Boudný nepočkal na vyhlášení, vítěz Fišnar se radoval, ostrá slova na značení tratě. Takový byl 2.ročník tohoto maratonu, zařazeného do seriálu Šumperského poháru horských kol.
Ze všech koutů naší země se sjeli bikeři, aby si své závodní schopnosti vyzkoušeli na bike maratonu – sv. Trojice tour. Aby ne, trasa vedla překrásnou krajinou Hanušovické vrchoviny v podhůří Jeseníků. Délka byla snad pro všechny přijatelná - univerzálních 63 km s převýšením 1350 metrů.
Zázemím se stal areál hasičské zbrojnice v Bohdíkově. Zde probíhala prezentace a také vyhlášení výsledků. Nechyběl stánek Nutrendu, kde jste si před startem mohli vychutnat ionťák, nebo zakoupit nějakou “dobrůtku“.
Chybělo ale splachování u WC, což po druhé bikerské návštěvě znamenalo…. Není-li v tomto suchém počasí voda, což takhle Toi Toi milí pořadatelé?
Start byl plánován na desátou hodinu. Tedy už v 9.45 hod se někteří řadili na startovní čáru. Předčasně. O pět minut později jsme se měli přemístit zpět do areálu, kde měl proběhnout výklad tratě. Hurá, alespoň se něco dovíme. Bohužel, po hromadném přesunu jsme se opět pokochali pohledem na budovu prezentace, ale bez jakéhokoli hlasového projevu. Výklad se tedy nekonal. Nebo snad na jiném místě? Kdo ví. Tedy naše početná skupina se opět vrátila na místo startu. Tam už stáli jiní bajkeři, kteří se podivovali nad tím, kde jsme zůstali.
Odstartování závodu se posunulo o přijatelných deset minut.
Ve chvíli kdy se dal balík do pohybu, začala ze zadu útočit motorka, která měla ambice dostat se do popředí. To se jí nakonec i podařilo, přestože měla v prvním výjezdu docela velké problémy a tak trochu zabrzdila rozjeté bikery. Pády nechyběly hned od začátku, je zajímavé že nebyly ve sjezdech ale ve výjezdech.
Hned první defekt jsme mohli zaznamenat na 3tím kilometru. Laďa Krejčí z SK Salith-Sumtex byl tím nešťastníkem. A smůla se na něj lepila i nadále, protože se mu podařila zlomit montpáka a tak čekal, kdo se nad ním smiluje a jednu mu zapůjčí. Tím nám dokázal, že dostat plášť z ráfků Ritchey je docela problém
Trať vedla převážně po lesních cestách, adrenalin se některým možná zvedl při sjezdu koryta u Severomoravské chaty.
Krev ale rozhodně vřela v mnoha bikerských žilách při hledání té správné cesty. Značení tratě totiž obstarávala zelená barva. Dobře, i když pro lesy ne příliš vhodná, ale proč ne. Co bylo ale naprosto nevhodné byla velikost. Zelená šipka v této podobě
Dobře nejel ani adept na vítězství Pavel Boudný. I jemu se podařilo sjet ze správné cesty. Celkově to znamenalo druhé místo a ztrátu na prvního Jana Fišnara kolem 9 minut. /Bohužel, výsledky ani v tuto chvíli na stránkách
www.hasbike.cz nejsou k dispozici/
V cíli si většinou měřiči času vyslechli pár nadávek, bohužel těm pravým uším se šťavnatá slůvka asi nedonesla.
A co na značení vítěz? Máte oči, dívejte se. S tím lze souhlasit. /Budu si muset poopravit dioptrie :o)/
Vyhlášení výsledků se konalo v lehce nervózní náladě. A samozřejmě se zpožděním. Pořadatelé museli řešit mimo jiné i stížnost ohledně výsledků v ženské kategorii. Jak nám při vyhlašování sdělili: „Nevíme jestli toto pořadí je správné, doufejme…že ano.“ „Padla totiž stížnost ohledně ženské kategorie…ta se ještě prověřuje…“
Nesouhlasné zakroucení hlavou dalšího pořadatele.
Reakce mluvícího:“Aha, tedy by mělo být vše v pořádku, snad…“
Snad bylo vše v pořádku. Věřme tomu. Bližší podrobnosti se bohužel zatím nepodařilo zjistit. Určitě ale další postřehy najdete pod článkem :o)
Zdálo by se, že tombola proběhne bez problému. Nikoli! Zde naši milí pořadatelé ze šumperského HAS biku & C.A.C. přišli s novým způsobem losování. Losovali dva lidé. První měl buď 01, nebo 10 a druhý vytáhl z kelímku např. číslo 2. to znamená že v prvním případě vyhrávalo číslo 12, ve druhém 102. Hned na začátku jsme se zasmáli, protože například číslo 190 prostě nebylo. Startovalo totiž jen málo přes 150 bajkerského lidu. Na druhou stranu, někteří si chodili pro výhru třeba i dvakrát, když měli losující šťastnou ruku.
Veselou tombolu narušilo jen vyhlášení výsledku vrchařské prémie, na kterou se při vyhlašování zapomnělo. I to se stane.
Bike maraton – sv. Trojice tour byl skutečně zajímavý závod. Po prostudování propozic bych řekl, že měl ambiciózní tvář. Ale někdy tato vlastnost nestačí. Zapracují-li pořadatelé zejména na značení, mohl by se stát jedním z hojně navštěvovaných. Vzhledem ale k již zmiňovanému - nejzávažnějšímu problému, který se mimochodem projevil už druhým rokem, nevím jestli příští ročník přinese zlepšení.
Pořadatelé by také měli pamatovat na ty, kteří potřebují potvrzení o zaplacení startovného. I to zde byl problém. Ten se ale nakonec vyřešil.
Zvykli jsme si, že po maratonech se v článcích, diskuzích,… nejčastěji řeší občerstvovačky, popřípadě ceny. Dobře zvládnuté značení tratě někteří už bereme jako samozřejmost. A po zaplacení startovného máme na něj nárok.
Závěrem, nešlo-li z neznámého důvodu udělat značení větší a správně ho umístit, mohli pořadatelé použít přenosné značení. Přeji hodně štěstí do budoucna.