterých se postavilo na start celkem osm.

Celé léto bylo tropické vedro a asi proto jako naschvál přišla v pátek před závodem bouřka. Déšť skrápěl vyprahlou zem s přestávkama celou noc. Ještě ráno kolem sedmi bylo venku pochmurno, chladno a znovu přišel liják. Prostě počasí neslibovalo nic dobrého. Organizátoři kromě perfektně připravené trasy měli kontakty snad i u svatého Petra, a tak se před startem ukázalo sluníčko a během celého závodu bylo nádherné, teplé a slunečné počasí.

Organizátoři si pro účastníky připravili tři trasy. Krátkou, která měřila 30 km, střední s 50 km. Nejdelší trať měřila 80 a jela se na obou kratších okruzích. Start pro všechny účastníky se odehrál přesně v jedenáct hodin. První kilometr se jelo ve volném tempu přes vesnici za originálním zaváděčem. Byl jim pekař na klasickém starém kole s nůši pekařských výrobků. Na konci obce pak bílou pekařskou čapkou odmával ostrý start. A protože se první kilometry jely po rovině a po asfaltové cestě, jelo se dost rychle.

Z asfaltky se po chvíli začalo stoupat do okolních kopečků. Stoupání roztřídilo závodníky a mnoho z plašanů, kteří na asfaltu bušili do pedálů jak na dojezdu etapy Tour de France, odpadlo. Profil trati nebyl nijak náročný. Výjezdy ani sjezdy nebyly nijak prudké. Trasa vedla většinou po lesních cestách, které jsou sjízdné za každého počasí. Jen v polovině padesátikilometrového úseku se nacházel lehce trialový sjezdík po kamenech a těsně před koncem byla trochu obtížnější sjezdová pasáž, kterou méně zkušení borci (a hlavně borkyně) raději scházeli.

První část trasy jsem se na trati potkával se závodníky všech tři okruhů. Občas jsem se musel krotit, abych se nenechal svést tempem některých účastníků krátké trati. Pořad jsem si opakoval: "Pamatuj, že nejsi už žádný mladík a čeká tě osmdesátka". Po absolvování necelých padesáti kilometrů jsem projel cílovou bránou v areálu místního fotbalového hřiště, ale konec mě ještě nečekal. Bylo potřeba ujet ještě třicetikilometrový okruh.

Krátce za areálem se nacházela třetí občerstvovačka. Poprvé jsem zastavil, nabral si banány a vyrazil do stíhání skupinky, která jela přede mnou. Druhý okruh byl charakteristický tím, že pokud člověk nejel v nějaké skupině, tak téměř nikoho nepotkal. Na dlouhou trať se totiž vydalo kolem 160 závodníků. Celkově se na trati pohybovalo kolem necelé šestistovky závodníků. To považují za další klad akce. Žádné davy, žádné zbytečné tlačení na ucpaných cestách, žádná zbytečná nervozita, která je charakteristická u "masových" maratónů.

Po dojezdu závodníků, nemohlo chybět vyhlašování nejlepších a tombola. Celkově akci považuji za velmi podařenou. Kvalitně připravená a značená trať, výborné zabezpečení a výborná atmosféra. Prostě příští rok se rád opět postavím na start Moravského Bike Maratonu .