Bláto, voda, slunce, bajkeři s bajkerkama, bajkeři s bajkerama a naopak. K tomu dvě trasy 65 a 90 km. “Sodoma-Gomora! Velebnosti“ křičela by bába Kelišová z trilogie Slunce, seno,…
Ne, jen mnoho možností vyžití…
Snad na každých závodech je to samé. Přijedete, hledáte místo k parkování, prezentace, ladění závodních strojů, rozjetí se, prohodíte pár slov s kolegy, kteří se chystají vedle vás, sem tam rozezníte své bránice nad shledáním se v tu chvíli s vašim “soupeřem“ a hlavou se vám prožene myšlenka, “jak asi na tom letos je?“
Ale to by nebyla Silesia a pořadatelé z BSC Opava, aby nebylo něco navíc. Slůvkem navíc, mám na mysli uvolněnost a pohodu, kterou pořadatelé dokáží šířit kolem sebe. Vtipný výrok na pravém místě v pravý čas dělá divy, stejně tak žádná “přehnaná“ organizovanost, ze které je cítit “jen“ touha po penězích. Dalo by se říci, rodinná atmosféra.
Přestože na 17. květen připadalo několik závodů, mimo jiné v Opavě nejčastěji skloňovaný všemi pády Dubnický maraton, i tak se bajkerská rodina na startu opět rozrostla. Na dlouhou i krátkou trať vyjelo dohromady přes 500 závodníků.
Hodně se mluvilo ještě o jedné akci. O té, která probíhala na parkovišti. “Hele, viděls je?“ “Ti válej!“ “Sou ňácí divní!!“ “Fuj!“ Tak tento rozruch, který se nesl celým areálem závodu mají na svědomí nikoli pořadatelé, ale parta jistých bajkerů. Jeden z nich předváděl totiž dost hustý kousky na bajku, které vždy zakončil postavením na přední kolo a dáním pusy, asi příteli. Nevím, co koho víc šokovalo, zda-li dost dobré ovládnutí kola a nebo závěrečný akt, pravdou zůstává že o této akci se mluvilo a stále mluví…
Po startovním výstřelu v 9 hodin se na 90ti km trať vydalo z opavského Horního náměstí přibližně 150 bajkerů a bajkerek. Ostrý start proběhl až v Opavě-Kylešovicích. První kilometry nás přivedly tak jako loni nad zámek Raduň, odkud jsme to poslali do údolí Raduňky. Pěkný výjezd, následoval příjemný sjezdík a další výjezd. Tak jak to má být. Žádné “zbytečné“ rovinky. Kalvárie, Jelenice-archiv, nebo i vrch Lhotka byly velmi příjemné jak do vrchu, tak z něj.
Bezpečnost na křižovatkách zajišťovali vojáci. Z vlastní zkušenosti musím říci, že dobře. Ale vždy, je nějaká ta vyjímka potvrzující pravidlo. Politování si určitě zaslouží vítěz závodu, Jan Fišnar z SK TC Sport Desná, který měl kolizi s automobilem. Nicméně ani spěchající řidič ho nepřipravil o prvenství.
Překážek na trati bylo ale víc. Obzvláště vlečka plná dřeva v lese / 25 km? / ve sjezdu byla dost “vypečená.“ Naštěstí lesáci upozorňovali na nebezpečí hlasitým voláním, kterému jsem sice nerozuměl, ale zpomalilo mě. Za zatáčkou jsem pochopil, co chtěl básník říci. Snad každý ubrzdil…
A vlečka ještě jednou. Tentokrát asi 20 km před cílem, v obci. Před ní šipka doprava. Kdo měl ale vědět, že za ní vede ještě jedna cesta vpravo? A tak neznalí se vraceli. Zde si zaslouží poděkování chovatel drobného domácího zvířectva, kterému jsem vjel do dvorku a navíc ještě do kopky sena. Prý jsem byl už třetí. Na to, že v tu chvíli bylo přede mnou nějakých šestnáct bajkerů, to bylo dobré skóre.
Tak jako loni i letos bylo docela zajímavé střetnutí 90ti a 60ti km tratě. Bohužel na kratší trase, někteří závodníci své stroje v posledních výjezdech a sjezdech tlačili. Na tom není nic špatného, zlý je ale přístup některých závodníků. “Kam se ženeš?“ “Stejně jich je před Tebou víc jak padesát, jen slez a jdi to taky“ “He, to nedáš, je to prudký“ Dal jsem… Podobné zkušenosti má ostatně i vítěz závodu: “Problém byl ve sjezdu, tam to někteří blokovali a to tak, že je nešlo objet. Bohužel často šlo i o vyžírky /bajkeři jedoucí bez zaplacení startovného/.
Silesia patří rozhodně k pěkným a propracovaným závodům. Značení je dostatečné, lidský faktor může selhat vždy. Zabránit umanutému řidiči v jeho jízdě může být někdy velmi těžké, stejně tak v lese se může objevit z ničeho nic povoz plný dřeva. Snad jen příště na startu upozorňovat a upozorňovat na skutečnost, že se dvě trasy a i závodníci budou potkávat. Toleranci v místě startu už lze těžko naučit. BSC OPAVA, zase dobra práce!!!