Untitled

Podkrkonošské zápolení - Ravo Bike Maraton Podkrkonoším 2003

Když jsme seděli a přemýšleli na jakou akci vyrazit o víkendu 16.8., do oka nám padl maraton, jenž už ve svém názvu nesl nádech výzvy a tvrdého boje - „Ravo Bike Maraton Podkrkonoším“. Původně měl délku 68 km, a však díky komplikacím, převážně s bikerům přejícími ochranáři, jsme obdrželi cca 10 dní před startem email, s novou aktuální délkou 85 km. Po štípnutí a studené sprše, zbylo jen konstatovat - „není to sen!“:-).

Čas startu 11.00 zůstal nezměněn, takže míříme v poklidu do místa konání. Jde o malebné lázeňské městečko Lázně Bělohrad. Slunce svítí, a tak o počasí, které bude tento den provázet, není pochyb. Míjíme Jičín a už se objevují první potencionální soupeři. Někteří na čtyřech, někteří už na dvouch kolech. Přijíždíme na náměstí a jdeme na prezentaci. Ta celkem odsejpá, takže jsme za pár minut venku. Dle tabule přihlášených, odhadujeme počet účastníků kolem 400. Pomalu se připravujeme a posloucháme informace o změnách a celkové organizaci. Rozjíždíme se a protože je zhruba 10 min do 11 hod., řadíme se do pole nedočkavců. Jsme sice skoro na konci, ale času na předjíždění bude dost a dost. Vládne tu příjemná atmosféra, takže o diskuse a přátelské pošťuchování tu není nouze.

Po výstřelu, se pole dává do pohybu. Děláme jeden okruh městem a pak hurá do přírody. První stoupání má roztrhat pole. Nastává však spíše zácpa a chaos. Snažím se to objet, ale něco mě chytá za elasťáky? "No super!" Drát od ohrady co drží krávy aby neutekly, mi udělal malé větrání. Ale co, trocha chlazení neuškodí. Teď trochu lituji, že jsme nešli na start dříve. No nic. Pomalu se blížíme k obávanému stoupání asi na 20 km zvané Zvíčina. Biker vedle mě začíná zpomalovat!? Nenápadně pokládám otázky proč tak činí. Vysvětluje mi, že tu loni nechal plíce a zadřel se jak parní lokomotiva, tak to letos nechce znova zažít. Přeji mu hodně štěstí a opouštím ho. Dá se to vyjet celkem v klídku. I díky divákům, kterých tu sedí plná louka a super povzbuzují. Docela mě zajímá, co by dělali, kdyby někdo chtěl slézt a tlačit? V cíli mi pak kamarád vyprávěl o účastníkovi, který měl v tomto kopci problém. Po mohutném povzbuzení udělal malé kolečko zpět a začal šplhat znovu, což diváky opravdu nadzvedlo a sklidil tak obrovský aplaus. Tak to se mi líbí! Tady už se pole hodně roztáhlo a dá se jet bez větších problémů. Na asfaltových úsecích, se objevují nápisy s údaji o počtu ujetých kilometrů. Při čísle 50, se mi honí hlavou věta "tak tady už jsme většinou v cíli na párku". Ale co. Počasí je pěkné a na trati díky profilu, členitosti a velkého počtu diváků určitě neusnete nudou.

Detailní popis celé tratě, by zcela určitě zabral nejméně tři A4. Tak to trochu shrnu. Závod vede skutečně po všech površích. Nechybí asfalt, polní, lesní, kamenité i písečné cesty. Bláto, kořeny, listí, štěrk a samozřejmě prach, jenž je ale po zkušenostech ze Znovína jen lehkým vánkem. Výjezdy jsou různé délky a stupně obtížnosti. A sjezdy? Tak ty jsou opravdu lahůdkou. Od technických, po dlouhé a rychlé. Až z toho bolí pr....píííp. Řazení vám rozhodně nezatuhne nečinností. Využíváte doslova každý zub a kolečko na pastorku, či tác na placce. Na občerstvovačkách je všeho dost. Od müsli tyčinek, banánů, melounů, koláčků až po tolik oblíbené pivo. Iont a voda tu také nechybí. Organizace na nich probíhá perfektně. Značení je na každém kroku. Je výrazné a přehledné. Pomocnici řídicí dopravu a nepřehledné úseky, pracují dobře. Díky počtu účastníků, se občas stává, že míříte krajinou jako vlk samotář. Nic moc pocit.

Posledních cca 15 km mám však štěstí. Jedeme střídavě ve dvou až třech. Do finishe je to mírně z kopce a tak frčíme co se dá. Městský park je opět plný lidí a tak příjezd do cíle je pěkným zážitkem. I tady je klasická občerstvovačka. Navíc nabízí nějaké další druhy pečiva a bagety, a to bez omezení. Kdo má chuť na vyhlášenou českou pochoutku guláš s deseti, musí pokračovat pár metru do místa prezentace. Tabule s průběžným absolutním pořadím, je pravidelně doplňována, takže víte skoro hned, jak jste dopadli.

Tak a teď trocha celkového hodnocení. Závod byl fakt pěkný. Kdo chtěl jet na nám jíž známou "Plzeňskou 50", rozhodně nelitoval. Shodli jsme se, že ji předčí v mnoha směrech. Zkrátka to, že nějaký závod nese hlavičku silného partnera, ještě není zárukou kvalitní akce. Trať byla trochu delší, ale stálo to za to. Vedla krásnou přírodou a volba terénu, kde snad chyběl jen brod, se vidí málo. Organizace pracovala na jedničku a pořadatelé reagovali velice pružně na potřeby závodu. Příklad: posouvání časového plánu dle požadavku akce, s včasným upozorněním. Starost o kvalitu závodu a spokojenost účastníků, dokládají i lístky do tomboly. Obsahovaly anketní otázky týkající se délky, jídla, doprovodného programu, apod.. Znovu bych rád připomenul formu a způsob značení, ze které by si mohli mnozí pořadatelé brát příklad. Kdo se cítil bolavě, mohl využít služeb masérek, které za poplatek 50 Kč, z vás udělaly nového člověka (skoro).

A negativa? Určitě začátek tratě. Snesl by nějaké úpravy, aby nedocházelo k takové zácpě a následným kolizím. Určitě čekáte mou kritiku ze strany jídla po závodě. Nedočkáte se ji, i když guláš opravdu nemusím. Na poslední občerstvovačce v cíli, jsem doplnil ztracenou energii do sytosti a bylo fakt z čeho vybírat. Byl tu však problém se sprchováním, který se pořadatelé do poslední chvíle snažili vyřešit, ale přes veškeré úsilí a snahu, se to nepodařilo. Jak jsem je viděl při práci, jsem si jist, že příště už to bude jinak. oprovodný program, většinou to bývá vystoupení nějaké kapely, by mohl probíhat během akce a ne jen po ni. Většina účastníků odjíždí hned po vyhlášení, čemuž se po tak náročném závodě nedivím. Tato výtka je ale spíše všeobecná a nevztahuje se pouze na Ravo.

Tento maraton si zaslouží určitě pochvalu a proto děkujeme pořadatelům za jejich práci. Kdyby bylo hodnocení pomocí hvězdiček, určitě by dostal minimálně čtyři. Těšíme se na příští rok a doporučujeme všem, kteří neměli tu čest.