Rock Machine Generali bikevíkend Středohoří

Na 6. ročník tohoto závodu, jsme se opravdu těšili. Patří mezi naše kultovní závody, a tak jsme byli zvědavi na dlouho avizované změny. První a zásadní, bylo místo konání. Z města Ústí nad Labem se vše přesunulo do Litoměřic. Druhou bylo spojení maratonského klání se závodem ve fourcrossu (4x), a tak vznikl bikevíkend s mnoha doprovodnými akcemi.

Je sobota ráno 23.8.2003. Po příjezdu do Litoměřic, jsme pomocí ukazatelů navedeni do místa prezentace, jedné místní základní školy. Už na internetu jsme si všimli nízkého zájmu o tuto akci a vyzvednutí čísel to jen potvrdilo.Vzhledem k zařazení závodu do Velo série, Bike Maratonec Cykloservisu a k tradici závodu je to dost překvapení.. Trasy jsou opět dvě. Ta delší má hodnotu 96 km a kratší 62 km. Zvolili jsme druhou variantu. Start byl z náměstí v 9.30 přesně půl hodiny po odjezdu devadesátky. Po obligátních přípravách, se tam pomalu přesunujeme. Množství účastníků spíše připomíná velkou vyjížďku než závod. Ale malý počet bikerů má i svoje kladné stránky. Organizátoři informují o vandalech, jenž si dali tu práci a likvidovali jak značení tak trať. Od kamenů, klacků počínaje, až po změny šipek nastříkaných na asfaltu či pověšených na stromech konče. Moc by mě opravdu zajímalo, proč to ti lidé dělají a co jim tak vadí na těch co sportují!



Vyrážíme. Policejní auto nás vede ven z města na první dlouhé stoupání na Dlouhý vrch. Tady se ukáže, jak na tom kdo je. Začátek je po asfaltce a postupně se mění na štěrkovou a lesní cestu.Stoupání je skoro 6 km dlouhé s převýšením 500 m! Je to fakt bomba! Po výjezdu následuje drncání po poli a postupné klesání s technickými sjezdy, které občas nahánějí hrůzu. Přes Plešivec se dostáváme na asfaltku, která nás vede do Velkých Žernosek. Jde o část tratě, která je známá z minulých ročníku. Ze zmiňované vísky, opět frčíme směr příroda. Stoupáme Pod Plešivec.Závodní pole je značně roztrhané a pomalu dojíždíme další účastníky. A je to tu! Zabloudili jsme! Diskutujeme co dál. Spolu se mnou jede biker z místního pořadatelského klubu Cyklomax a i ten si neví rady. Chvíli čekáme. Dojíždějí nás další. Rozhodli jsme se pokračovat. Nakonec jsme po několika minutách dorazili na cestu, těsně u první občerstvovačky. Tam na nás koukají, jako kdyby jsme spadli z nebe. "Vy už jste tady jeli ne!?" Zněla jejich otázka. Co dodat. Navádějí nás zpět na trať. Dáváme si ještě jedno kolečko. Pokračujeme, už správně, k druhé žrací stanici. Je cca na 42 km v místě zvaném Sebuzín. Po té následuje dlouhé stoupání po lesní pěšině na Dlouhý vrch. Z profilu jsme vyčetli, že vyšplháme 500 m na 12 km! Tady už jedu sám. Nutnost sledování značení je namístě. Chyba se neodpouští. Těsně před koncem výjezdu se nachází poslední občerstvovačka. K ní následuje krátký sjezd po asfaltce. Konečně někoho potkávám. Jelikož už jsem dlouho neviděl značení, ptám se ho zda nějaké nezaznamenal. Nezaznamenal! Nakonec se ukazuje, že jedeme dobře. Doplňuji iont a baštím banán. Po zdolání vrchu, následuje sjezd po počátečním úseku. Přes Žitenice se obloukem dostáváme na cestu, jenž už nás směřuje do místa cíle na Bílou stráň. Konečně.



Poslouchám okolní živé diskuse. Dozvídám se, že nejsem sám kdo bloudil. Byli i tací, kteří to nakonec vzdali a jeli domů. Také bylo spoustu defektů, které měli společný jmenovatel. Jde o malý předmět lesklého tvaru a špičatého hrotu. Ano jedna se o připínáček! Tak to byla poslední tečka od vandalů. Čekám u cíle, který bohužel není označen, na dojezd spolubojovníků. Po jejich příjezdu se jedeme převléknout. Škola je zamčená, takže sprcha nebude. Ještě že máme alespoň dobrou vodu. Vracíme se do cíle. Jdeme na jídlo. Je tu guláš a pivo. Minerálku, či jiné tekutiny tu nejsou. Chvíle čekání na výsledky zkracuje, již zmiňovaný závod a exhibice. Na vyhlášení moc lidí nečeká. Většina odjela.

A opět tu je celkové hodnocení. Středohoří nabízí skvělé bikerské vyžití. Je tu krásná příroda a bezpočet super cest. Trať byla zvolena dobře. Ale to značení! Nechci tady soudit, kdo je odpovědný za množství bloudících, kterých bylo fakt dost. Určitě mají svůj podíl vandalové, ale neuškodilo by více pořadatelů, či jiný způsob značení. Občerstvovačky byly perfektní. Plné sušenek, tyčinek, iontu (i s lahvemi pro ty kdo ji třeba ztratili), piva, ovoce i sušeného, atd.. Lide na nich pracovali ochotně a s úsměvem. Jídlo a pití v cíli, už takové ale nebylo! Chyběla tu možnost opláchnutí (nebo jsme ho nezaznamenali), což pří takových akcí je potřeba. Za zmínku stojí pěkné provedení startovních čísel se jménem a profilem tratě. A nakonec zmiňovaná cílová páska. Nápis cíl, snad není tak složitá záležitost!?

Pokud mohu soudit, o proti minulým ročníkům se tato akce moc nepovedla. Hodně mě zklamala organizace a celkové pojetí. Bohužel to není pouze můj názor, ale byl slyšet všude kolem mě. Pořadatelé budou mít opravdu těžkou úlohu přesvědčit lidi, aby přijeli znovu. Pokud se tak rozhodnou a uspořádají další ročník, držím jim palce. Budou to potřebovat.