Silesia Bike Marathon

Stejně jako loni jsem i letos zamířil do Opavy na další ročník Silesia Bike Marathonu. Trasa vede v okolí řeky Moravice a patří mezi velmi pěkné, jak z hlediska cyklistického, tak i pro turisty, neboť míjí několik turisticky zajímavých a krásných míst. Pro účastníky byly připraveny dvě trasy. Delší 90 km a kratší 65 km.

Hned u přihlášení jsem zjistil zajímavou shodu. Obdržel jsem startovní číslo 64, tedy stejné jako je ročník mého narození. Přesunul jsem se na centrální opavské náměstí, na kterém byl v 9 hodin ráno proveden slavnostní start. Všech 157 borců se pak společně přesunulo přes město na místo ostrého startu. Účastníci kratší trasy, kterých bylo něco kolem 300, vyrazili o hodinu později.

První část trasy vedla po asfaltové cestě a jelo se vcelku v poklidu. Zrychlení nastalo až před nájezdem do terénu. Hned na začátku bylo poznat, že minulý týden pršelo. Obrovská kaluž a za ní výjezd do blátivého kopce, kteří mnozí vzdali a své biky raději tlačili. Bahýnko klouzalo, zadní Rubena na mém kole neměla žádný výrazný vzorek, ale ustál jsem to a první kopec vyjel bez větších obtíží. Blátivé úseky se nacházely i v dalších částech trati. Nepříjemné byly hlavně ve sjezdech. Občas se mi stalo, že jsem si vybral zrovna tu nesprávnou stoupu od traktoru, která končila hlubokým nejetitelným blátem. Po prvním výjezdu za Radúni se startovní pole pěkně natáhlo. Kromě bikerských zážitků z techničtějších úseků, si na své přišli i ti, kteří přijeli obdivovat okolí trasy.

První ze skvostů, který jsme minuli byl výstavní zámek v Radúni. Po zhruba dvaceti kilometrech přišel na řadu kopec, který měl příznačný název Kalvárie. Stoupání po louce bylo pro mnohé nad jejich síly. A jen díky mohutnému povzbuzování diváků neslezli někteří z kola. Také jsem byl rád, že horské kolo má tak lehké převody. Pár kilometrů a následoval průjezd první občerstvovačkou. Rychle se napít, vzít banán a jablko a honem dál. Další kopec, tentokrát i já slézám z kola. Stoupání není až tak prudké, ale bláto a kameny udělají své. V lesním úseku se mi poprvé daří přehlédnout odbočku. Svou chybu jsem však brzy zjistil. Borec, kterého během pěti minut podruhé předjíždím, se asi musel divit, kolik lidí jede se stejným dresem a kolem.

Za obcí Jelenice sjíždíme k řece Moravici, přes kterou se přechází po úzkém a lehce se houpajícím dřevěném mostku. Následuje další občerstvovačka. Další kilometry si dávám bedlivý pozor. Loňský rok se mi v tomto úseku podařilo při sjezdu přehlédnout značení (které je mimochodem dost kvalitní) a ztratil jsem se na půl hodiny. Odbočku jsem v klidu našel a mířím opět k řece. Po několika kilometrech se skupince, ve které jedu podařilo opět přehlednout odbočku. Naštěstí poslední z nás si značky všiml a ztráta byla minimální. Následující úsek vedl přímo kolem Moravici. Zdraví nás vodáci, kteří na svých lodích v klidu a v pohodě sjíždějí řeku. Projíždíme Podhradím a míříme k otáčce v obci Zálužné.

Od této chvíle se již vracíme po proudu řeky k Opavě. Čeká nás ještě několik výjezdů a sjezdů. Na šedesátém kilometru leží třetí občerstvovací stanice. Cesta se opět stáčí k řece. Naší skupince se znovu podařilo přehlédnout odbočku. Navíc jsem v následujícím sjezdu zažil nepříjemný moment, kdy se mi nízká větev zapíchla do helmy, kterou mi málem strhla z hlavy, a druhý její konec mě bodl do zad. Větrací otvory na helmě mají i své nevýhody! Poslední část maratónu vedla kolem umělého vodního kanálu pro Žimrovickou papírnu ke čtvrté občerstvovací stanici a pak na nádherný zámek v Hradci nad Moravici. Ještě několik málo výjezdů a sjezdů (mimo jiné sjezdovka Kalvárie) a přiblížil se konec. Po téměř pěti a půl hodinách jsem konečně dorazil do cíle. Na tachometru jsme měl 97,9 km. Na to, že jsem se necítil úplně nejlepší pohodě, není dosažené celkové 39.místo tak špatné. Už se těším na příští ročník, který však již pojedu za „staříky“.

Silesia Bike Marathon je alespoň pro mne přitažlivý hned v několika momentech. Za prvé se zde schází méně účastníků, takže obvyklé špunty z jiných maratónů se většinou nekonají. Trasa není přecpaná lidma a dá se bez problémů a rizika předjíždět (případně být předjížděn). Druhou výhodou je samotná trasa, která nejenže vede nádhernou přírodou, ale až na drobné úseky je všude sjízdná. Člověk ani materiál nedostává tak zabrat jako například na Beskyd Tour, kde jsou některé sjezdy i výjezdy doslova brutální. Jestli budete příští rok v půlce května na severu Moravy, neváhejte a zajeďte si na Silesii. Uvidíte, že nebudete litovat.